Nejkrásnější sochy v Praze. Frekventovaný Hlávkův most skrývá unikátní umělecká díla

Stojí mimo pozornost turistů, ale také občanů Prahy. Kdo však někdy putoval autem přes Vltavu na Hlávkově mostě, jistě je nepřehlédl. Obrovská sousoší významného československého sochaře Jana Štursy jsou vinou frekventované dopravy na Hlávkově mostě nespravedlivě opomíjeny. To však není všechno, co tento most protínající ostrov Štvanice skrývá.

18.10.2019 - 15:00  
Hlávkův most nabízí také krásný pohled na Prahu
Zobrazit fotogalerii (4)

Dnes už to není taková samozřejmost jako v minulosti. Při vzniku významné dopravní stavby se vždy vytvářel tlak, aby její praktická funkce byla doplněna o uměleckou hodnotu. Ať už se jedná o výzdobu, dekorace či návrh samotné stavby, bylo tradicí dát příležitost umělcům vytvořit něco navíc. Nenápadná díla se tak zapustila do prostředí a lidé si bez nich veřejný prostor nedovedou představit. Dnes tomuto přístupu doba moc nenahrává a významné realizace už jsou spíše příjemným překvapením. Zvyk je železná košile a v mnoha případech se člověk podobné věci naučil přehlížet. 

Ať už jde o uměleckou tvorbu v pražském metru, která byla mnohdy řízená socialismem, či právě sochařskou výzdobu, jež se z okénka rychle jedoucího automobilu nestihne ukotvit v naší paměti. Jedním z těchto příkladů je právě Hlávkův most, který pod tíhou automobilové dopravy trpí právě tím, že není vidět, jaké umělecké skvosty zde můžete zahlédnout. O jaké konkrétně jde? 

Most, který se nikdy nepřejmenoval

Dějiny plodí domnělé hrdiny. Co režim, to jiná jména. Někdy se může stát, že i tyran a diktátor dostane v cizí zemi pomník těch nejobludnějších rozměrů. Ulice se přejmenovávají podle toho, jak je to zrovna pohodlné propagandě těm, kdo jsou u moci. 

Pražské mosty tak často měnily svoje jména, ale existuje jeden, kterému se tento ideologický podtext vyhnul. Jedná se o Hlávkův most. Spojení Wilsonovy ulice s Bubeneckou ulicí patří jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin. I ta je však překvapivě ve stínu jiných postav naší historie. Stavitel a filantrop Josef Hlávka, znám jako autor Zemské porodnice u Apolináře či Státní opery ve Vídni, však národu pomohl i v jiných oborech. 

Byl zakladatelem České akademie pro vědy, slovesnost a umění, což je předchůdkyně dnešní Akademie věd. Stal se poctivým mecenášem několika umělcům a jeho nadace funguje s odkazem na jeho štědrost dodnes. Sám např. inicioval vznik Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho životopis snese obsáhlejší pojednání, a tak se není čemu divit, že právě jeho jméno nese jeden z nejkrásnějších mostů přes Vltavu. Díky jeho dnešní funkci si toho však jen málokdo všimne. 

Krása pod útlakem automobilů

Hlávkův most je od toho původního kompletně přestavěn a rozšířen. Na povrchu to však není znát, protože podoba oblouků byla zachována. Pozorný občan si jistě všimne, že přes severní rameno Vltavy v cípech hlavních oblouků jsou z umělého kamene vytvořeny reliéfní medailony z umělého kamene. Ty znázorňují 12 osobností, které měly co do činění se stavbou mostu. Jejich autory jsou sochaři Josef Mařatka a Otto Gutfreund. 

To však není jediná výzdoba, která zkrášluje stavbu přes Vltavu. Medailony doplňují alegorické reliéfy. Na jedné straně je vytvořil sochař Bohumil Kafka, na protilehlé straně Ladislav Kofránek. Na pohled nejviditelnější práce však trůní na břehu Bubenské ulice. 

Práce a humanita

Dnešní situace jim zcela jistě nepřeje. Sochy uznávaného umělce Jana Štursy jsou pod tíhou automobilové dopravy přes svojí monumentální velikost skoro nepovšimnuty. Ostatně celý most byl stavěn v době, kdy si jen těžko někdo mohl představit, jakým směrem se bude vyvíjet dopravní situace v Praze. 

Byť si dvou sousoší lidé všimnou možná jen náhodou, jedná se o jednu z nejlepších realizací podobného typu ve veřejném prostoru. Mohutné kubizující podstavce od Pavla Janáka mužské i ženské figury významně vynáší na obdiv. Sochy ukazují naddimenzované postavy, které hledí vstříc budoucnosti. Nejedná se o politicky laděné sousoší, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jde o symbolické znázornění nové naděje, která společnost teprve čeká. 

To, jak se změní svět kolem nich, asi nečekal vůbec nikdo. Dnes je tak nutné na tento umělecký skvost upozornit, protože rychlé tempo města z optiky automobilu má tendenci náš život omezit na nedůležité a povrchní informace.