Mýtus 1. Redaktor si píše, o čem chce
Každý redaktor by měl psát pokud možno o zajímavých tématech. Jenže to není o tom, že si vyberete téma, napíšete článek a už nic neřešíte. Musíte přemýšlet už při psaní textu nad otázkami jako pro koho je text určen, tedy kdo si ho s nadšením otevře a bude ho číst. Hodně redaktorů musí už při psaní textu pomýšlet na jeho marketingovou sílu, tj. vkládat do textu prokliky na další články apod. Téma článku někdy může být na marketingu dokonce postaveno. A když už vyberete téma, které vás doopravdy zajímá a chcete o něm psát, je možné, že se nebude pozdávat editorovi nebo někomu v redakci.
Mýtus 2. Redaktor napíše článek a má hotovo
Naštěstí tohle není obecně rozšířeným mýtem, ale přesto se občas stává, že lidé nechápou, co redaktor během pracovní doby pořád dělá. Vždyť přece napíše článek, vloží ho do systému a je to. To je sice pravda, ale předchází tomu plejáda činností. Každý si sem tam rád počte novinky, ale představte si, že MUSÍTE projít několik webů, než najdete novou informaci, která vás inspiruje k napsání článku.
Pak následuje kolotoč ohledně výběru tématu, viz Mýtus 1. Když už máte téma a napíšete článek, vložíte ho do systému. To je dlouhý proces, během něhož vkládáte nové a nové obrázky, atraktivní popisky, vymýšlíte senzacechtivé titulky.
Domlouvání rozhovorů, přepisování rozhovorů, kontaktování různých pořadatelů, tohle všechno s prací redaktora souvisí a obvykle to také musí udělat. Takový přepis zabere dvě nebo tři hodinky a vysvětlujte pak mluvčímu, že se vyjadřoval moc rozmáchle, takže jste to museli zkrátit, aby se to ,,tam” vešlo. S tím souvisí i následující mýtus.
Mýtus 3. Redaktor je zároveň paparazzi
Redaktorovi se nedá věřit, je to šťoural a hledá témata kdekoliv, a proto mu nemůžete nic říct. Jenže ono to není tak, že každý redaktor vyhledává náměty úplně všude a za každou cenu. Každý redaktor má určitý okruh zadaných témat v rámci svojí rubriky, anebo píše třeba novinky do zpravodajství. Ale i to bývá rozděleno podle určitých metrik. Mnoho lidí má zato, že redaktora zajímá úplně vše, co se kde šustne.
Třeba když se někde objeví celebrita, nutně to neznamená, že to bude člověka zajímat, přestože pracuje jako redaktor. A když už mu téma přihrajete, zase to nemusí znamenat, že pro něj bude využitelné vzhledem k dalším souvislostem. Neházejte všechny redaktory do jednoho pytle, ne všichni píší ve stylu Blesku.
Mýtus 4. Redaktor musí psát objektivně
Jenomže problém je, že v médiích žádná objektivita neexistuje. Můžete se sice zeptat vždy všech názorových stran, kterých se daná věc dotýká, ale ani to vám nezaručuje objektivitu. Články jako takové nikdy objektivní nebudou. Mnoho lidí si myslí, že za ,,neobjektivitu” může redaktor a je jeho povinností být objektivní, ale i když se snaží sebevíc, nejde to.
Na každou situaci totiž zpravidla existuje víc, než dva nebo tři názory a postihnout třeba padesát názorů, provést výzkum a shrnout z něho závěry, to by bylo spíš na odbornou práci, ne na článek do médií. Takže objektivní názor může získat vždy jen čtenář, a to prostudováním celé široké problematiky, které se článek týká.
Mýtus 5. Redaktor pracuje z domova - jako každý pisálek
Pravda je taková, že z domova pracují spíše copywriteři a maminky na mateřské, pro které je psaní nouzovým přivýdělkem. Redaktoři sice mohou teoreticky pracovat z domova, ale kde vezmou inspiraci? Když už redaktor pracuje z domova, není to výhrou. Zatímco práce na pracovišti vás donutí začít s prací od rána, slabší povahy mohou mít problém něco začít dělat.
Většina redaktorů funguje jak v redakci, tak doma i v terénu. Není tedy pravdou, že by si z pohodlí teplé postele vycucal články z prstu a večer je uveřejnil. Samotná aktivita z domova není pro každého už z důvodu neklidných spolubydlících nebo neposedných manželek apod. Navíc jste stejně neustále v kontaktu s dalšími spolupracovníky, takže to není taková lahoda, jak to vypadá a časem to pěkně leze krkem.
Mýtus 6. Psaní článků je pohodová práce
Samotné psaní ano, ale získávání zdrojů už tak pohodové není. Respondenti mohou být například ve věznici, anebo musíte mluvit s policií, anebo třeba s bezdomovcem. Podle toho, jak si to situace žádá. Když se vám povede získat všechny odpovědi bez újmy na zdraví, je tady psychologická stránka věci. Článek publikujete a reakce na něj jsou různé. Čím ožehavější je téma, tím negativnější bývají reakce. S těmi se redaktor musí neustále potýkat a přitom nesklouznout do osobní roviny.
Každý čtenář může mít názor, jaký chce. Redaktor by si měl vždy od svých textů zachovat odstup, ale zároveň je přínosné články psát s osobní zkušeností. Je tedy složité ustát psychický nápor. Psychice nepřidá ani soustavná kritika korektora či editora. Každý redaktor by měl být hodně asertivní a samostatnou jednotkou. S denní kritikou spolupracovníků i čtenářů je třeba počítat a nezhroutit se.
