Televizní seriály socialismu. Ideologická Žena za pultem a legendární Nemocnice na kraji města

Ženu za pultem ztvárnila Jiřina Švorcová
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Televiznímu programu v současnosti velmi razantně konkuruje internetové vysílání. Doby, kdy se celá rodina sešla před obrazovkou, aby hltala každé slovo kteréhokoli nového seriálu, už pomalu ustupuje. Za socialismu se však zrodilo několik seriálových legend, které dnes přitáhnou pozornost pamětníků.

Vzpomínky na časy minulé umí být hodně pokroucené. Pomáhat k tomu může právě televizní program. Za socialismu byla televize přirozeně jedním z prvků propagandy režimu. Ve filmech a seriálech nemohli hrdinové řešit ideologické problémy, nikdo si nestěžoval na nesvobodu či zakázané podnikání. 

Už vůbec nepřipadalo v úvahu vzpomínat na to, jak strejdovi sebrali komunisté statek či že nakonec musel dospělý život trávit v pracovním uranovém dole. Na obrazovkách se tak objevila pouze realita, kterou se chtěl režim prezentovat a vzbudit tak v lidech pocit, jak dobře se všichni mají. Jaké starosti měl běžný občan socialistické republiky, naznačují níže zmíněné seriály. 

Žena za pultem

Ikonická postava prodavačky, kterou ztvárnila agilní a bytostně přesvědčená komunistka Jiřina Švorcová, patří mezi klenoty socialistické seriálové propagandy. Obyčejná prodavačka Anna Holubová se v krámě střetává s podobně nevýraznými příběhy lidí ze svého okolí. 

Normalizačně laděný seriál z roku 1977 ve dvanácti dílech představuje lidskost, přátelství, sousedskou pomoc a ani kapku problémů. Pulty jsou plné, což samozřejmě realitě neodpovídalo, a jediné, co by mohlo narušovat nekonflitní prostředí jedné socialistické prodejny, je neuspořádaný život hlavní hrdinky. Jiřina Švorcová, která jinak excelovala na divadelních prknech, potvrdila svoji silnou politickou roli a hned po přednesu Anticharty v roce 1977 se Žena za pultem stává jejím nejznámějším hereckým počinem. 

Nemocnice na kraji města

Klasika všech klasik. Kdo někdy viděl seriál Nemocnice na kraji města, jistě nemusí dlouho hádat, když uslyší první tóny úvodní znělky, že se Česká televize rozhodla vytáhnout právě tuto legendu z šuplíku. Herecké koncerty Miloše Kopeckého jako doktora Štrosmajera, Ladislav Chudíka jako primáře Sovy a další tehdejší hvězdy československého hereckého nebe v bílých pláštích jsou dodnes velmi oblíbenou sérií, která si vždy najde místo v televizním programu. 

Nemocnice na kraji na města také zapříčinila vznik množství dalších seriálů z nemocničního prostředí, které vznikaly a vznikají i po revoluci. Žádný z těchto pokusů se však v popularitě nevyrovnal dílům scenáristy Jaroslava Dietla a režiséra Jaroslava Dudka. 

30 případů majora Zemana

Oslavu VB natočila Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti Československé televize. Už tato děsivě znějící věta přesně odkazuje k tomu, jaké mělo být ideologické vyznění seriálu 30 případů majora Zemana. Celé věci nepomáhá ani fakt, že většina z případů, které se snaží Vladimír Brabec v hlavní roli vyřešit, je postavená na reálných základech. 

Informace však v mnohém podléhají zkreslené propagandě. Díl, kde zazněla píseň Bič boží vypovídá za všechny ostatní. Režim se zde snaží tehdejší underground ukázat jako skupinu nebezpečných drogově závislých teroristů. Seriál vznikl v době hluboké normalizace v letech 1974 až 1979. Záměrně bylo celé dílo spojené s 30 výročím vzniku SNB, není tak překvapením, že se na vzniku seriálu podílelo také Federální ministerstvo vnitra, a to určitě nejen půjčováním kostýmu a vozidel. 

Jedná se tak o jeden z nejpropagandističtějších seriálů normalizace. Lidé k němu však i dnes nacházejí cestu a většinou se jedná o pamětníky, kteří si nepřipouštějí záměrně pokroucená fakta a vyobrazení tehdejší doby a společnosti. 

KAM DÁL: Nejmystičtější monstra světa. Japonská legenda, upíři z Balkánu a středověký kraken.

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru