/S NADHLEDEM/ Je to tak třeskuplná politická událost, že Milion chvilek pro demokracii dokonce svolává další demonstraci. Důvod? Nově zvolený ombudsman Stanislav Křeček pravděpodobně zásadně změní to, co jsme si v České republice pod úřadem Veřejného ochránce práv veřejnosti představovali. Že se jedná o politika, který je spřízněn s názory Miloše Zemana, je jasné už z prvních výroků v médií.
Sám hovoří o tom, že se z postu ombudsmana stala spíše agenda pro menšiny a o lidských právech nehovoří úplně tak, jak bylo zvykem. Někteří mu vyčítají, že jeho názory mohou být pokládány za rasistické. Pod tíhou těchto okolností však mnohým ušel zajímavý detail, který je u nového ombudsmana nepřehlédnutelný. Křeček je totiž až neuvěřitelně podobný křečkovi.
Nebrat se vážně
Za podobnost Stanislav Křeček k malému hlodavci rozhodně nemůže. Ostatně by se to taky dalo pokládat za pubertální vtípek bez potřebné hloubky. Když si však tuto okolnost spojíme s tím, jakým způsobem nový ombudsman přistupuje k výkladu lidských práv, nelze tento fyziognomický detail opomenout.
Traumata a komplexy jsou často určujícím prvkem našeho dospělého života. Člověku se v dětství stane tolik zlého, že má tendenci křivdy minulosti obrátit proti společnosti. V tomto případě nejde o žádného Zora mstitele. Paradoxem v této myšlence je právě směr, kterým chce Křeček úřad vést. Podle svých slov se nechce tolik věnovat diskriminaci.
To dokázal třeba výrokem, že Romové by se o svá práva měli více starat sami. Agenda lidských práv se tak může stát v rukou Křečka něčím opomíjeným. Pokud se mu jen hypoteticky někdo někdy posmíval za jeho příjmení, tak byl i on sám diskriminovaný. Je tedy zvláštní, že právě Stanislav Křeček není nakloněn empatii k přehlíženým menšinám.
