Jiří Ovčáček: Zemřela nám Libuška a letěli jsme letadlem. A co ta zničená dlažba, pane mluvčí?

Jako tiskový mluvčí prezidenta republiky je Jiří Ovčáček nezapomenutelný
 

Prezident Miloš Zeman nebere europoslance příliš vážně, zato z návštěvy v Rakousku, zdrcující smrti všemi milované Popelky a Orbánova nesouhlasu s poklekáváním fotbalistů má zřejmě těžké spaní. Alespoň tak líčí prezidentovy myšlenkové pochody jeho tiskový mluvčí na twitteru. Jenomže český občan dobře nespí ze zcela jiných důvodů. 

/OVČÁČKOVO OKÉNKO/ Abychom byli spravedliví, smrt pohádkové Popelky zasáhla osobně snad každého, a to nejen v Česku. RIPovalo se i v něměcky mluvících zemích, kde se slavná pohádka stala stejně velkým televizním hitem jako u nás doma. Libušku prostě milovali lidé napříč generacemi i střední Evropou a bylo od prezidenta pěkné, když rodině zesnulé vyjádřil soustrast a slíbil poslat věnec na pohřeb.

Že herečku nazval svou láskou, už vyznělo poněkud bizarně, ale to spíš proto, že na takové něžné slovo nejsme z úst Miloše Zemana zvyklí. „Byla to moje platonická láska,“ vyjádřil se prezident pro rádio Frekvence 1 a dodal, že tomu tak bylo před mnoha a mnoha desítkami let. Snad aby nevzniklo podezření, že na půvabnou hereckou vílu pomýšlel v době, kdy byl ve svazku s první dámou Ivankou.

Letíme letadlem

Jenomže pojďme k tomu, co se událo jen před několika málo a málo dny. Kdy například europoslanci vyzvali Evropskou komisi, aby posoudila nezávislost českých orgánů vůči Andreji Babišovi. Takové kroky přijdou prezidentovi země, kde mizí miliardové evropské dotace v účetnictví firem jeho oblíbeného premiéra, zcela irelevantní a hodné komentáře strohou větou: „...je to právně nezávazné usnesení, takže v každém případě ho neberu příliš vážně.“

Vyřešeno, škrtnuto - co máte dál? Jako by zněl dotaz na osnovu rozhovoru pro Frekvenci 1, které se šéf Pražského hradu pravidelně zpovídá. A tak tu máme cestu do Rakouska, kam se jeho mluvčí Jiří Ovčáček velmi těšil. Fotografii trupu letadla s nápisem Česká republika doplnil na twitteru nadšeným vzkazem: „Krásný den, milí přátelé! Právě odlétáme na pracovní návštěvu Rakouska.“

 

A co to nádvoří? 

Pravidelná péče o vztahy se státníky jiných zemí je samozřejmě třeba, o dost méně už ale nutnost letět speciálem do pár kilometrů vzdálené Vídně. Jenomže dodržováním Poslaneckou sněmovnou schváleného rozpočtu se na Pražském hradě nikdo nezabývá. Tedy pokud nejde o zajištění důstojné piety za oběti koronaviru - to se koupí umělohmotné pivní kelímky, protože na tyhle výdaje má šéf hradní kanceláře Vratislav Mynář v pokladničce málo. Že tím napáchá nenávratnou škodu, ho netíží.

 

Tíží to pouze českého občana, který vidí na III. nádvoří Pražského hradu zdevastovanou Plečnikovu dlažbu starou 100 let, jak ji už několik dní drhnou dva pánové a po jejich odborném zásahu zůstávají na významné památce ještě větší škody. Že by se snad daňový poplatník dočkal omluvy, nedej Bože, potrestání viníka či prosté vysvětlující věty na Ovčáčkově twitteru? To ani omylem. 

 

 

Zato vyjádření podpory maďarskému prezidentovi Orbánovi ve věci poklekávání fotbalistů před jejich zápasy na EURO 2020 za Ovčáčkovu zmínku stálo. Zřejmě proto, že slova o Bohu lze zneužít v jakékoli souvislosti. „My v Maďarsku klekáme před Bohem, před svou zemí a před láskou, kterou žádáme o ruku. My od našich sportovců v národním dresu nečekáme, aby poklekli, ale aby bojovali, vítězili, a pokud se to nepovede, aby umírali vestoje.“

Tak snad se bude Jiří Ovčáček alespoň poctivě modlit před zápasy našeho národního mužstva, které do očekávaného fotbalového turnaje vstoupí zápasem se Skotskem. S jeho silnou vírou a Vráťou Mynářem, připraveným psát jménem prezidentské kanceláře dopisy fotbalovým bafuňářům, máme jasně loženou šanci konečně uspět. 

KAM DÁL: Holubová, Bendová nebo třeba Havlová: Takto se hvězdy loučily s Libuší Šafránkovou.