Paní ministryně, o rozpočtu na příští rok pro svůj rezort jste s ministryní financí Schillerovou jednala hodně dlouho, "dostala" jste i nejvíce peněz navíc ze všech. Jak ale jednají ženy o miliardách? Padají jiné argumenty, než kdyby se o financích bavili muži?
Ne, to určitě ne. Jednání musí být vždy věcná. Není možné uvažovat jinak, řekněme emotivně. Tyto role - jak moje, tak i ta paní ministryně financí - dávají tak jasné mantinely, že není možné rozlišovat, zda jednáte se ženou nebo s mužem. Ta pozice vás pojme natolik, že se diskuse neliší. Myslím si, že dnes je to už jasně dané, před lety to ale bylo pravděpodobně ještě jinak a mnozí to tak mohou vnímat dodnes. V praxi ale na stejných pozicích není možné dělat jakékoliv rozdíly.
Nebudeme rozebírat jednotlivé položky rozpočtu vašeho ministerstva pro příští rok. Zajímalo by mě ale, jak byste jednání o financování rezortu zhodnotila?
Bylo to - jak jsem již uvedla - věcné, konkrétní, ale také velmi složité, protože naše role s ministryní financí již nemohou být více protichůdné. Já mám za úkol z popisu činností svého ministerstva pomáhat lidem, což samozřejmě vyžaduje velké finanční náklady, ministerstvo práce a sociálních věcí má také zdaleka největší část rozpočtu. Zatímco já jsem povinna zajistit dostatek financí, paní ministryně má za úkol šetřit. Já si samozřejmě tento rozpor uvědomuji a beru jako logickou záležitost, že máme každá svoji rozdílnou roli, za paní ministryni mluvit nemohu.
Měla jste při jednání nějakou konkrétní prioritu, pro kterou jste byla ochotná udělat i nějaký kompromis? Z jaké vyjednané položky máte největší radost?
Velkou radost mám například z půlmiliardy určené na investice do výstavby domovů pro seniory. Celkově jsem ale velmi spokojena s tím, že se podařilo odvrátit ten nejhorší možný scénář pro obce, který bohužel nebyl až tak nereálný. Výsledek je tedy takový, že jsme i pro příští rok dosáhli výše dotací pro obce a pro kraje na úrovni těch letošních, což zdaleka nebylo jisté. Znamená to, že se obce a kraje neocitnou ze dne na den najednou bez peněz.
Hovoříte zatím hlavně o financích na investice. Lidé ale chtějí znát částky, které se jich dotknou osobně, tedy v podobě různých sociálních dávek, na jejichž výši jsou závislí například důchodci, rodiče malých dětí, ale i další…
To jsou samozřejmě velmi důležité oblasti a já jsem velmi ráda, že budeme mít možnost v příštím roce investovat i zde. Hovořím nyní o rodičovské, o důchodech nebo o navýšení příspěvků na péči ve třetím a čtvrtém stupni. Důležitost této problematiky si jistě všichni uvědomujeme a také se o ni musíme zasazovat. Vše je ale propojeno, a tak například pro vyplácení dávek a celkové fungování tak složitého systému potřebujeme modernizovat informační technologie. Stát je totiž bohužel v podstatě jakýmsi rukojmím velkých firem. Když ony řeknou, že něco zkrátka není možné, tak my s tím nic neuděláme. Pokud by se nám tedy pro příští rok podařilo alespoň částečně modernizovat ty obrovské systémy, přes které protéká 85 miliard ročně, tak to bude velký úspěch.
Co neprošlo, je například navýšení rodičovského příspěvku pro lidi, kteří jej již dočerpali, respektive zpětné doplacení do nyní schválené částky. Budete v této oblasti ještě něco podnikat?
Ne, to je uzavřená záležitost. Řekla jsem na jednání sociálního výboru, že jsem o to usilovala na začátku, ale cesta k výsledku, jakého jsme nakonec dosáhli, nebyla vůbec jednoduchá. Bylo nutné uzavřít některé dohody a já stojím za tím, že slovo se má plnit. Ačkoliv jsem si to tedy původně představovala jinak, musel být učiněn obecně schůdný kompromis a já jsem přesvědčena, že je mojí povinností domluvenou konečnou variantu nyní obhajovat. Jsem ale přesvědčená, že s výsledkem mohu být spokojena a vím, že jsem pro to udělala vše, co bylo možné a v příštím roce nenastanou žádné vážné problémy.
