Když se podíváme na dnešní Ukrajinu, neubráníme se myšlenkám, že Rusové prostě mají vraždění v krvi. A je jedno, jestli je u moci Putin, nebo Stalin. Stejně tak je jedno, jestli hovoříme o Rusku, nebo o Sovětském svazu. Rusové se neštítí ničeho ve jménu prosazení vlastních zájmů. Ani válečných zločinů, jak nám minulost ukázala. Cesta ke Katyňskému masakru začala vlastně už v roce 1939, kdy Hitlerův ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop a Stalinův pobočník Vjačeslav Molotov podepsali pakt o vzájemném neútočení. Rozložili tím moc v Evropě mezi dva diktátorské režimy.
Polsko bylo rozděleno na dvě části a právě nově získaná moc nad územím sousedícím s hranicemi Sovětského svazu byla pro krvelačné psychopaty z Moskvy příležitostí, jak zlikvidovat svoje potenciální nepřátele. Nacisté měli svoje konečné řešení židovské otázky a Sověti je nesměle doplňovali brutální a masovou likvidací všech, kteří stáli v cestě maršálu Stalinovi. Katyňskému masakru tak nešlo zabránit.
Rychlá porážka Polska
Nacisté a Sovětský svaz si z Polska na začátku války udělali bezbrannou oběť. Němci tehdejším útokem rozpoutali válku a Sověti o pár dní později vtrhli nebohé bránící se armádě do zad. Polsko válku prohrálo velmi rychle.
To měl být však teprve začátek. Hned vzápětí se Sověti pustili do masivního zatýkání všech důležitých složek polské společnosti. Důstojníci, vojáci, četníci, soudci, učitelé, duchovní, ale také inteligence, umělci, novináři a vědci – všichni skončili v zajetí. Většina z nich se musela nuceně stěhovat do pracovních táborů v Sovětském svazu.
Speciální skupinou pro Stalina a jeho architekta zla Beriju byli polští důstojníci a inteligence. Pro ně byly zřízeny speciální tábory na Ukrajině, v Polsku a poblíž Moskvy. Celkem se jednalo přibližně o 25 tisíc zajatců. Ti se mylně domnívali, že se jako váleční zajatci dostanou brzy domů. Tehdejší šéf NKVD Berija měl však zcela jiné plány.
Nepřátelé socialismu
Berija zajatce vylíčil jako potenciální hrozbu pro poválečné plány s Polskem. Propaganda a krvelačnost tehdejší sovětské moci vyústila v šílený masakr. Návrh Beriji Stalin bez váhání podepsal a 25 tisíc Poláků bylo jedním podpisem odsouzeno k smrti zastřelením.
Žádný soud, žádné oficiální obvinění, žádná obhajoba. Celá akce probíhala v přísném utajení. Samotní zajatci vůbec netušili, co se chystá. Byli záměrně převáženi v malých skupinách s tím, že míří do jiného zajateckého tábora za prací. Místo toho však cestovali na popraviště, kde vražedná četa jednala zcela mechanicky a nelítostně. Pět týdnů tak byli – den co den – na různá místa v Sovětském svazu postupně odváženi zajatí Poláci, na které čekaly připravené masové hroby.
Hitlerova pomsta
V roce 1943 se však po prohrané bitvě u Stalingradu podařilo nacistickým jednotkám jedno podobné místo masového vraždění odhalit. Hitler se tak rozhodl celou tuto záležitost použít jako pomstu po prohrané bitvě se Sovětským svazem.
K nalezišti, kde byla odhalena těla více než čtyř tisíc mrtvých Poláků, přizval Červený kříž a novináře. Chtěl tím destabilizovat vztahy spojenců, kteří vedli s Hitlerem válku. Podrobná exhumace mrtvol odhalila nejen jejich totožnost, ale také dobu, kdy byli zastřeleni. Paradoxně tak nacisté odhalili světu, že katyňský masakr se odehrál již v roce 1940.
Polská exilová vláda tak pochopitelně žádala po Stalinovi odpovědi. Ten vše zpochybnil s tím, že se jedná o nacistickou propagandu. Naopak za tento masakr vinil Němce. Když se v roce 1944 celá oblast vrátila do držení Sovětského svazu, pustil se Stalin do vlastního zmanipulovaného vyšetřování, které mělo veškerou vinu prokázat právě nacistům. Tisíce polských rodin tak téměř padesát dlouhých let žily v omylu, že jejich příbuzní zemřeli výstřelem z nacistické pistole.
Až v roce 1990 Michail Gorbačov veřejně prohlásil, že katyňský masakr má na svědomí režim Stalina. Viníci této šílené čistky však v té době byli dávno po smrti. Katyň je tak pro Polsko symbolem národní porážky a poněkud zvráceného zacházení obou mocností, jež se během druhé světové války pokusily úspěšně obrátit svět vzhůru nohama.
Zdroje: britannica.com, polishhistory.pl, elpais.com, history.com
KAM DÁL: Československý hrdina zrazen Benešem i Svobodou. Generála Vojcechovského nechali umřít v gulagu.
