Uloupení Podkarpatské Rusi: Sovětský podraz na Československu

V některých částech Zakarpatské Ukrajiny jako by se zastavil čas
19.06.2020 - 17:00  

Stalinův komunistický Sovětský svaz se stal jediným státem, který nedodržel slib o poválečné obnově tehdejšího Československa v předmnichovských hranicích. 29. června 1945 jsme definitivně přišli o Podkarpatskou Rus. Ta se v roce 1919 stala součástí první Československé republiky. Toho dne to stvrdila mezistátní "dohoda", respektive vnucený diktát Sovětského svazu Československu, jehož obsahem nebylo nic jiného než loupež našeho nejvýchodnějšího území, později nazvaného Zakarpatská Ukrajina.

Sovětský diktátor Josef Stalin se sice v rozhovoru s čs. prezidentem Edvardem Benešem vymlouval na to, že si toto území vyžádala Ukrajina. Ale to byla jedna z jeho mnoha lží. Bez souhlasu Kremlu nebyla tato změna možná. I sám Beneš později trpce přiznal, že mu komunisté včetně Stalina a Gottwalda neustále lhali, a označil je za podlé darebáky.

Surový teror vůči všem odpůrcům

V prosinci 1943 podepsal v Moskvě prezident Beneš za československou stranu smlouvu se Sovětským svazem o přátelství a vzájemné pomoci. Stalin opakovaně sliboval, že Československo bude obnoveno v předmnichovských hranicích a článek 4 již zmíněné smlouvy obsahoval pasáž o nevměšování do vnitřních záležitostí druhé země. To sovětští komunisté porušili odtržením Podkarpatské Rusi, na níž po příchodu Rudé armády zavedli surový teror vůči všem, kteří nechtěli připojit toto území k SSSR, jež navíc historicky ani  carskému Rusku nikdy nepatřilo a od 11. století bylo součástí uherského království.

Ze sovětské strany také došlo k nedodržení dohody z dubna 1944, která měla zajistit obnovení čs. státní správy na osvobozeném území. To se však na Podkarpatské Rusi nestalo. Rusíni z toho byli zklamaní. Velká většina z nich chtěla zůstat v Československu a Sovětský svaz je vůbec nelákal. Zvláště potom, kdy k nim na podzim čtyřiačtyřicátého roku dorazila Rudá armáda, jejíž vojáci zde rabovali, loupili, znásilňovali a také vraždili.

Zavírání do gulagů a vraždy

Brzy zde začaly typické sovětské komunistické represe vůči nevinným lidem. Stačilo, že člověk měl jednu krávu a už byl prohlášen za kulaka. Sovětská tajná policie NKVD zavírala do gulagů a někdy rovnou zabíjela místní obyvatele, kteří žádali obnovení předválečných poměrů. Mnozí zdejší lidé pak po brutálních mláceních při výsleších na NKVD s láskou vzpomínali na zlaté české četníky, kterým dříve nemohli přijít na jméno.

Sověti hned po příchodu na Podkarpatskou Rus porušili dohodu s čs. vládou, podle které měly být na našem osvobozeném území ustaveny československé orgány. Londýnská vláda tam sice vyslala své zástupce v čele s ministrem londýnské vlády Františkem Němcem a generálem Antonínem Hasalem-Nižborským, ale těm Sověty dosazené úřady bránily v činnosti.

Volby v socialistickém duchu

Na přelomu října a listopadu 1944 se na Podkarpatské Rusi konaly "volby" do nově ustavovaných národních výborů. Jednalo se ovšem o takové typické komunistické volby, navíc v atmosféře strachu a perzekucí a za dozoru uniformovaných příslušníků NKVD. Poslanci byli dopředu vybráni v sekretariátech komunistické strany, nikdo jiný než takto schválení kandidáti nesměl kandidovat. Voliči byli sváženi do volebních místností vojenskými nákladními auty.

Tam směli pod přísným dohledem volebních komisařů akorát vhodit do volebních uren vytištěný seznam zastupitelů a nemohli si vybírat z více kandidátů. A když místní k volbám nepřišli, zaskočili je u uren vojáci Rudé armády. Ostatně tento scénář použili sovětští okupanti už v roce 1940 v Pobaltí. Nekomunistické strany byly zakázány. Je logické, že takto zfalšované volby dopadly v typickém socialistickém duchu. Volební účast činila téměř sto procent a voliči drtivou většinou odsouhlasili navržené kandidáty.  

Toho komunistická moc využila, začala pořádat "veřejná shromáždění", na kterých byla účast vynucována, a tvrdila, že většina místních lidi si přeje připojení k SSSR. Ve skutečnosti o jejich názor vůbec nestála a také to nebyla pravda.

Oblast bídy a utrpení pod vládou Sovětů

Velká Británie a Francie jsou právem kritizovány za to, že připustily Mnichovskou dohodu, která nám sebrala Sudety. Jestliže jim tedy vytýkáme toto selhání, kdy naše území přidělily bez našeho souhlasu cizím státům, pak musíme ještě tvrději kritizovat Sovětský svaz, který východní část naši země uloupil sám, a tudíž nedodržel slib, že garantuje obnovení čs. republiky v předmnichovských hranicích.

Podkarpatsko se pak za sovětské vlády změnilo v oblast bídy a utrpení. To potvrzuje příhoda špiona Františka Augusta, který později emigroval na Západ, čili přešel na druhou stranu. Ve své výborné knize Ve znamení temna popsal, jak v roce 1966 cestoval s kolegy autem přes Podkarpatskou Rus a uviděl zde dvě ženy, jak vykopaly ze země konzervy, které tam on se svými přáteli předtím zakopal, a vylizovaly z nich zbytky. Inu sovětský ráj.

KAM DÁL: Starosta Kolína Kašpar: Trestní oznámení hejtmanky Jermanové je trapné, ochranné pomůcky opravdu nebyly.

- Michael Pánek, krajský zastupitel za ODS -