Smutný osud dětí následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este: Zabavený majetek i koncentrační tábor

František Ferdinand d´Este s manželkou a dětmi
Zobrazit fotogalerii (4)
26.12.2020 - 14:00  

Ve škole se v rámci hodin dějepisu dozvíte, že atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii Chotkovou měl za následek rozpoutání první světové války. O tom, jak se žilo jejich náhle osiřelým dětem, již školní osnovy mlčí. Jaké byly jejich osudy po tragické smrti rodičů po rozpadu Rakouska-Uherska? A proč jim Československo zabavilo majetek a nacisté je věznili v koncentračních táborech?

Narodit se do šlechtické rodiny nemusí být vždy výhrou. Své o tom svého času mohli vyprávět Žofie, Maxmilián a Ernst Hohenbergové, jinak děti manželského páru Františka Ferdinanda d´Este a Žofie Chotkové, které 28. června 1914 v Sarajevu zastřelil srbský atentátník Gavrilo Princip.

Protože se jednalo o morganatický sňatek následníka trůnu, musel chtě nechtě souhlasit s tím, že jeho děti nikdy nebudou mít nárok na rakousko-uherský trůn. Přes všechny překážky, které jim život nadělil, žila rodina šťastně na svém zámku Konopiště, který nechal František Ferdinand d´Este přestavět v nejmodernější sídlo v monarchii.

Po atentátu v Sarajevu

Zpráva o smrti rodičů Žofii (13 let), Maxmiliána (12 let) a Ernsta (10 let) zastihla na rodinném zámku Chlumu u Třeboně. Během první světové války žili v blahobytu doma na zámku Konopiště, kde se o ně starala opatrovnice – jejich vlastní teta z matčiny strany Henrietta, hraběnka Chotková. Když na rakousko-uherský trůn usedl Karel I., byl dětem přiznán titul vévodů a naráz se z nich stala knížata.

Rozpad Rakouska-Uherska přinesl významné změny i v životě Žofie, Maxmiliána a Ernsta z Hohenbergu. Nově vzniklé Československo prostřednictvím svého Národního shromáždění šlechtické tituly v roce 1918 zrušilo. V následujícím roce bylo schválené částečné vyvlastnění pozemků šlechty. Na osud dětí Františka Ferdinanda d´Este a Žofie Chotkové mělo však největší vliv usnesení na základě 208. článku Versaillské mírové smlouvy vítězných mocností. Podle tohoto článku všechen majetek Habsburků připadl nově vzniklým nástupnickým státům.

Zabavení majetku

Československo šlo v tomto ohledu ještě dále a využilo volného výkladu mírové smlouvy. Národním shromážděním prošel totiž zákon, který ze Žofie, Maxmiliána a Ernsta z Hohenbergu udělal Habsburky. To, co se nestalo za Rakouska-Uherska, v nově vzniklém státě jakoby mávnutím proutku najednou šlo a všechen jejich majetek na území Československa připadl státu.

To mělo pochopitelně za následek, že se děti musely ze svého rodného Konopiště odstěhovat s tím, že si z rodového majetku nemohly vzít ani fotografie svých rodičů. Maxmilián a Ernst si pro svůj další život vybrali Rakousko, Žofie zůstala v Československu.

Žofie Hohenbergová

Žofie Hohenbergová se v roce 1920 provdala za Fridricha, hraběte Nostice-Rienecka. Měla s ním tři syny a jednu dceru. Protože se rodina hlásila k německé národnosti, museli synové narukovat do německé armády, čímž byl jejich osud zpečetěný.

Nejstarší Erwin zemřel po druhé světové válce v sovětském zajetí, mladší Franz padl na východní frontě. Nejmladší Aloys a Sophie válku přežili. V roce 1945 dostala rodina povolení vycestovat do Rakouska, kde se usadila ve Štýrsku. Žofie Hohenbergová se dožila 89 let a v 80. letech minulého století dokonce navštívila Konopiště.

Maxmilián a Ernst Hohenbergové

Maxmilián a Ernst Hohenbergové se usadili v Rakousku, které na ně jako na Habsburky nepohlíželo a kde jim nějaký rodový majetek ještě zůstal. Maxmilián vystudoval práva a jako právník se také živil. V době nástupu fašismu v Německu společně se svým bratrem Ernstem vystupoval proti anšlusu Rakouska i proti nacistickému Německu. Oba dva byli na základě toho deportováni do koncentračního tábora v Dachau. Maxmilián Hohenberg se z něho vrátil už v roce 1940, zbytek války pak strávil na zámku Artstetten v domácím vězení. Ernsta přeložili do koncentračního tábora Buchenwald a propuštěný byl z něho až v roce 1943.

Po skončení druhé světové války byl pak Maxmilián zvolen starostou Artstettenu, současně pracoval jako zmocněnec Oty Habsbursko-Lotrinského pro majetková vyrovnání mezi habsbursko-lotrinsko rodinou a Rakouskem. Maxmilián zemřel v roce 1962. Na jeho smrti se podepsalo také nešetrné zacházení v době pobytu v koncentračním táboře. Ani jeho bratr Ernst se nedožil vysokého věku, zemřel ve 49 letech.

KAM DÁL: Retro Vánoce za socialismu. Když Ježíšek musel bojovat s dědou Mrázem.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru