Nacistický masakr na Pražačce. Někteří Češi z Pražského povstání se dodnes nenašli

Konec války v Praze znamenal vzedmutí národa a poslední opuštěné nacistické jednotky kladly nelítostný odpor. Jedna z nejkrvavějších událostí se během těchto dní odehrála ve škole Na Pražačce, kde zahynulo několik desítek povstalců, ale také nevinných civilistů. Co se tehdy stalo?

15.08.2019 - 07:00  
Válka pomalu končila, ale v Praze se na některých místech vraždilo do posledních možných okamžiků
Zobrazit fotogalerii (3)

Tři krvavé pražské dny v areálu budovy gymnázia Na Pražačce. Tak by se dal pojmenovat masakr, který se dotkl několika desítek českých povstalců a českých a bulharských civilistů. Němečtí vojáci zde v posledních dnech války čelili útokům, které odrazili velmi tvrdě.

Škola tehdy sloužila jako sídlo posádky SA pod vedením Adolfa Zimmermanna. Masakr se odehrál od 5. do 8. května. Co přesně se tehdy odehrávalo a proč je obětí doopravdy více, než je oficiálně uváděno? 

Obklíčení, které nemělo úspěch

Byť se nůžky nad nacistickými vojáky pomalu zavíraly, nemělo to žádný vliv  na jejich schopnost tvrdého odporu. Když se 5. května 1945 čeští povstalci pokusili budovu školy a celou posádku SA obklíčit, dostali záhy velmi tvrdou odpověď.

 

Hned 80 rukojmích mířilo po nacistickém protiútoku do budovy školy, kde je čekalo mučení a pro mnohé také smrt. Způsob boje v této pro nacisty nelichotivé situaci byl opravdu brutální a nelítostný. Ve večerních hodinách z areálu školy údajně nacisté odváželi okolo 15 mrtvých.

Následující den vyvedli z domu v dnešní Koněvově ulici pět náhodně vybraných mužů, které popravili. Ve stejný den byl zastřelen i školník Bohumil Cirmon, který byl členem kolaborantské organizace Vlajka. V jeho bytě se však našla munice a zásoby jídla. Tím to však zdaleka neskončilo.

Škola dobyta

7. května byla škola dobyta příslušníky příslušníky bojové skupiny protiletecké obrany Luftwaffe „Reinmann”. Ta postupovala na Prahu od Českého Brodu a praktiky, které využívala v těchto dnech k boji, byly více než kruté. Používali totiž české civilisty ve svém oji jako živé štíty.

O tom, že byly boje Na Pražačce opravdu drastické, svědčí také událost z téhož dne. Německá posádky bez lítosti střelila do zad strážmistra Václava Bečváře, jenž neozbrojen a s bílou vlajkou v ruce přišel do areálu vyjednávat.

Vraždy civilistů nadále pokračovaly. Jak už Němci během druhé světové války dokázali, často kruté činy prováděli z praktických důvodů. Údajně mrtvé okrádali o cennosti a hlavně o civilní oblečení, které využívali jako přestrojení pro následný únik z Prahy.

V areálu se během těchto bojů vytvořily tři masové hroby, kam nacisté uložili své padlé, ale také zavražděné civilisty.

Nenalezená těla

Boj skončil až 8. května. Německé jednotky tehdy zahájily ústup v koloně s bílými vlajkami. Z masových hrobů, které původně sloužily jako zákopy, bylo exhumováno minimálně 30 civilistů, ale reálné číslo je podle poválečného vyšetřování vyšší.

Některé oběti byly spáleny a další mrtví odvezeni na neznámá místa. Nejednalo se však pouze o Čechy, ale mezi zavražděnými civilisty bylo i několik Bulharů, kteří v bezprostřední blízkosti v okolí Pražačky měli zelinářské zahrady.

Tato drastická epizoda z konce války jen dokazuje, že povstání v Praze bylo opravdovým bojem, při kterém umírali nevinní, ale také stateční Češi. Válka, která jim byla upřena na počátku konfliktu s nacisty, byla ve velmi improvizovaných podmínkách umožněna v posledních dnech války.

Potápějící se loď nacistické diktatury si s sebou vzala nevybíravým způsobem desítky Čechů, kteří se jako civilisti chopili zbraně a šli proti profesionálním vojákům. Čest jejich památce.