Hejtman Netolický: Politika je falešná a povrchní. Kamarádi mi nastavují zrcadlo, i když to někdy není příjemné

Martin Netolický kandiduje v Pardubickém kraji na hejtmana po třetí volební období
07.08.2020 - 07:00  

S hejtmanem Pardubického kraje Martinem Netolickým jsme si povídali o změnách, které politika časem postihují, ale samozřejmě i o problémech, kraje, jako je napojení Pardubic na dálnici, zdravotnictví nebo vysokorychlostní železnice. Kde Pardubický kraj nejvíc tlačí pomyslná bota a jak je možné tyto problémy řešit? 

Byl jste hejtmanem už dvě volební období. Jaký je rozdíl mezi Martinem Netolickým, který do funkce nastupoval a tím současným?
To není jednoduchá otázka, i když jde k jádru věci. Lhal bych, kdybych řekl, že Martin Netolický 2012 je stejný jako v roce 2020. Člověk se vyvíjí, a to jak v politickém, tak i osobním životě. Celou řadu věcí bych dnes hodnotil jinak, přistupoval bych k nim s větším nadhledem. Když ale přemýšlím o zásadních tématech, řešil bych je stejně dnes jako v minulosti. Každopádně ale stále považuji za nesmírně důležité udržet si kontakt s přáteli, kteří se mnou mluví otevřeně a upřímně, protože politika je velmi povrchní a falešná.

Martin Netolický je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity, několik let se věnoval pedagogické činnosti na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Je svobodný, rád lyžuje, jezdí na kole, zajímá se o divadlo a historii.

Politické funkce:
2010 - 2012 - člen RM Česká Třebová
2006 - dosud - člen ZM Česká Třebová
2008 - dosud - člen výboru Regionální rady regionu soudržnosti NUTS II Severovýchod
2009 - 2012 - místopředseda Finanční komise Asociace krajů České republiky
2011 - člen Rady Pardubického kraje
2008 - člen Zastupitelstva Pardubického kraje
2012 - dosud - hejtman Pardubického kraje

Jak tedy hodnotí změnu vaši přátelé?
Hlavní je, že mezi ně mohu i nyní přijít a bavit se s nimi. Kdybych se příliš změnil, necítili bychom se dobře a asi bychom se vzájemně stranili a to by bylo špatné znamení. Dávají mi zpětnou vazbu, která se často neposlouchá právě příjemně, ale je to prospěšné zrcadlo. Ve vrcholových funkcích to chodí tak, že jste jednoho dne zvolen a vlastně přestáváte mít informace. Ne, že by jich nebyl dostatek, spíš naopak - ale nejsou přesné a okolí se vám snaží vytvářet bublinu, které když podlehnete, tak získáte pocit, že jste absolutně dokonalí. Moji kamarádi mě stále drží, abych zůstal svůj a snažil se o normální život. Abych se nestával součástí nějaké pseudoelity společnosti, která sama sebe utvrzuje v tom, jak je dokonalá.

 

Máte na mysli vrcholové politiky?
To nemusí být jen vrcholoví politici, i ve spoustě malých měst nyní vzniká taková samozvaná elita, která sama sebe utvrzuje ve správnosti svých myšlenek a postupů. Je to většinou určitá skupina lidí, která chodí na hokej, ale nezajímá ji hokej, chodí na dostihy, ale nezajímají ji dostihy, chodí na vernisáže a nezajímá je umění - chodí tam dělat byznys, ukazovat se. To je skupina lidí, s níž pokud možno nechci mít nic společného. Chci mít možnost posedět s přáteli a chovat se přirozeně, tak jako v minulosti. Nemohu ale říct, že to člověka vůbec neformuje, ale právě tito staří přátelé člověka vrátí na zem, velmi upřímně a často i “surově”, což je ale potřeba.

