Na madagaskarský trůn se královna Ranavalona I. dostala v roce 1828 jako nástupkyně svého zemřelého manžela. Ještě předtím, než si na hlavu posadila korunu, ale zvládla zavraždit každého, kdo by snad jen vzdáleně připadal v úvahu jako její soupeř. Silou a krutostí zvítězila nad všemi a na Madagaskaru, jemuž měla následujících šílených třiatřicet let vládnout, nastala doba temna a dennodenního strachu o život.
Krutá panovnice se na nikoho neohlížela
Zatímco její předchůdce a manžel, král Radma I., se snažil o kontakt s okolním světem, s Velkou Británií uzavíral oboustranně výhodné smlouvy a snažil se podle možností o rozvoj svého státu, v okamžiku jeho smrti šlo tohle všechno stranou. Ranavalona I. měla docela jinou představu o panování. Pro ni šlo o výhody a prospěch jediného člověka – jí samotné.
Izolovat a vyvraždit
Mezi prvními kroky, kterými se nová panovnice postarala o návrat své země o mnoho let zpět, bylo zrušení obchodu s okolím. Madagaskar tak uvrhla do naprosté izolace, což se jí velmi hodilo. Nejen ekonomické, ale hlavně politické odříznutí od světa potřebovala pro svoje neomezené krutosti, po kterých toužila. Kontakt se světem by mohl lidem napovědět víc, než potřebovala, mohli by žádat o pomoc, porovnávat, bránit se. A to nehodlala krutá žena dopustit.
Ze svobodných lidí se stali otroci
Obyvatelé Madagaskaru byli už za vlády jejího manžela většinou velmi chudí, a tak uvalené vysoké daně často nemohli platit. Vykoupit se mohli jen tvrdou otrockou prací, kterou vykonávali zadarmo a prakticky nepřetržitě. Není divu, že nemohli takové zacházení dlouho vydržet. Stavěli domy a paláce šlechticů, bojovali za svoji necitelnou paní v armádě, plnili všechny její nesmyslné příkazy. Ke svým rodinám se takový „provinilec“ už nikdy nevrátil. Málo bylo i jídla, a tak většina z nich dříve nebo později v nucené službě zemřela hlady a vyčerpáním. Ranavalona I. si s tím žádné starosti nedělala. Jednoduše nechala dovézt další otroky, lidi vlastního znásilněného národa.
Naděje, která zhasla
Není divu, že když v sedmém roce své děsivé vlády královna vážně onemocněla, lid příliš netruchlil. S nadějí v srdcích čekali na její poslední vydechnutí. K jejich nemilému překvapení se ale panovnice zotavila a všechno začalo nanovo – s ještě větší razancí. Kromě jiného nyní již také zakázala vyznávání křesťanské víry, protože věřila, že ji samotnou zbavily nemoci šamanské talismany. Každý z tamních křesťanů se ze dne na den ocitl v ohrožení života. Komu se nepodařilo včas z izolovaného ostrova zmizet, zmizel ze světa navždy. Brutální vraždy byly na denním pořádku.
Osvícený syn mohl být spásou
Jisté naděje vkládal již v té době madagaskarský lid do pravděpodobného nástupce kruté ženy, jejího syna a korunního prince Radama II. Ten byl ochotný dokonce pomáhat neprávem odsouzeným lidem, zásoboval hladové vojsko alespoň trochou jídla a snažil se, jak jen to šlo, udržovat alespoň utajené kontakty s okolním světem. S pomocí svého francouzského přítele se dokonce snažil zajistit pomoc francouzské armády při snaze o svržení vlastní matky z trůnu. Když se Francouz vrátil s nepořízenou, rozhodl se zorganizovat vlastní atentát, ale nebyl úspěšný. Musel tak, stejně jako celý nešťastný národ, čekat na královninu smrt.
Konečně! Krutá panovnice zemřela...
Příroda si (v tomto případě bohužel) dala celkem načas. Ranavalonu I. nechala panovat celých třiatřicet let, až do jejích 83 let. Nelítostnou krutovládu přitom vinou válek, nemocí, nucených prací, vražd a podvýživy nepřežila víc než polovina obyvatel Madagaskaru. Není tedy divu, že si ti zbylí 16. srpna 1861 zhluboka oddechli. Královna zemřela a na trůn se dostal její osvícený syn.
Zdroj: wikipedie, madamagazine, medium
KAM DÁL: Manželská tragédie slavných: Zpěvák Petr Novák i jeho žena, herečka Eva Jakoubková, se těsně po padesátce otrávili.
