Talentovaný kat Karel Huss: Popravčí sekeru vyměnil za správcovství uměleckých sbírek

Talentovaný kat Karel Huss se nakonec stal kustodem.
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Některá povolání jsou jako za trest. Zrovna to katovské patří mezi ně. Kdo se narodil v rodině popravčího, ten měl o své budoucnosti rozhodnuto už od plenek - povolání kata ho většinou neminulo. Nečestné řemeslo, jímž ostatní občané pohrdali, se dědilo z otce na syna. Jaký byl osud posledního chebského kata Karla Husse, který se do historie zapsal jako významný sběratel a učenec?

Když potomek vyrůstá třeba v rodině pekaře, pak pokračovat v rodinné tradici není příliš velkým obětováním. Oč horší je, narodí-li se syn katovi. I v tomto případě se totiž předpokládá, že dítko převezme rodinné žezlo a s chutí se pustí do věšení a stínání hlav odsouzenců. Hussovi, jinak katovská rodina v Mostě, se zuby nehty snažili, aby jediný přeživší synek nemusel v otcových šlépějích pokračovat. Karel Huss, který se narodil 3. ledna 1761, pocházel z devíti dětí, ale přežil pouze on a jeho dvě sestry. V Mostě Hussovi žili v nevzhledné katovně před městskými hradbami od Pražské brány směrem k Zahražanům. Lidé tomuto místu říkali „na popravišti“.

Studium na gymnáziu a šikana

Karel Huss byl nadaný a otec z něho chtěl mít někoho jiného než kata. I proto v devíti letech začal navštěvovat mostecké piaristické gymnázium, kde patřil k pilným studentům. Ovšem pouze do doby, než se jeho spolužáci dozvěděli, z jaké rodiny vlastně pochází. Pak mu dali do poslední kapky pocítit, co to je opovrhovat popravčími. Školní šikaně se chtěl Karel Huss vyhnout útěkem z města, jelikož jeho otec Jan Pavel ho nutil přes všechny problémy na škole zůstat. Útěk se Karlovi nezdařil, byl nalezený v Lounech a navrácený zpátky domů.

Domácí učitel a samostudium

Do gymnázia se již Karel Huss nevrátil a otec mu raději opatřil domácího učitele, protože mu na synově vzdělání velmi záleželo a chtěl, aby z něho bylo něco jiného než kat. Karel se učil psaní, latině i přírodním vědám – jeho velkou láskou byla botanika. Své dovednosti mu ovšem předával i jeho otec, který byl výborným zvěrolékařem a znalcem a výrobcem nejrůznějším mastí a léků. Také se mu snažil najít možnost se vyučit u nějakého řemeslného mistra, zatímco Karlova matka si přála, aby z jejího syna byl kněz. Bohužel Karlovi nebylo dopřáno, aby nemusel pokračovat v rodové tradici. Předsudky lidí vůči katovskému povolání byly velmi silné.

Katovskému řemeslu neunikl

Nakonec tedy Jan Pavel začal svého syna katovskému povolání učit. V patnácti letech složil Karel Huss svoji mistrovskou zkoušku pověšením odsouzeného kostelního zloděje. Rok předtím mu zemřela milovaná matka. Otec se záhy podruhé oženil. V osmnácti letech vyráží Karel do světa sbírat zkušenosti. Nejprve zavítal do Drážďan, později do katovny ke strýcovi v Chebu. Vzhledem k jeho vysokému věku u několika poprav strýce zastal a osvědčil svoji zručnost. 16. dubna 1781 byl v Chebu na přímluvu svého strýce jmenován městským katem. Tuto práci zde vykonával dlouhých 47 let.

Únos nevěsty a manželství se starší ženou

V Chebu se Karel Huss seznámil se svou budoucí ženou. Tou se stala o celých dvacet let starší Žofie, dcera místního pekaře, kterou se mu podařilo vyléčit. Během léčby se mezi ní a katem vyvinul citový vztah, a i když Žofiiny rodiče tomuto svazku nepřáli, Žofie si prosadila svou. Dokonce z domu svých rodičů utekla, aby se mohla provdat za svého milého. Nutno podotknout, že v době svatby s Karlem bylo nevěstě již 42 let. Tehdy chebský popravčí poznal, že i když si ho měšťané žádají kvůli jeho lékařskému umění, mezi sebe ho nikdy nepřijmou.

Sběratelem a spisovatelem

Naštěstí měl svoji ženu, s níž žil ve své hrázděné katovně u městských hradeb vedle Mlýnské brány pod hradem. Manželé zůstali bezdětní. Možná kvůli vyššímu věku ženy. Možná i proto, aby jejich syn nemusel po otci převzít katovské řemeslo. O to víc se Karel Huss věnoval studiu a sebevzdělávání. Historii ho učili profesoři z chebského gymnázia. Za léčení ctihodných měšťanů získával staré mince, z nichž budoval numismatickou sbírku. Zároveň se věnoval mineralogii a svými kolekcemi z Chebska zásoboval soukromé sběratele z okolí. Huss také sbíral doklady k dějinám města a zachraňoval starožitnosti. Svým zálibám se věnoval o to více, když císař Josef II. zrušil trest smrti a Karel Huss zůstal nějakou dobu bez práce a pravidelného příjmu. O několik měsíců později byl ke katovské práci opět městskou radou povolán, aby vypaloval cejchy odsouzencům.

Přátelství s Goethem

Časem se městská katovna a její sbírka stala vyhledávaným místem lázeňských hostů a kat získal věhlas jako učenec a sběratel. Jedním z častých návštěvníků se stává také německý básník J. W. Goethe, s nímž se Karel Huss přátelil.  Nevěnoval se pouze sběratelství, ale svůj volný čas trávil také badatelstvím v oblasti národopisu. Psal knihy a k nim vlastnoručně pořizoval ilustrace. Snažil se psát i eseje a básně. V jeho díle je viditelná osvícená osobnost, kterou bezesporu byl. 

Po smrti své ženy v roce 1824 žil Karel Huss ve své katovně osamoceně a přemýšlel o své sbírce. Chtěl, aby ji odkoupilo město Cheb, které však o ni neprojevilo zájem, a ztratilo tak možnost získat do svého vlastnictví čtyřsvazkovou chebskou kroniku nebo náčiní z mučírny.

Zámeckým kustodem a správce umělecké sbírky

Pochopení našel až u knížete Metternicha. Karel Huss rezignoval na svoji práci kata a za své zásluhy byl povýšen na měšťana. Veškerou svoji sbírku přesunul na zámek Kynžvart, jehož majitelem byl právě Metternich, a stal se kustodem vůbec prvního zámeckého muzea ve střední Evropě. Byl jím až do své smrti 19. prosince 1838. Pochovaný byl na hřbitově v Kynžvartu. Bohužel jeho hrob se do současnosti nezachoval, protože kříž označující hrob zmizel.