Pojďme k politice, lépe řečeno ke správě kraje. Kolik předvolebních slibů se sociální demokracii v Pardubickém kraji podařilo splnit?
Byli jsme vždycky realisté a neslibovali jsme nesplnitelé. Proto se většina splnit podařila a dokonce jsme šli i nad rámec plánovaného. Tady v Pardubicích jsou to například Winternitzovy automatické mlýny, Gočárova stavba, která je vlastně brownfieldem uprostřed Pardubic, a my ji přestavujeme na galeri. Bude to nádherná stavba, skvost Pardubic - když jsme začínali, tak jsme o ní vůbec nevěděli. Jakmile jsme ji objevili, rozhodli jsme se jít do investice za několik set milionů korun. Stejně tak mám na mysli třeba stavbu budovy urgentního příjmu v orlickoústecké nemocnici za téměř půl miliardy korun. Jsme také téměř před vypsáním výběrového řízení na budovu urgentních oborů a centrálního příjmu v pardubické nemocnici, což je stavba za 1,7 miliardy korun plus přístrojové vybavení za půl miliardy. Doufali jsme, že to všechno půjde rychleji, ale musíme být rádi alespoň za tento postup.

Ale všechno jistě nebylo jen růžové…
Samozřejmě, že ne. Některé stanovené věci sice déle trvají - mysleli jsme si , že bude jejich příprava rychlejší. V politice to není tak jednoduché, protože ve chvíli, kdy si něco naplánujete, většinou to trvá několikanásobně déle. A zdůrazňuji, že to není vinou stavebního zákona. To je klišé, které vypráví zejména ministerstvo pro místní rozvoj, ale já se v tomto s paní ministryní neshoduji. Jde spíš o to, že ve veřejném sektoru do jednotlivých investic mluví výrazně víc lidí, a proto se také prodlužuje jejich příprava. Jsou to třeba přivaděče k dálnici D 35, kdy nám stát předal celou agendu s tím, že ze státního fondu se nám podařilo dojednat 2,7 miliardy korun, k tomu ale budeme muset dát ještě miliardu našich peněz, a to mluvíme jen o části, protože jak se bude D 35 budovat až do Mohelnice, tak jich bude víc. Trvají majetkoprávní vypořádání a co považuji opět za selhání státu, je, že když projednával zákon o urychlení infrastrukturních staveb, tak přesto, že jsme na to upozorňovali, přivaděče nejsou jeho součástí.

Mluvíte o proinvestovaných miliardách - kde je kraj vzal, neznamená to velké dluhy do budoucna?
Jsem rád, že mohu říct, že se nám daří kraj udržet v relativně rozumném zadlužení. Samozřejmě využíváme úvěry, ale ne že bychom je projídali, ale vše se proinvestuje. Funguje to tak, že jakékoliv úvěry, které jsme přijali, byly doplněním finančních prostředků na spolufinancování projektů z Evropských fondů a snažili jsme se stejně jako jakákoliv jiná firma pracovat s likviditou, tedy s cash flow kraje. Znamená to, že jsme se snažili maximalizovat zdroje pro jednotlivé investice. My těch investic mimochodem máme po celém kraji v různých fázích rozjeto několik set, a protože to jsou obrovské peníze, které kladou vysoké nároky na rozpočet, tak je někdy nutné finančním nástrojem posílit tak, abychom byli schopni včas splácet faktury. Znamená to ale také, že tyto investice výrazným způsobem zlepšují veřejné služby, které poskytujeme.

Co plánujete, pokud zůstanete u vedení kraje, na další čtyři roky?
Dlouhodobě jsem si vnitřně nastavil jako prioritu zdravotnictví, protože když jsem nastoupil jako radní, viděl jsem, v jak katastrofálním stavu to zdravotnictví bylo. Takže postupné krůčky, byť trvají dlouho, se uskutečňují. Teď by měla přijít pomyslná třešnička na dortu - tedy velké investice, které by měly zmodernizovat provoz zdravotnictví a přenést jej do jedenadvacátého století. Chtěl bych tedy vidět alespoň zahájenou rekonstrukci svitavské nemocnice, protože tam je lůžková část, která svojí dispozicí odpovítá devatenáctému století.

Článek může obsahovat informace, se kterými se redakce neztotožňuje a nesouhlasí s nimi.

