To, že byl Karol Pazúr původně knihvazačem a bankovním úředníkem, je při pohledu na „životopis” rodáka z Krompachu věc opravdu okrajová. Naznačuje to však fakt, že extrémní doba dává příležitost skrytému zlu. Slovenský kolaborant, poválečný zločinec a následně spolupracovník StB je tím největším příkladem. 

Hlinkova garda

Karol Pazúr se během druhé světové války svezl s tím, že se Slovensko postavilo na stranu Třetí říše. Muž, který evidentně toužil po obstojné kariéře, se tak neocitl na straně odboje, ale naopak sloužil Hlinkově gardě a posléze vstoupil do Slovenské rychlé divize, jež bojovala v Sovětském svazu na straně Třetí říše Adolfa Hitlera. 

Prací ke svobodě. V uranovém lágru Vojna mučili komunisté nepohodlnou inteligenci národa

Číst více

V roce 1943, kdy se kormidlo dějin začalo otáčet proti nacistickému režimu, se dostal do zajetí Rudé armády. Převlékat kabáty mu nedělalo velký problém, a tak se velmi brzy stal nadšeným komunistou. Horlivost mu zachránila život a otevřela nová vrátka, skrze která mohl kariérně stoupat zase o nějaké patro výš. 

Podařilo se mu tedy zařadit do nově vznikajících československých jednotek, kde se setkal s dalším zločincem komunistického režimu Bedřichem Reicinem. Ten v jeho životě zahrál ještě jednou ústřední roli. Oba si pravděpodobně libovali, když v rukou svírali moc. 

V roce 1944 vstoupil Karol Pazúr do Komunistické strany Československa a nová kapitola života člověka, který se chytí v každém režimu, mohla začít. 

Masakr, co nemá obdoby

Problematická kolaborantská minulost Karola Pazúra mohla udělat v jeho plánech na dobrou kariéru v novém režimu v poválečném systému nepříjemnou překážku. Pravděpodobně proto se odhodlal jednat nebývale tvrdě. Když ještě na konci května roku 1945 zastával funkci poručíka OBZ, rozhodl se svoji minulost a pověst mezi Němci brutálním způsobem umlčet. 

Mezi 18. a 19. květnem se tak odehrál masakr na Švédských šancích, který je mezi mnoha jinými podobnými událostmi extrémní svojí nekompromisní brutalitou. Zde totiž bylo popraveno 265 Karpatských Němců, Maďarů a několik Slováků. Nešlo však o žádné zločince. Převážně se jednalo o ženy a děti. 

Kolaborant v uniformě RAF. Český agent gestapa se za zradu dostal k bohatství

Číst více

Navíc ze vzpomínek je evidentní, že se jednalo o opravdové a nechutné zlo, kdy byli před zraky dětí záměrně vražděni rodiče a některé nevinné děti pohřbívali zaživa. Události, z kterých jde mráz po zádech. O šílenosti celé situace svědčí i následné vyšetřování, z kterého vyplývá, že hned několik popravených bylo součástí antinacistického odboje, jenž pomáhal partyzánům v boji. Jen osm mužů se přihlásilo k příslušnosti Hlinkových gard, jejichž členem byl Karol Pazúr také. 

Cesta z vězení

Když vyšlo najevo, co se na Švédských šancích doopravdy stalo, putoval Karol Pazúr do vězení. Nejdříve byl odsouzen na sedm let a 6 měsíců a když se odvolal, trest mu byl zvýšen na dvacet let. Karol Pazúr měl však velmi dobré kontakty. Jedním z nich byl zmiňovaný Bedřich Reicin, jehož agitace u prezidenta Klementa Gottwalda se dočkala úspěchu. Nejprve mu byl trest snížen na polovinu a po dvou letech ve vězení byl propuštěn na amnestii. 

Ani tehdy Pazúr nenašel vnitřní lítost a jen potvrdil, že se jednalo o ztělesněné zlo, které přežije v každém režimu. Stal se vysokým funkcionářem Svazu protifašistických bojovníků, což s jeho kolaborantskou minulostí zní jako velmi nepodařený vtip. Od svého uvěznění také pracoval jako agent StB. Získal několik vyznamenání a pravděpodobně zemřel na cirhózu jater v roce 1976 v Banské Bystrici. 

Příběh Karola Pazúra je příkladem toho, že se lidé zaslepení touhou po úspěšné kariéře dokáží přizpůsobit čemukoli tím nejbrutálnějším způsobem.

Zdroj: Krvavá léta, Česká televize

KAM DÁL: Komunistická zrůda Reicin. Muž, kterého musela odstranit vlastní strana.