Celý ministr na dopravu je moc, stačí nám půlka. Stejně nikdo nic nepozná

Tento týden byl odvolán další ministr dopravy - tentokrát šlo o Vladimíra Kremlíka. Zatímco jeho předchůdce Dan Ťok pobyl ve funkci více než pěkné čtyři roky, což je na toto ministerstvo rekord, končícímu ministrovi muselo stačit pouhých devět měsíců. Za tu dobu se o jeho osobě premiér stihl vyjadřovat jak v superlativech, tak i kriticky. Jak to bude dál?

22.01.2020 - 13:30  
Ministr Kremlík už nestačí, oficiálně ho zlikvidovala zakázka na internetový obchod

Křeslo ministra dopravy není historicky nijak zvlášť pohodlné. Dokazují to časté výměny hlav tohoto úřadu, kdy někteří ministři pobyli na výsluní jen několik měsíců, aniž by vlastně mohli dokázat, jestli složitou situaci zvládnou nebo ne. Ale upřímně - vyřešit dálnice, dopravní kolapsy nebo nedej Bože pár centimetrů sněhu opravdu není jednoduchá záležitost, což je míněno bez nadsázky (včetně toho sněhu).

Drahá zakázka

Jistě - důvodem k odvolání ministra dopravy byla (alespoň oficiálně) zjevně nesmyslně předražená zakázka na tvorbu e-shopu. Čtyři sta milionů opravdu není žádná velká láce, to se musí uznat. I kdyby to tedy byl skutečný důvod, proč Vladimír Kremlík odešel, nabízí se otázka dalšího vývoje na ministerstvu, které evidentně potřebuje silné a pevné vedení.

Dva v jednom

Jakkoliv je jasné, jak je pozice ministra dopravy složitá a kolik problémů je nutné z tohoto postu vyřešit, rozhodl se premiér k razantnímu kroku - snížení počtu ministrů dopravy z jednoho na polovinu. Jiné vysvětlení totiž není - předpoklad, že se dosavadní ministr průmyslu a obchodu rozdvojí a bude plnohodnotně pracovat na každém z ministerstev, je patrně bezpředmětný.

Nezbývá mu tedy nic jiného, než svůj pracovní čas rozdělit na dvě pravděpodobně téměř stejné části. Představa, že bude řídit dvě ministerstva zároveň v jednu chvíli, je totiž také trochu na hraně. Je vůbec možné něco takového zvládnout? Premiér věří, že v tom nebude problém…

Nesmysl, tvrdí zaměstnanec

Jeden z dnes již bývalých dlouholetých zaměstnanců ministerstva průmyslu a obchodu, který je s chodem této instituce obeznámen, ale z pochopitlsných důvodů si nepřeje být jmenován, však velmi pochybuje o slučitelnosti těchto dvou nesporně významných postů.

„Jestliže dnes premiér republiky hovoří o tom, že v minulosti byla tato dvě ministerstva propojena, má samozřejmě pravdu. Už ale nemluví o tom, jak mezitím narostla agenda obou ministerstev, jak se změnila situace nejen ve státě, ale i ve světě, kolik práce je nutné odvést, aby všechno fungovalo tak, jak má,” uvedl s tím, že situace není stejná jako před lety. Navíc každé ministerstvo má svůj způsob fungování, dnes to zkrátka nejsou dvě stejné instituce.

Sloučení téměř nemožné

Jedním z momentů, kterým premiér mnohé (mimo jiné) překvapil, bylo prohlášení, že by se mohlo jednat o jakousi přípravu na fúzi obou ministerstev. Ano, dalo by se do budoucna uvažovat o různých změnách - ostatně byly tady také úvahy o spojení i dalších ministerstev, jde ale o čas, o důkladnou přípravu jak legislativní, tak i organizační.

„Byla by to složitá operace, která by zabrala dlouhé měsíce nebo roky, nejde o akci na toto volební období a premiér si to velmi dobře uvědomuje,“ sdělil zmiňovaný bývalý pracovník ministerstva. Ostatně sám premiér už o tomto svém prohlášení, zdá se, příliš neví. Zato ale konstatoval, že právě ministr Havlíček povede obě ministerstva až do konce volebního období, dokonce po celou dobu premiérování Andreje Babiše. Pokud to tedy nebude jinak.

Proč jeden ministr?

Nabízí se otázka, proč nebude jmenován nový ministr dopravy - rozuměj další ministr do počtu vládních činitelů, který by se mohl stavbě nových úseků dálnic, rekonstrukcím nádraží nebo opravám komunikací věnovat naplno. Vkrádá se jedna neodbytná odpověď: opravdu se premiér dostal ve své snaze obklopovat se jen lidmi, kteří odpovídají jeho velmi specifickým nárokům, do tak silné personální krize, že prostě dalšího adepta nemá?

Nebo je ministr průmyslu skutečně tak schopný, že drobnosti na svém dosavadním ministerstvu zvládal “levou zadní”, a tak má polovinu pracovní doby čas na řešení jistě zanedbatelných problémů dopravy ve státě? Nebo ještě jinak. Možná je to pokus, který třeba vyjde - a pak bychom do tohoto režimu mohli přidat další a další ministerstvo, až nakonec - nestačil by na řízení celého státu vlastně jen jeden, opravdu schopný člověk? 

Klíčová slova: