Tisícileté umění: Zenová zahrada dokáže neuvěřitelně zatočit se stresem

Péče o zenovou minizahrádku na pracovním stole pomáhá zmírnit stres a napětí
Zobrazit fotogalerii (6)
04.01.2020 - 08:00  

Po mnoho staletí zdokonalované umění japonských „kamenných“ zahrad - míst, určených ke zklidnění mysli, uvolnění a meditacím, v poslední době nachází stále větší uplatnění po celém světě. Malou zenovou zahradu si může každý vytvořit i doma - nejen v reálu, tj. třeba v části zahrady, obklopující dům, ale stylizovaně i na psacím stole nebo v obývacím pokoji. Její sofistikovaný princip v sobě skrývá nevídanou sílu, jež odbourává stres, neklid a vrací energii.

Uvádí se, že počátky umění zenových zahrad sahají do období japonských dějin šógunátu Ašikaga (1336 - 1573) neboli období Muromači, provázeného jak častými vojenskými střety a vnitropolitickými půtkami různých klanů, ovládajících jednotlivé části Japonska, tak i rozvojem mnoha druhů umění, včetně zahradního (týmiž klany podporovaných). Velký vliv na tato umění měl buddhismus a šíření jeho určitých variant mezi samuraji a vládnoucí elitou.

K výchově samurajů patřil, jak známo, souhrn mnoha nejrůznějších dovedností, jak umění boje, tak i zbožnost, uctívání duchů přírodních sil, řek a hor, znalost děl japonských klasiků, skládání básní či umění meditace, absolutního soustředění, snahy o dosažení klidu a vnitřní rovnováhy, sebereflexe, ovšem včetně přípravy na smrt. Jako kultivované prostředí k procvičování mnoha z těchto dovedností sloužily zenové zahrady.

 

Zahrada z kamenů

Tradice tvorby japonských zahrad představuje umění, které se učí mnoho let; inspiraci však lze najít v literatuře, na internetu, kde jsou tisíce fotografií z různých zdrojů, i ve skutečnosti - při návštěvě některé z těchto zahrad v Evropě i přímo v České republice. Jejich součástí jsou - kromě různých druhů vegetace - písečná pole a štěrkové plochy ve stylizované formě představující vodní toky a jezera, v nichž jsou zasazené kamenné solitéry či ostrůvky s pěstěnými rostlinami. Samozřejmou součástí mnoha z nich jsou ale i skutečná vodní jezírka, vodopády a říčky. Jednou z nejkrásnějších zahrad tohoto typu v Evropě je japonská zahrada Lady Daisy v Haagu, která byla založena již v roce 1910 a otevírá se každoročně pouze na osm týdnů.

Pokud v našem okolí není žádná zahrada, kterou by bylo možné obdobným způsobem upravit a kultivovat (což může trvat řadu let), jsou k dispozici miniaturní zenové zahrady do interiéru. Jejich součásti jsou stejné jako u zahrad skutečných - základem je plocha z jemného písku, případně kombinovaného se štěrkem, doplněná různými dalšími předměty, jejichž výběr záleží na individualitě každého autora, který se do tohoto díla pouští.

Klasickou úpravu představují kameny (často zajímavě barevné), postavené nastojato, jež představují skalní útvary; obklopeny mohou být pískem nebo vegetací, travními druhy či keři a stromky. Stylizované říčky, naznačené uhrabaným pískem, překlenují dřevěné či kamenné mostky, nemusejí chybět ani umělé stavby ve formě altánků a dřevěných domků. Smyslem je docílit krásného a harmonického celku, který ozdobí náš interiér a kdykoli je připraven k nové úpravě a změně. Právě síla jeho uspořádání, vyjadřující autorovu osobnost, je prostředkem k uklidnění mysli.

Kde u nás navštívit japonské zahrady?
V Praze a jejím okolí je japonských zahrad více - ty nejzajímavější a volně přístupné jsou v Pražské botanické zahradě v Tróji (zde se také každoročně koná výstava bonsají), další v sídle Česko-japonské společnosti v Olešku a japonská zahrada je rovněž založena v Říčanech. Malé stolní zenové zahrádky ovšem představují rychlé a nenáročné řešení pro každého, koho tato varianta trávení volného času zaujme.