Škola hrou: Od učitele národa po lži ve školních lavicích. Umíme si vůbec ještě vážit vzdělání?

Je září a konec prázdnin znamená začátek školního roku. Povinná školní docházka je samozřejmostí. Ne vždy však byla škola povinností a byly doby, kdy se místo výuky dětem záměrně pletly hlavy.

03.09.2018 - 17:00  
Gottwald a Komenský. Jeden ctil lži a druhý pravdu
Zobrazit fotogalerii (4)

První zmínky o povinné školní docházce jsou dohledatelné ze Svaté říše římské na konci 16. století. Jednalo se však jen o kalvinistické vévodství. Regionálním způsobem se vzdělávání rozšiřovalo velmi pozvolna.

Termín škola hrou popisuje Komenského systém výuky, který nemá nic společného s hraním, jak je často chápáno. Jde o hraní na divadle, kdy si látku děti předříkávaly jako v divadle.

Učitel národa

Prvním velkým reformátorem byl Jan Ámos Komenský, který tvrdil, že žádnému dítěti by nemělo být upíráno vzdělání. Školský systém řešil komplexně. Jako jeden z prvních prosazoval myšlenku o nutnosti výuky cizích jazyků. Jeho knihy Dveře jazyků otevřené (Janua linguarum reserata) a Svět v obrazech (Orbis sensualium pictus) získaly už za jeho života velký ohlas po celé Evropě. Načrtl i školní systém, který se ve struktuře podobá tomu aktuálnímu. 

Marie Terezie

Až v 18. století přišlo Pruské království s povinným vyučováním, které převzalo hned několik států Evropy včetně Rakouska-Uherska, kde v roce 1774 Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku. Všechny děti od 6 do 12 let měly nastoupit k výuce hromadné. Do té doby byla praxe spíše individuální. Návštěvnost školy však nebyla nikdy úplně spolehlivá, protože děti musely pomáhat v hospodářství. Alespoň částečně tento problém řešily letní prázdniny.

První republika a válka

S novou republikou se upravil i výukový systém. Povinná školní docházka zůstala, ale rozšířila se na základní devítiletý cyklus, který byl rozdělen na dva stupně. Systém byl znovu nabourán s nástupem nacismu, který spíše ideologicky pokřivil obsah výuky, který byl loajální k Třetí říši. Školství bylo od roku 1942 rozděleno na české a německé. Za předpokladu, že byla rodina “čistého” rodokmenu, byla možnost své dítě zkusit přihlásit i na německou školu.

Bolševická propaganda

Aby naše historie dostala ten správný socialistický podtext, musel se radikálně a lživě změnit její obsah. Dějiny lze velmi snadno přibarvit nebo dokonale přepsat a své o tom ví většina lidí, kteří zažili školní systém v komunistickém Československu. Jan Hus a Jan Žižka by jenom s nechápavým výrazem zírali, jak se pod rukama marxistické ideologie mění jejich význam. Hus jako první komunista je silná káva, ale dalším silným prvkem, který nevratně ovlivnil hned několik poctivých školáků, bylo cílené zamčení faktů. Takový tatíček Masaryk nemohl být zbožťován, jak tomu bylo za první republiky, a stejně tak podíl USA na konci druhé světové války se z osnov vytratil. Pravda tedy ustoupila a v některých rodinách se jen šeptem doplňovala do jinak silně pokřiveného vzdělání.

Svoboda slova

Oproti minulému režimu zde dnes máme svobodu informací. Student si může svoje vzdělání doplňovat z mnoha zdrojů a učitelé mají osnovy znovu upravené bez ideologického hlediska. Evropa má zatím otevřené hranice a možnost objevovat nové jazyky a kulturní zvyklosti nebyla nikdy tak snadná jako dnes. Jan Ámos Komenský by měl radost, ale možná také strach, jestli si podobného luxusu dnes umíme vůbec vážit.

Okopírované diplomové práce. Kdo kromě Malé získal titul pochybnou cestou? Více čtěte zde.

Přidat komentář

Pro vkládání komentářů se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.

Výhody registrace:
Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám nikdo nebude moci vzít. Registrace bude do budoucna jeden z našich nástrojů k udržení diskusí v přijatelných mezích.

Při registraci si můžete zvolit unikátní přezdívku a pod ní psát příspěvky. Tuto přezdívku vám v budoucnu nikdo nebude moci vzít. Zároveň registrací dáváte souhlas se zasíláním informací a nabídek tykajících se webu Čtidoma.cz nebo jeho provozovatele či obchodních partnerů.

Redakce si ponechává právo jakýkoli nevhodný příspěvek smazat bez udání důvodu.

Vaclav Flek (neověřeno)

S clankem souhlasim, i kdyz je, myslim, hodne zjednoduseny. Komunisticke skolstvi samozrejme kopirovalo vyvoj ve spolecnosti, ktera se v prubehu me skolni dochazky take menila. Ja jsem rocnik 1954, do prvni tridy jsem prisel v roce 1960, tehdy v ceske skole pri nasem zastupitelstvi v Berline, kdy jsme kazde pondeli zacinali "Pisni prace" a kazdou sobotu koncili statni hymnou. Snad to mela byt vychova k vlastenectvi a zaroven k internacionalismu (?). Veskere snahy rezimu o vycho "tech spravnych budoucich obcanu" ukoncil rok 1968, predevsim sovetska invaze. V tomto roce jsem jako ctrnactiley navzdy skoncil s oslovovanim svych ucitelu vyrazem "soudruhu" (uciteli, docente, profesore, atd.), s vyjimkou vyucujicich na katedre marxismu-leninismu (studoval jsem lekarskou fakultu). Nevim, zda tu ironii v nasem oslovovani pochopili, myslim ale, ze ano. Receno ve zkratce, skola nam vzala hodne casu ucenim o balastu, ktereho jsme se sice celkem lehce zbavili, ale nenaucila nas mnoho veci, ktere jsou pro zivot dulezite. Verim, ze nas dnesni system, byt jiste s mnoha nedostatky, je v tomto lepsi. Tesi mne, ze dnesni prvnackove budou mit mnohem lepsi "odpich" do zivota, nez mela moje generace.