Zlato! Šílená honička za bohatstvím vedla lidi do nesnesitelných podmínek Aljašky

Zlato na Klondajku bylo objeveno 16. srpna 1896 a poté, co zprávy o objevu v následujícím roce dorazily do měst Seattle a San Francisco, vyvolaly masový přesun lidí toužících zbohatnout
26.06.2020 - 15:30  

V průběhu 19. století se pojem zlatá horečka stal obrovskou nadějí tisíců lidí, kteří se pustili na dobrodružnou cestu s vidinou rychlého zbohatnutí. Nejčastěji se tak dělo v Severní Americe. Smutným faktem však zůstává, že opravdový úspěch potkal jen malou hrstku lidí. Nejrozsáhlejší hromadná akce tohoto typu se odehrála na řece Klondike. Jaký je příběh této masové migrace s cílem získat zlato?

Na počátku celého příběhu byl Američan George Carmack s manželkou Kate, švagrové Keish a Káa Goox. Kate a její švagři byli příslušníky indiánského kmene Tagishů. Jejich primární záměr byl lov lososů na řece Klondike. Důležité pro ně bylo setkání se zlatokopem Robertem Hendersonem, který neúspěšně zlato hledal již 25 let. Podle jeho domněnky se právě v blízkosti řeky Klondike nachází obrovské naleziště zlata.

Carmack tuto informaci nezapomněl a bral ji na zřetel, ale když se posunul se společníky proti proudu řeky, jeho motivací bylo kácet stromy a následně je prodávat. Důležité pro celý příběh bylo, že se pustili také do hledání zlata v potoce. 16. srpna 1896 můžeme pokládat za zlom, který následně poznamenal tisíce zlatokopů a jejich rodin v celé severní Americe. Tehdy totiž Carmack, jeho žena a švagři zlato skutečně našli a naleziště bylo mnohem větší než ty, které se doposud v oblasti Yukon objevily. Králičí potok se přejmenoval na Bonanza Creek. Zlatá horečka mohla začít.

Cenné pozemky

Zpráva o vzácném nálezu se šířila velmi rychle a zdejší zlatokopové, kteří zatím neměli takové štěstí, ihned kupovali parcely kolem Bonanza Creek a u sousedních Eldorado Creek a Hunter Creek.

Asi nejdůležitější součástí příběhu je fakt, že celá oblast Klondiku byla od celé Ameriky zásadně odříznuta. Informace o tom, že se objevila velmi lukrativní oblast zlata, se tak do okolního světa rozšířila a příští rok 14. února 1897 dorazili do přístavu v americkém Seattlu první velmi bohatí zlatokopové. Aa když následně pokračovali po západním pobřeží do San Franciska, čekali na ně už davy zvědavců.

Zlatá horečka se tak odstartovala díky tomuto únorovém návratu tehdy údajně tuny zlata na palubě a několika desítek zlatokopů, kteří velmi rychle a za několik měsíců práce zbohatli na celý život. Na Klondike se tak rázem vydaly tisíce lidí z celého světa.

Opustit domov

Migrovat na Klondike se rozhodlo v průběhu tří let přibližně 100 tisíc lidí. Muži opouštěli svoje rodiny, ale do kanadského teritoria Yukonu odešli i starostové měst, policisté, ale třeba také slavný spisovatel Jack London.

Zaslepeni vidinou snadného bohatství si neuvědomují mnoho zásadních okolností, které je následně nepříjemně vzbudí ze sna. Šílená zima a extrémní přírodní podmínky, těžká dřina, hlad, zoufalství a jen mizivá šance na úspěch. Tím se stala zlatá horečka na Klondiku proslulá. Tisíce lidí se tak postupně dostavilo do přístavu Skagway na jihovýchodě Aljašky.

Odtud je pak čekala dlouhá cesta přes hřebeny Pobřežních hor. Konkrétně museli zlatokopové překonat průsmyk Chilkoot nebo Bílý průsmyk. Tuto cestu museli někteří absolvovat několikrát, protože si každý migrant musel nést kromě nářadí na rýžování zlata také až jednu tunu zásob jídla a oblečení. Jinak by totiž nemohli přežít zimu v kanadské divočině. Jen na začátku cesty mohli využít pomoc tažných zvířat, ale později se terén stal pro zvířata neschůdný. Několikatunové zásoby a nářadí tak museli nosit doslova na zádech.

Těžké stoupání

Nejtěžší překážka na zlatokopy čekala na samém konci průsmyku. Zde bylo strmé a nebezpečné stoupání. Do ledového pole bylo vytesáno až 1 500 schodů, kam se vešel jen jeden muž. V této době zde byly nekonečné zástupy lidí. Kdo z cesty vypadl, musel celé stoupání zopakovat od začátku. Na druhé cestě přes Bílý průsmyk byla situace ještě mnohem složitější. Existoval zde tzv. Chodník mrtvých koní, zde totiž zahynulo přes tři tisíce tažných zvířat.

To byl však jen začátek. U jezera Bennett se tisíce zlatokopů zastavily a musely počkat do jara, aby se vydaly po proudu řeky Yukon 800 kilometrů až na vytoužený Klondike. Za 48 hodin flotila činila 7 124 plavidel s 15 tisíci tun zásob.

Většina z nich však přišla příliš pozdě. Našlo se mnoho podnikavců, kteří se rozhodli bohatnout na něčem jiném, než bylo zlato.

Takový Joseph Francis Ladue se rozhodl na Klondiku založit hostinec a sklad. Postupně se celá jeho koupená plocha rozrostla na město Dawson City. V roce 1898 zde rázem žilo přes 30 tisíc zlatokopů. Do celé oblasti Klondiku se během zlaté horečky přestěhovalo celkem 100 tisíc lidí.

Dva roky od objevení naleziště v Bonanzo Creek už byly všechny pozemky zabrané a zlata bylo čím dál tím méně. Po zprávách o nových nalezištích zlata se migrační vlna z Klondiku rozprchla na jiná místa Aljašky.

KAM DÁL: Zlatá devadesátá. Slavné i trapné kapely, kvůli kterým šíleli a omdlévali fanoušci