Trenér akrobatických lyžařů: Makám ve skladu, státu jsme ukradení. Co bude s dětmi a s reprezentací, je ve hvězdách

Žádný velký tým si nepředstavujte, Vokatý plní mimo jiné i roli servisáka
Zobrazit fotogalerii (5)
10.04.2020 - 11:00  

Stát kvůli pandemii koronaviru uzavřel podniky, znemožnil lidem podnikat a vydělávat peníze nutné k udržení alespoň základních životních potřeb. Ovšem k tomuto rozhodnutí se nyní čelem nestaví. Bylo sice schváleno několik balíčků pomoci, ty jsou však ale zcela nedostatečné. Potvrzuje to i trenér reprezentace akrobatických skoků a trenér oddílu TJ Dukly Liberec Lukáš Vokatý. Ze dne na den přišel o možnost vydělávat a připravovat své svěřence na vrcholné akce. S úřady už se snaží komunikovat, je to ale jako bušení do zavřených vrat. Teď pracuje ve skladu, aby vydělal na základní živobytí. To, co bude s reprezentací ČR dál, je nyní velká neznámá. 

Lukáši, vy máte s.r.o., kde jste sám sobě zaměstnancem. Máte tedy nárok na nějakou finanční podporu?
Popravdě si nejsem jistý. Vláda sice přišla s nějakými návrhy, ale ty se neustále měnily. Teď si myslím, že bych mohl dostat 25 tisíc jako jednorázový příspěvek. To je ale spíš výsměch, než aby to čemukoli pomohlo. Zaplatím z toho možná část energií a konopné lano. Ale vážně nevím, do jaké kategorie vybrané k podpoře vlastně patřím.

Existují i programy Covid, tam nemáte šanci?
Těžko říct. Žádost jsme poslali, přišla mi automatická odpověď, že se snad někdo ozve. To byla jediná reakce za poslední dva týdny. Odeslal jsem i žádost do programu Antivirus na úřad práce. Nezbývá mi ale nic jiného než čekat, co se stane. Také je otázka, pokud bych na nějakou podporu nakonec dosáhl, kdy budu moci začít splácet půjčku? Kdy se firmy zase rozjedou? Příliš mnoho neznámých a moc rizika. Když se dívám do okolních zemí, jak vlády zareagovaly okamžitě a firmy tam ihned dostaly peníze na zachování provozu, je mi hodně smutno. Tady mi to přijde spíš jako snaha co nejvíce drobných firem zlikvidovat.

Můžete si vůbec dovolit čekat, jestli stát pošle peníze?
Určitě ne. Jako trenér, který své svěřence učí, že jsou v tomto náročném sportu sami strůjci svého úspěchu, to ani neumím. Nabídl jsem ruce například záchranné službě Libereckého kraje, byl jsem připraven jít do první linie dělat dekontaminaci sanitních vozů a posádek, ptal jsem se i u jiných institucí. Nakonec se mě ujal jiný akrobat, letecký. Práci mám ve skladu a makám každý den, abych zajistil finance na chod firmy, která původně měla umožnit to, že dotáhnu český tým na olympiádu.

Jak to ve vašem sportu funguje, na co vyděláváte a jak peníze využíváte?
Starám se o děti a mládež v oddíle a také o české reprezentanty ve sportu, který díky Aleši Valentovi jako jeden z mála přinesl České republice zlato z olympijských her. I když se situace financování sportu ze strany MŠMT za poslední čtyři roky lehce zlepšila, svazy si stále nemohou dovolit plně financovat činnost trenérů dětí a mládeže, natož reprezentačních trenérů. Ti jsou stále placeni z rozpočtu na činnost sportovců. Takže pouze kombinací sportovního marketingu mé firmy CFA, financím ze Svazu lyžařů ČR a podporou ze strany ASC Dukla Liberec se daly generovat základní finance ke splnění cílů, což byly především olympijské hry 2022 v Pekingu.

Pokud to chápu dobře, tak si sháníte různé akce a eventy, které během roku objíždíte a na nich vyděláváte na chod firmy, která se podílí na přípravě mladých akrobatických lyžařů, ale i reprezentantů?
Je to tak. My jsme letos měli smůlu i v tom, že se reprezentantka Terezie Steffanová lehce zranila, potom byl nedostatek sněhu. Nemohli jsme se tedy účastnit závodů Evropského poháru a soustředili jsme se tedy na přípravu na Mistrovství světa juniorů, které mělo proběhnout na začátku dubna v Chiesa de Valmalenco. Zde zasáhl koronavirus. Moje firma měla od února nasmlouvané akce v Česku a na Slovensku až do konce listopadu. Třeba v pražském IKEMu měla proběhnou akce „Proběhni se“ na podporu lékařů bez hranic a tak dále. Vše bylo zrušeno a nikdo neví, kdy zase začneme.

Znamená to pro firmu konec? 
Musím s tím počítat. Kombinace nemožnosti odjet závody, a tím tedy neplnit sponzorské smlouvy a následně fakt, že nemohu vykonávat firemní činnost, která je mým živobytím, může znamenat konec. Čtyři roky práce na obnově sportu, který přinesl zlatou olympijskou medaili, může vyjít naprázdno. Mám sezonu rozdělenou. Napřed musím vydělat na to, abych se mohl přes zimu věnovat přípravě a závodům. Od prosince do dubna musím vyjít pouze z platu trenéra, úvěru a vytvořené rezervy. Tu ale letos vytvořit nemohu.

Když to převedeme na peníze, jaké jsou náklady na udržení firmy a jakou rezervu je třeba mít?
Minimální náklady na udržení firmy jsou 35 tisíc korun měsíčně. A jak už jsem říkal, v období mezi dubnem a červnem je třeba vytvořit obrat 700 - 800 tisíc korun. Červenec - srpen je pak finančně o ničem ale celé dva měsíce strávíte tréninkovou přípravou. V období září - říjen je pak potřeba vytvořit obrat dalších zhruba 700 tisíc. Vypadá to na první pohled hodně, ale žiji z toho zbylé měsíce a spolufinancuji přípravu závodníků. Plat trenéra mi po odečtení DPH a zdanění pokryje třetinu nákladů. A to se 150 dní a nocí v roce věnuji práci s dětmi a reprezentanty, doma mě v té době příliš nevidí. K tomu ve svých devětatřicet letech konečně čekám přírůstek do rodiny.

To opravdu nevypadá příliš dobře. Tím spíš, že se stát otáčí zády a pomoc v odhlednu není...
Nemám v povaze si stěžovat, nechci od nikoho nic zadarmo nebo peníze jen tak položit na stůl. Ale je za mnou vidět kus práce, navíc připravuji děti, aby z nich vyrostli budoucí reprezentanti. Čekal bych, že se stát postará alespoň o to, aby mohly děti dál sportovat a připravovat se. To bych ale nesměl žít v České republice, tady je to spíš Kocourkov.

KAM DÁL: Epidemiolog Maďar: S virem se setká velká část obyvatel, nakažení bez příznaků nám zatím unikají.