Opět jsme u velkých investic - jak tedy vidíte jejich financování? Kraj tolik prostředků přece mít nemůže…
Obrovskou výzvou pro nás je REACT-EU, což jsou evropské prostředky dojednané v rámci hospodářské obnovy Evropy a Česká republika bude mít právě na oblast zdravotnictví, sociální péče, kyberbezpečnosti a podobně realizovat projety za 47,5 miliardy do konce roku 2023. Jsou to peníze, které budou prakticky bez složitých operačních programů, nebudou “zaškatulkovány” do priorit, ale ty priority si určí stát. Mají souviset s bojem proti koronaviru, ale v širším smyslu, tedy proti jakékoliv další epidemii, která by mohla v budoucnu přijít. Budou se tedy soustředit do zdravotnictví, sociální infrastruktury a priorit, o kterých jsem mluvil. My jako Pardubický kraj budeme usilovat o to, abychom tyto velké investice neplatili ze svého, ale abychom se vešli do tohoto programu. Na všechny stavby máme stavební povolení, takže jsme připraveni. Ti, kteří mají pouze nakreslené studie, nejsou schopni zásadní investice do roku 2023 realizovat - my ano.

Někteří vaši protikandidáti mluví o projektu vysokorychlostní železnice, která by výrazně zkrátila čas cesty z Prahy do Pardubic. Jak se na to díváte vy?
Pokud by Česká republika neměla jiné problémy, než je plánování vzdušných zámků a vysokorychlostních železnic, pak bych tomu rozuměl. Ale Česká republika dosud nemá dobudované čtyři základní vnitrostátní koridory, které jsme si stanovili v roce 1994. Pro zajímavost první železniční koridor Děčín - Praha - Česká Třebová - Brno - Břeclav měl být dokončen do konce století - tedy toho minulého, samozřejmě. Dodnes ale neproběhla modernizace nádraží Pardubice nebo Česká Třebová, ani tak zvaná optimalizace na nejfrekventovanějším úseku z Ústí nad Orlicí do Chocně. Já bych se soustředil na tyto věci. Až bude toto vyřešeno, až bude dokončena dálniční síť, pak se bavme o vysokorychlostní železnici.

Ale takové spojení s Prahou by mohlo být pro kraj užitečné, nebo se pletu?
To sice ano, ale trať, o které se bavíme, má primárně spojovat Prahu s Varšavou a je představa, že bude odbočná větev na Pardubice. Logické je, že nejprve by se začaly stavět přímé směry a případné odbočné by následovaly až později. Pokud se tedy bavíme o období po roce 2050, tak proč ne. Nyní je ale potřeba dokončit úkoly, kde máme dluh. Pokud budu mít do toho co mluvit, tak se budu všemi silami snažit o to zasazovat. Na železnici bychom se měli soustředit především na otázky bezpečnosti, vyřešení mimoúrovňového křížení - podjezdy a nadjezdy a podobně.

Vychází mi z toho, že pokud byste byl znovu zvolen hejtmanem, budete pokračovat ve vedení kraje tak, jako doposud. Jaký je ale váš osobní cíl?
​Moje osobní přání je, abych se za čtyři roky mohl normálně podívat do zrcadla. Abych dokázal dělat politiku podle pravidel a principů, které uznávám. Abych nemusel dělat nedůstojné kompromisy. I proto jsem se rozhodl, že nebudu dělat celostátní politiku, i když jsem byl dokonce přizván do vlády. Chci také bojovat se snahou o centralizaci - ať jsou to stavební úřady nebo další nápady. Demokratický stát je založen na silných samosprávách, k tomu jsme se zavázali i v evropských dokumentech. Jde o to přenést rozhodování co nejblíž občanovi, ale teď vidím zcela opačné tendence. Pokud do toho budu moci mluvit, budu bojovat za práva a kompetence obcí, protože to je demokracie. Řídit vše z jednoho místa nemá smysl. Rozhodovat nemá úředník, ale volený politik, kterého si lidé zvolí.

KAM DÁL: Osudové náhody sira Fleminga. Revoluční penicilin objevil díky otevřenému oknu v laboratoři.