Možná nevíte, že Sovák nebylo hercovo rodné příjmení. Narodil se jako Jiří Schmitzer tři dny po Štědrém dnu roku 1920. Příjmení si později změnil proto, aby nebyla patrná jeho příbuznost s židovskými předky. Jako syn hospodského měl zdánlivě určenou trasu - vyučí se číšníkem a jednou převezme živnost.
Praxe v nevěstinci
Zpočátku se také zdálo, že to tak i dopadne, už v šestnácti letech byl dokonce na praxi v hotelu Vacek, který zároveň sloužil jako nevěstinec. Jestli to bylo ideální prostředí pro mladého kluka, o tom se dá diskutovat, nicméně otec budoucího miláčka filmového plátna trval na tom, že je to dobré místo. Osud a sám Jiří (tehdy ještě Schmitzer) ale chtěli něco jiného. V pouhých devatenácti letech odešel z domova a i přes velkou nevůli svého otce se přidal k ochotníkům.
První herecké zkušenosti
V roce 1941 dokončil studia na státní konzervatoři a i když jeho další kroky vedly do úřadu a pracoval také jako skladník, divadlo bylo jeho život. Jen o dva roky později už nastoupil kariéru profesionálního herce v Horáckém divadle v Třebíči, kde zůstal do konce války. Následovalo například divadlo E. F. Buriana, Vinohradské divadlo a pak i herecký vrchol - Národní divadlo, které opustil až jako čerstvý důchodce.
Jiřího Sováka známe hlavně z komedií, ale i z pohádek, ale na jevišti ztvárňoval i role, které bychom od komediálního herce nečekali. Děti mohou pamatovat Jiřího Sováka z často opakovaného pohádkového seriálu Arabela, kde mu náležela výrazná role kouzelníka Viga s kloboukem s netopýřími křídly, nebo ze série Létající Čestmír. Dospělí si zase určitě vzpomenou na neokoukatelnou krátkou komedii Bohouš, kterou si můžeme připomínat dodnes vždy na konci roku, kdy ji na některém z televizních programů jistě zopakují.
Před kamerou...
Kamery jeho herectví poprvé zachytily v reklamě Pět strýců, kde si zahrál roli fotografa. Tehdy se psal rok 1942. Po konci války již točil komedii Nikdo nic neví, samozřejmě zatím jen v menší roli. To se ale mělo brzy změnit. Už v roce 1952 se objevil v legendárním pamětnickém snímku Plavecký mariáš, a to po boku takových hvězd tehdejšího filmu, jako byl Jaroslav Marvan nebo Jiří Plachý. Kamery i diváci si Jiřího Sováka zamilovali… Vznikaly další a další filmy - Dařbuján a Pandrhola, Král Králů, Nejlepší ženská mého života a samozřejmě Marečku, podejte mi pero, Světáci, Pane, vy jste vdova a zapomenout nemůžeme ani na Chalupáře, které můžeme v posledních letech vidět každé prázdniny. A pořád nemají o diváky nouzi.
Složitá povaha
O Jiřím Sovákovi ostatní herci i režiséři věděli, že má povahu, která mu nedovoluje překousnout případné výhrady ke svým kolegům. Projevilo se to prý i při natáčení Chalupářů, kdy by si býval velmi přál, aby jeho parťákem byl někdo jiný než Josef Kemr, a nímž si spolupráci zpočátku představit nedokázal. Nedalo se ale nic dělat. Do seriálu nastoupil až jako “náhradník” za Jaroslava Marvana, který měl jeho roli původně hrát, ale zdravotní stav mu to neumožnil. Všechny další role tak už byly jasně obsazené a Jiřímu Sovákovi nezbývalo nic jiného, než se s hereckým složením smířit. A jak se ukázalo a každoročně ukazuje, jeho profesionalita zvítězila nad osobními pocity a před kamerou nejsou žádné rozbroje vidět.
Rodinná tragédie
Osobní život Jiřího Sováka ale nebyl vždycky tak veselý jako filmy, v nichž vystupoval. Velký problém měl ve vztahu se svým synem, také hercem, Jiřím Schmitzerem. Po smrtelné dopravní nehodě, kterou Jiří Schmitzer zavinil pod vlivem alkoholu v roce 1976, herec svého syna vydědil a již nikdy spolu nekomunikovali. Otec nemohl synovi odpustit, že sedl za volant opilý, což považoval zvláště v této souvislosti za neodpustitelné.
KAM DÁL: Do lázní zadarmo? Jde to, stačí se dobře zorientovat v systému a dodržet pravidla
