StB jako nástroj uchopení moci. Na svědomí mají mučení, šikanu i vraždy

Do smrti Stalina s Gottwaldem měla StB téměř neomezenou moc
30.06.2020 - 07:00  

KSČ si neomezenou moc v poválečném Československu získávala různými způsoby. Kromě zásadní podpory ze Sovětského svazu a cílené propagandě vůči dělnické třídě se jedním z hlavních nástrojů na uchopení moci v Československu stala Státní bezpečnost. Kdy a za jakých okolností vůbec vznikla? Jaká byla její role po roce 1945?

Jednalo se jednu z neuniformovaných složek Sboru národní bezpečnosti. Její vznik se datuje na 30. června 1945. KSČ se totiž velmi rychle v poválečném Československu pokoušela co nejrychleji převzít neomezenou moc a právě StB měla být rozhodující silou v boji proti těm, kteří se ideologii socialismu chtěli postavit. Podařilo se a v novém režimu se z těchto tří písmen stal opodstatněný strašák, který konal zlo na vlastním národu.

Protizákonné operace

Byť se činnost StB naplno prokázala až po vítězném únoru KSČ v roce 1948, tak se hned od svého vzniku podílela na zásadních úkolech, které měly za cíl jediné. Identifikovat, vyšetřovat, likvidovat a tedy také šikanovat všechny, kdo se pokusí stát komunistickému převratu v cestě.

Základem jejího vzniku byl fakt, že v roce 1945 usedl na post ministra vnitra komunistický politik Václav Nosek, který na tomto místě zůstal až do roku 1953. Právě Nosek byl ústřední postavou v plánu převzít neomezenou moc pro KSČ.

Během tří poválečných let se mu podařilo infiltrovat Sbor národní bezpečnosti loajálními pracovníky vůči KSČ a založil téměř čistě komunistický sbor Státní bezpečnosti. Jeden z jeho důležitých kroků byl také záměr vyvolat střet mezi demokratickými ministry únorové vlády.

Záměrně totiž odvolal osm nekomunistických velitelů SNB, a tím donutil ministry podat demisi, která nakonec vedla k únorovému převzetí moci do rukou KSČ. Po roce 1950 jeho vliv výrazně zeslábl, protože SNB a StB přešly pod ministerstvo národní bezpečnosti, které bylo zřízeno podle sovětského vzoru.

Skryté poslání

Od počátku byla Státní bezpečnost v zákonech skryta a její přesné stanovy oficiálně neexistovaly. Neuvádělo se tak, jaké má poslání, a jednalo se tak formálně o nenápadnou složku SNB. S odstupem času lze však velmi přesně definovat, jaké činnosti StB vykonávala. Rozvědka na nepřátelském území kapitalistického západu prováděla špionáž, diskreditační a desinformační činnost.

Kontrarozvědka bojovala proti “vnějšímu nepříteli”, což v praxi znamenalo rozkrývání zahraniční rozvědky na území Československa, ale hlavně proti potenciálnímu “vnitřnímu nepřáteli” působícímu na našem území. To této kategorie spadal každý, kdo se vyslovil nebo měl problém s komunistickým zřízením. Další důležitou složkou StB byla vojenská kontrarozvědka. Původně samostatná složka armády byla převedená k StB v roce 1951.

Počty příslušníků StB se před rokem 1950 začaly výrazně navyšovat. V roce 1947 se k tomuto sboru přihlásilo pouze 116 nových příslušníků, ale o dva roky později jich už bylo 2 733. V polovině 50. let bylo v StB více jak 8 tisíc zaměstnanců. Jejich síť měla velmi systematickou strukturu. Jednalo se o agenty, rezidenty, držitele propůjčeného bytu a důvěrníky.

Šílená padesátá

Charakteristické pracovní metody lze popsat stručně v několika bodech, ale jejich pravá podstata je v každém z těchto hledisek námětem na historickou publikaci plnou smutného vyprávění o naší nedávné historii. Základní metody StB tedy byly provokace, únosy, atentát, vydírání, zastrašování a hlavně psychický teror. Všechny tyto součástky kruté moci byly uplatňování kvůli šíření strachu a likvidaci nepřítele, který by mohl totalitě činit problémy.

Největší díl své ohavné práce na vlastním národu měla StB bezesporu v padesátých letech. Státní bezpečnost stála za politickými procesy a během vyšetřování se po vzoru Sovětského svazu nebála používat fyzické násilí, které donutilo vězně hovořit i o věcech, které nikdy nezpůsobil. Jednalo se o brutální bití a několik druhů mučení, které podrobněji rozebíráme v jiném článku zde.

Důležitým prvkem k likvidování nepřítele byl také zmíněný psychický teror. Vyhrožování, ponižování a ničení lidské důstojnosti se společně s fyzickým násilím provádělo v podstatě nekontrolovaně až do smrti Stalina a prezidenta Gottwalda.

V šedesátých letech se tento teror postupně uskromnil, ale nadále StB hrála ústřední roli v popírání svobodných projevů jednotlivců. Nástup agresivního přístupu znovu začal během normalizace. Známé jsou případy mučení, sexuálního obtěžování, přepadávání domovních prohlídek, brutálních výslechů, ale třeba také únosů do lesa uprostřed noci.

Je až k nevíře, že většina příslušníků, kteří mnoho zlého vykonávali z vlastní motivace, zůstalo po revoluci v roce 1989 bez trestu. Člen StB je dnes dokonce premiérem. Při vzpomínání na zločiny minulého režimu je tedy nutné si připomenout, že právě StB svojí činností od roku 1945 měla na v následujících letech zásadní vliv na život ve strachu a nesvobodě.

KAM DÁL: Nejtajnější ruská zbraň. Krásná agentka Anna Chapmanová byla z USA vyhoštěna za špionáž