Civilisté v masovém hrobě. Slovenští partyzáni nechali Němce vykopat hrob a následně jich stovky postříleli

Slovenské národní povstání za druhé světové války má i své stinné stránky
 

Druhá světová válka přináší velké oběti vždy na obou stranách. Kromě smrti na bojišti se k tomuto tragickému období dějin váže také mnoho zločinů, které odnesli i nevinní lidé. Jedním z největších masakrů během Slovenské národní povstání byl tzv. Masakr ve Skleném. Kolik Němců zde skočilo v masovém hrobě? 

Obec Sklené na Slovensku byla před druhou světovou válkou převážně obývaná Němci. Zcela logicky velká část z nich spolupracovala s nacistickým režimem a to některé - hlavně muže - stálo draho. Co se odehrálo během Slovenského národního povstání 21. září 1944?

Kopání zákopů

Den před masakrem obsadili Sklené slovenští partyzáni, kteří patřili ke 3. rotě 8. Leninského oddílu 1. československé brigády J. V. Stalina. Jejich následné krvelačné jednání bylo na ústní rozkaz velitele, sovětského důstojníka Leonida Nikolajeviče Slavkina, kterému bylo tehdy pouhých 27 let. 

Prvním krokem po obsazení obce byla internace německých mužů ve věku od 16 do 60 let. Ty nejprve shromáždili v místní škole, ale již druhý den je pod záminkou kopání zákopů zorganizovali s lopatami brzy ráno na náměstí. 

Partyzáni je následně zavlekli vlakem asi dva kilometry za obec na místo zvané Ebener Wald (Rovná hora). Přibližně 25 mužů muselo v nedalekém lese vykopat jámu dlouhou 8 metrů, 1,5 metrů širokou a 60 centimetrů hlubokou. Po dokončené práci se museli natlačit do jámy, kde je partyzáni zastřelili kulometnou palbou. 

Kdo přežil? 

Vraždě se následně nevyhnula ani většina zadržených německých mužů. Byli zastřeleni a jen málokomu se podařilo uniknout do okolních lesů. Mrtvá těla několik dní ležela pouze na poli nebo v jámě, než je jejich příbuzní mohli důstojně pohřbít. Až po odchodu partyzánů tak byli mrtví muži pohřbeni v jednom masovém hrobě. 

Celkový počet obětí vyšplhal na 187 mrtvých. Jedním z paradoxů hrůzné doby byl fakt, že vedle sebe museli i po válce žít vrazi a pozůstalí masakru z osudného září roku 1944. O celém masakru se veřejnost dozvěděla náhodou, díky přeživšímu  katolickému knězi Josefu Possemu. Ten ihned po zahájení střelby spadl a přežil s malými střelnými ranami mezi ostatními mrtvými. 

Následné vyšetřování ukázalo na zmíněného sovětského velitele Slavkina, ale vzhledem k tomu, že byl již v té době mrtvý, vyšetřování se odložilo. Další historický vývoj událostí byl proti těmto excesům Národního slovenského povstání. Za minulého režimu se z těchto masakrů stalo tabu, které ani dnes není často akcentováno při rekonstrukci válečných dějin Slovenska. V současnosti na událost upozorňuje zdejší památník, který stojí na místě, kde se masakr odehrál. Ten vznikl až v roce 1994, kdy konečně začala tato událost rezonovat ve společnosti. 

Zdroj: irozhlas.cz, dokument Sklené: partyzáni zabíjeli civlisty

KAM DÁL: Hrdina, který zklamal národ. Ludvík Svoboda bojoval za války, ale normalizaci nečinně přihlížel