Stačí se ohlédnout do roku 1883, kdy vyšla nesporně užitečná příručka Manželka a matka. Ta poskytla nastávajícím a mladým manželům (nejen dívkám) mnohé rady, nad nimiž v některých případech dnes jen nevěřícně zakroutíme hlavou, jindy se ale podivíme, jak podobné byly těm dnešním.
Těžké soužití generací
Tchyně byly, jak se zdá, odnepaměti bytostmi doslova strašidelnými. Už v uvedeném roce varuje profesor Ladimír Klácel, odborník na manželství, před soužitím mladých manželů a jejich rodičů, hlavně tedy právě matek. „Zkušenost učí, že domácnost lépe se daří, když manželé jsou o sobě, aspoň ze začátku. Obyčejně bývá tchyně při dceři své, i také matka při synu svém. Matky chtějí všechno lépe vědět a mladá manželka má poslouchat, a to vede k mnohé nevoli a výčitce - a co horšího jest, i k pomluvám a stížnostem. O blahu domácnosti není ani řeč.“ Tak vida - a pak že se svět mění…
Osvědčovati vděčnost svou…
Aby té společné noty se současností ale nebylo tolik, dozvěděly se také mladé manželky, jak se mají chovat ke svému muži, živiteli rodiny, kterému jsou samozřejmě za všechno vděčné. „Šťastná manželka má vždy svůj osud si vážiti a povolností, laskavou pečlivostí a věrností osvědčovati vděčnost svou. Bylo by k přání, aby předcházela tomuto líčení blaha manželky část dobrovědy o manželství jednající.“
Už to nebylo jako dřív
Asi není v dějinách lidstva mladá generace, kterou by ti starší považovali za dobrou. Jestli si dnešní šedesátníci stěžují na mladé, stěžovali si na ně i jejich předci před více než sto lety. Ano, i naši poměrně dávní předci už nebyli tak dobří jako ti před nimi. Kdyby to tak skutečně bylo, museli by staří Římané být výkvětem všech ctností…
„Bohužel nynější způsob vychovávání mladých děvčat a mladíků nemůže být považován za základ blaha! Otec zajisté nedá svému synovi, jenž nemá znalosti dostatečné, továrnu ku samostatnému řízení, ale matky vydávají dcerky své mužům, aniž by znaly povolání své. Jaký div, že takové mladé paničky jako slepé počínají říditi domácnost“. Opravdu jde o skoro sto čtyřicet let starý výtisk rádce pro mladé ženy. Také se vám zdá, že právě slyšíte svoji sousedku, jak lamentuje nad mladou generací? Kdepak, panečku, to oni za svých mladých let byli úplně jiní - a nebo (jak je vidět) také ne…
Spořivost především
Odborník na manželství Ladimír Klácel ale udílí rady také tehdejším mladým mužům, které nabádá, aby „svým manželkám každý týden vydali rozumnou část svého výdělku k rozumnému upotřebení v domácnosti. To vede k důvěře, k pořádnosti i ku spořivosti“.
Zdá se tedy, že i ženy měly alespoň částečně rozhodovat o hospodaření rodiny, i když bylo jejich místo v domácnosti a starost o finance rodiny byla výlučně mužskou záležitostí. Další radou byla také nutná domluva na výdajích a pečlivé vedení domácího účetnictví, aby se manželé nespoléhali jen na důvěru jeden ke druhému. Mohli by se dočkat nemilých překvapení.
Pod mužovu úroveň
Zatímco v roce 1883 se zdá, že se autor zabývá vztahem ženy a muže jako poměrně rovnoprávným, lépe řečeno je k ženskému, tehdy samozřejmě podřízenému postavení shovívavý, o dvacet let později vychází docela jiná kniha, kde jsou role v rodině určeny mnohem výrazněji:
„Jestit’ potřebí domácí správy. Zájem rodiny ji velitelsky vyžaduje. Málo na tom sejde, že veliké zájmy rodinné jsou chráněny zevně manželem, panuje-li uvnitř nepořádek v drobnostech a ve výdajích. Komu však přísluší, zabývati se těmito vnitřními starostmi? Zajisté ne mužovi: ten má dost práce vnější a povšechného dozoru, aby byl ještě zahrnován tisícerými podrobnostmi všedního života. Ostatně ani se k tomu nehodí a mohl by k tomu nabýti způsobilosti a znalosti pouze na újmu schopností důležitějších. Konečně je-li domácí hospodářství pod důstojnost ženinu, jest tím spíše pod důstojnost mužovu…“ Kniha ale dále také připouští, že je třeba pro domácnost zjednat služebnictvo a zmíněna je i stará poučka, že “když ženy jsou ctěny, božstva se radují”.
Poslouchat a neodmlouvat
Jak tedy dosáhnout spokojenosti v manželství a udržet si rodinu? Přes tyto poměrně moderní rady se ale v běžném životě stále udržovaly spíše praktiky zkušenějších starších žen, které mladým manželkám a dívkám, jež se na manželství připravovaly, doporučovaly nebo spíš nařizovaly, aby si klidné manželství zajistily poslušností a pokorností, oddaností manželovi a hlavně - aby mu nikdy neodmlouvaly. Tím by na sebe jen přivolaly jeho hněv, a to přece žádná nechtěla.
Migréna a spousta práce
Ani sex neměl být nic, z čeho by měli manželé potěšení. Dokonce bylo podle některých dochovaných zdrojů úkolem manželky svého partnera co nejvíce odrazovat - snad jen v prvních měsících nebo letech po svatbě bylo nutné tyto chvíle snést, vždyť dítě jinak ani počít nešlo. Následně ale byly doporučovány nejrůznější výmluvy, zahlcování mužů dalšími a dalšími úkoly, až byli dostatečně unavení…
Tak jak to vlastně bylo? Jinak než dnes nebo vlastně docela podobně, jen v jiném světě?
