Phanuel Osweto: V Keni rozjížděl počítačové centrum, dnes je kladenským knězem. Češtinu se učil sám

Zajímavý příběh aneb jak se dostat z Afriky až do Kladna
Zobrazit fotogalerii (3)
07.01.2019 - 13:50   |  

V Kladně žije se svojí rodinou a vede tu devátým rokem Husův sbor. Rodák z africké Keni Phanuel Osweto (40), jako mnozí jeho krajané, odletěl na začátku tohoto století studovat do bývalého Československa medicínu. Ovšem jako jeden z mála z nich se posléze dal na profesionální šíření víry a přijal za svou Církev československou husitskou. 

Rozhodl jste se pro kázání víry ze dne na den?
Postupně. Bůh asi chtěl, abych mu sloužil v Čechách a v nich konkrétně v Kladně. Původně jsem v Keni rozjížděl projekty na vybudování počítačového centra, základní školy nebo dětského domova. Víru jsem měl jako koníčka, který se přesunul do studií teologie.

Kde tedy nastal zlom, že jste se víře začal věnoval naplno?
V Keni jsem spolupracoval se zahraničními lékaři a přitom jsem v místním kostele tlumočil kázání pro ně do angličtiny. Byl tam také český lékař, který mne k teologii přivedl. Když jsem si v Česku chtěl vybrat vyznání, dostal jsem se k husitské církvi. Po studiu jsem v roce 2010 dostal nabídku obsadit uvolněné místo pastora v Kladně. Tak jsem se sem z Prahy i se svojí manželkou přestěhoval. Žijeme v domečku takřka proti našemu kostelu.

Zvykl jste si na život v Kladně bez problémů?
V Praze jsem žil předtím šest let, takže orientovat se v kladenském životě pro nás žádný problém nebyl. Lidé ze sboru nám hodně pomáhali. 

V Kladně musíte kázat v češtině. Nadřel jste se, než jste česky začal mluvit plynule?
Jsem samouk. Bifloval jsem se sám slovíčka i fráze. Věřil jsem, že to zvládnu. Bůh tomu chtěl, aby se i to povedlo. Základy jsem dostal v Praze na koleji, kde se mnou většina studentů mluvila česky. Anglicky málokdo. Jenom asi tři měsíce jsem dřel vaše ř (směje se). Až nedávno jsem zvládl aspoň trochu psát gramaticky správně. A konečně můžu chodit do divadla a rozumím všemu, i českým vtipům či narážkám. V humoru nejsme my, Keňané, zase tak moc odlišní. Akorát u nás se podle oblasti vykládají vtipy dvojjazyčně v nářečí i v angličtině, která je naším úředním jazykem.

Máme za sebou Vánoce, držíte se českých zvyklostí, nebo slavíte podle keňských tradic?
U nás v Keni je věřící snad každý druhý člověk a stejně jako tady jsou o vánočních svátcích u nás v Africe kostely zaplněné. Převažuje tam křesťanství, z něj více katolická víra. Z českých zvyků jsem nepřijal kapra. Mně smrdí (směje se). My si doma připravíme slepici, jako přílohu rýži místo bramborového salátu.

A třeba vaše děti?
V Česku chodí od narození  do školních zařízení, takže ty berou české Vánoce za své. Oblíbily si české vánoční cukroví, já ho nemusím. Tady zdobíme vánoční stromeček, v Keni, která je hodně rozmanitá, tohle není zvykem. Výjimečně ve městech.

Jak vypadaly vaše Vánoce po pracovní stránce?
Na Štědrý den jsme měli dvě bohoslužby. Z toho jednu v jedenáct hodin večer. Na Boží hod mám volno, které si užiji, na Štěpána zase sloužím. Letos vycházela pravidelná nedělní kázání před Štědrým dnem a silvestrem. Těch bohoslužeb bylo tedy pro věřící dost.