V bitvě u Panského Boru Jan Žižka zvítězil nad sedmnáctiletým Rožmberkem. Pomohla vozová hradba a strategie

Jak Žižka, jak ho neznáme...
Zobrazit fotogalerii (5)
12.10.2020 - 15:00  

Stalo se to 12. října roku 1420, tedy přesně před 600 lety. U tehdejšího Panského Boru nedaleko Horažďovic se střetli husité se skupinou, složenou z vojsk krále Zikmunda, žoldnéřů Oldřicha z Rožmberka a dalších šlechtických jednotek.

V roce 1420 se Jan Žižka se svými věrnými pohyboval na jihu Čech, kde bojoval tou dobou hlavně s Oldřichem II. z Rožmberka a jeho železnými pány. Bitvě u Panského Boru předcházelo úspěšné tažení husitského vojska krajem. Vítězství Žižkovy oddíly neminulo ani v Lomnici nad Lužnicí, ani v Nové Bystřici nebo v obci Trhové Sviny...

Dobít a vypálit

A tak se stalo, že se vojevůdce se svým oddílem dostal právě až k Panskému Boru, kde i přes silnou obranu dobyl a vypálil tamní tvrz. To ale, jak se později ukázalo, měla být poslední kapka, kterou přetekl celý pohár. Právě v té době se již k místu doposud posledního střetu husitů s obránci rožmberského majetku blížilo vojsko katolických pánů. V jeho čele stál mladičký Oldřich II. z Rožmberka, který měl po svém boku spojence Bohuslava ze Švamberka a dokonce i Zikmundovy žoldnéře.

Ideální pozice

Žižka musel jednat rychle. Jak byl zvyklý z minulých úspěšných bitev, jedním z nejdůležitějších momentů přípravy na další střetnutí je výběr místa. A tak se se svými věrnými přesunul na vyvýšené místo ke kostelíku svaté Máří Magdalény, obehnaného hřbitovní zdí, kde okamžitě navíc vystavěli svoji pověstnou a v té době jen těžko překonatelnou vozovou hradbu. A byla to šťastná volba…

Oldřich II. z Rožmberka se zpočátku netajil svými sympatiemi k husitskému hnutí, hlavně díky vlivu svého poručníka Čeňka z Vartemberka. Poté, co ale husité začali operovat na hranicích jeho území, svůj vztah k nim přehodnotil. 

Bojoval s dítětem? 

Za povšimnutí jistě stojí skutečnost, že samotnému Oldřichu II. bylo v té době pouhých sedmnáct let. Z dnešního pohledu bychom tedy mohli konstatovat, že Jan Žižka bojoval proti teenagerovi. Ten měl ale za sebou oporu nejen vlastního, ale i dalších vojsk. Kromě toho ale už nebyl žádným dítětem, měl za sebou například útok na Tábor, který mu na oblíbenosti u husitů rozhodně nepřidal a přispěl tak i k rozhodnutí o dalších útocích na rožmberský majetek.

Zdrojů je dostatek

O bitvě u Panského Boru se dochovalo poměrně dost historických zmínek, které se ve svém popisu příliš neliší. Lze tedy předpokládat, že popis události, který mají historikové k dispozici, je poměrně přesný. Co se tedy 12. října roku 1420 nedaleko Horažďovic stalo? Žižkou zvolené místo dávalo husitům i přes jejich početní nevýhodu dobrou výchozí obrannou pozici. A tak i když Oldřichovo vojsko posílené spojenci bojovalo ze všech sil, byli to nakonec oni, kdo opustili bojiště jako poražení, ačkoliv podle dobových pramenů bylo na obou stranách mnoho padlých bojovníků. Jedna z dochovaných listin se dokonce blíže zmiňuje o počtech padlých, přičemž Žižkovu vojsku přisuzuje na tisícovku zemřelých bojovníků, panskému vojsku pak trojnásobek.

Ztráty i posily

Bitva u Panského Boru byla jedním z důležitých střetnutí husitů s jihočeskými šlechtici v boji o nadvládu nad územím. Zvítězil, ačkoliv se musel postavit nejsilnějšímu vojsku, které bylo možné v té době a oblasti postavit. I přesto ale musel po skončení bitvy odejít do Písku, kde se husité “léčili” z utrpěných ztrát na životech svých spolubojovníků. Žižkovu armádu bylo nutné přeorganizovat také z toho důvodu, že někteří již dále bojovat nechtěli. Brzy byly ale stavy husitů doplněny a jejich počet dokonce výrazně převýšil ten bývalý, a to hlavně díky pražským posilám. Již 1. listopadu téhož roku tak mohli husité svést další vítěznou bitvu, tentokrát s vojsky Zikmunda Lucemburského, který se pokusil vyprostit Vyšehrad z husitského obležení.

KAM DÁL: Emanuel Swedenborg byl geniální vědec i šílený jasnovidec. Odhalil královnino tajemství a předpověděl vlastní smrt.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru