Tragický konec Bedřicha Smetany. Hluchý a nezvladatelný dožil v blázinci

Bedřich Smetana prožíval na konci života nesnesitelná muka
 

Kdo byl v naší historii největší Čech? Před několika lety lid zvolil v podobné celorepublikové anketě nejdříve Járu Cimrmana. Vzhledem k jeho nevyjasněnému původu musel nakonec ustoupit Karlu IV. Obrovský význam mají i jiné vlastenecké osobnosti, jež se zásadně zapsaly do naší historie. Jednou z nich je Bedřich Smetana… 

Zakladatel české národní hudby tak na sklonku života označil i sám sebe. Ve svém díle se totiž věnoval hudbě lidové, ale také se do skladeb snažil prosadit typické lingvistické principy či rytmy tance. Ostatně i jeho nejslavnější Má vlast je tím největším důkazem. Hudební dílo spojené pevně s krajinou a historií je bezesporu tím nejlepším, co Smetana vytvořil. Jaký byl život tohoto génia a jak se vypořádával s tragickou hluchotou? 

Talent od dětství

Bedřich Smetana byl k hudbě veden již od útlého dětství. V pěti začal hrát na klavír a velmi brzy ho otec zasvěcoval do hry na housle, kterou sám ovládal. Už v šesti letech hrál na hudební akademii v Litomyšli pro filosofický sbor. Z Litomyšle se rodina přesunula do Jindřichova Hradce, kde sice nevládl tak bohatý kulturní život, ale mohl se důsledněji věnovat výuce na hudební nástroje, ale také zpěvu. 

Smetana však také v deseti letech utrpěl nebezpečné zranění, které na jeho tváři zanechalo trvalé následky. Při klukovské hře jim v ruce explodovala láhev se střelným prachem a Smetanu zasáhla střepina do pravé tváře. Když se malý chlapec pokoušel ošetřit v místním rybníce, aby se vyhnul trestu, způsobil si v ráně bolestivý zánět, který zasáhl horní a dolní čelist a spánkovou kost. Od této chvíle měl navždy deformovanou tvář a bolesti. Později se vše pokoušel skrývat plnovousem. Na pozdější hluchotu však toto zranění nemělo vliv. 

Nechtěný skladatel

Smetana byl na začátku své kariéry nechtěným tvůrcem. I když nelenil a byl schopen vytvořit nejedno poctivé hudební dílo, které dokazovalo jeho nesporný talent. Tehdejší doba však nebyla připravena. Kromě počátečních neúspěchů v kariéře se musel potýkat také s lidskou tragédií. 

Velmi brzy po svatbě se Smetanovi a jeho mladé ženě Kateřině Kolářové narodily čtyři dcery. Šťastné období však skončilo ve chvíli, kdy tři z nich krátce po porodu zemřely. V roce 1856 přišla nabídka z Filharmonické společnosti ve švédském Goteborgu, kde se později stal i ředitelem. 

O dva roky později se však stala další osobní tragédie, kdy zemřela jeho žena Kateřina. Její ostatky převezl ze Švédska do Prahy. Byť byl Smetana v Goteborgu finančně dobře zajištěný, srdce ho táhlo zpět do Čech. Probouzelo se v něm vlastenectví, které se promítalo nejen do korespondence s krajánky, ale také v hudbě. 

Ze Švédska se definitivně vrátil do Prahy v roce 1861, kdy usoudil, že politické poměry se zásadně uvolňují. Mohl se tak naplno vrhnout do společenského života, kde si musel tvrdě vybojovat místo na slunci. Do Prahy se totiž vracel jako zcela neznámý. 

Konec života v bolestech

Smetanův génius nakonec dokázal na několika významných operách a hudebních skladbách dokázat, že patří mezi největší žijící hudební skladatele. Život se Smetanovi začal zásadně komplikovat až ve chvíli, kdy se naplno projevovaly jeho zdravotní neduhy. Nejprve trpěl nepříjemnými vyrážkami, později nesnesitelnou bolestí močového měchýře a častými krčními katary, závratěmi a zvracením. 

Vše samozřejmě ovlivňovalo jeho práci. Při jednom z katarů dokonce začal vnímat zvukové halucinace, které přešlo v trvalé zalehnutí ucha a ztrátě rovnováhy. Nepomohla ani léčba a Smetana ohluchnul nejprve na pravé ucho a později zcela náhle i na levé ucho. 

Zásadní výbava skladatele znamenala i velké problémy v souvislosti s potenciálními výdělky. Nemohl už se naplno věnovat svým povinnostem skladatele, a tak rezignoval na všechny své funkce. Autorské příjmy byly v té době velmi nízké a nepravidelné. Smetana se ocitl ve finanční nouzi. 

Nakonec byl “zachráněn” čestným gestem divadelním družstvem, z kterého dostával penzi 1 200 zlatých za rok. I tak se nejednalo o velký příjem a postupně byl Smetana nucen se přestěhovat z Prahy na vesnici do obce Jabkenice ke své dceři Žofii Schwarzové. 

Velké spory se později řešily právě o jeho existenčně důležité penzi z Prozatímního divadla. Někteří ředitelé, kteří se snažili ušetřit, tlačili na jeho zrušení nebo snížení. Až těsně před smrtí se Smetanova finanční situace zlepšila díky větší popularitě jeho skladeb.

Hluchota a šílenství

Smetana byl paradoxně v době ohluchnutí velmi plodným autorem vzhledem k tomu, že byl schopen stále skládat a zároveň nemohl dělat téměř nic jiného. Vytvořil tak cyklus Má vlast. Zdravotní stav hudebního skladatele Bedřicha Smetany se výrazně zhoršil na konci roku 1882. Jeho stavy šílenství, kterých se obával a zároveň o nich psal svému příteli Janu Nerudovi už v roce 1879, se opravdu objevily. Ztráta řeči, halucinace, nevyrovnaná paměť a jiné zdravotní obtíže se promítají do Smetanovy tvorby, která je v tomto období zkratkovitá. 

Ještě 18. listopadu 1883 se zúčastnil druhého otevření Národního divadla, kde zazněla jeho Libuše. V té době byl již nesvéprávný. Jeho řeč nedávala smysl, trpěl halucinacemi, paranoidními stavy a megalomanií. Později i díky nebezpečným záchvatům agrese byl zavřen do Ústavu pro choromyslné v Praze na Vinohradech, kde zemřel 12. května 1884. Jeho pohřeb byl národní událostí. S jeho ostatky šel průvod od Týnského chrámu k Národnímu divadlu. 

Zdroj: Národní divadlo

KAM DÁL: Psanec a nekompromisní pistolník. Byl Billy the Kid opravdu nemilosrdný vrah, nebo je to jen legenda?