Anglický jazyk je někdy složitý. Zato třeba hovězí, ten je...

A dáme si... Raději už nic
 

Otázka, kam jít s případným budoucím partnerem, či kamarádkou při prvním setkání, kdy nevíme o tom druhém zhola nic, je dosti složitá. Každého zajímá něco jiného, každý má rád něco jiného, ale tuhle dámu snad zajímalo jen … Ví to někdo vůbec?

 

Vrchní zavětřil jak ohař. Ha, cizinec, a začal krofat řečí, jež se angličtina nazývá, a já mezi tím pochytil jen slůvko Latte nebo Presso. Chtěl jsem říci česky, dáme si latíčko, ty mé zlatíčko, ale začal jsem mumlat cosi českoanglicky. Asi jsem to řekl špatně, protože on vykulil oči a řekl:

„I'm sorry, but I don't understand,“ asi že nerozumí. „No, two kaffe, please,“ a jak jsem byl zblblej, tak jsem už chtěl říci Vídeň, ale přece když cizinecky tak cizinecky, a řekl jsem na plnou hubu:

„Please… two Osterraichisse kaffe,“ a pro jistotu číšníkovi neznalého mé světové řeči jsem ukázal prsty dvě. Číšník se ušklíbl a asi si řekl pro sebe: „ Tak, hochu, Tebe si podám,“ a začal mlít cizinecky naplno. A jak mu to šlo! Poslouchal jsem ho, kýval zkušeně hlavou, aniž bych věděl "vo co gou", tak, že by mě vzali z fleku do parlamentu. Nakonec jsem zvedl ruku, on zmlkl, a já do toho ticha řekl nesměle: „YES.“ Já vůl.

Číšník odešel, a než jsem se nadál, přišly dvě děvy, daly ubrousky na stůl, talířky s rohlíčky, sklenky s vodou, poté šálky kávy, a nakonec dvě velké obložené mísy čehosi. Kdyby alespoň s masem, ale tohle byl nějaký divoce rozkvetlý salát, v tom nastrouhaný sýr, krvavá rajčata, no, samý dietní humus. Proboha! Já tomu číšníkovi to dietní menu odsouhlasil jedním slovem…

Obsluha venkovní zahrádky přišla opět k nám, uklonila se, a anglicky řekla: „Good?“ Já na to odpověděl zkušeně: „Very good.“ To totiž znám z filmů. Čučel jsem na to jak husa do flašky. Zato milá dáma hned zabořila do toho všeho pusinu a Jirka se začal vyjeveně rozhlížet kolem sebe po okolí, kam půjdeme přepadnout banku, až se bude za vše platit.

     Jarka, jak se ta divoženka jmenovala, mezi křoupáním zelí na rovinu řekla, koho a co hledá. Ano, já fakt asi budu dělat profesně tu pověstnou Vávrovu vrbu.

     Bydlela u dětí, bez chlapa, ten její pil a mlátil ji, ona střídala chlapy, ale chce najít toho pana božského, u koho by bydlela, který by ji zabezpečil a jezdila po světě na dovolené jako jiní. Za to by mu udělala vše, co by měl rád. No, kdybych to byl já, tak bych asi byl rádši sám, než tohle mít doma.

     Jinak jsem ji moc dál nerozuměl, co říkala. Rajčata jí padala z pusy, když mluvila, a nakonec mě přece jen zachránila z trapasu. Vyměnila vyjedenou mísu za tu mou plnou, a tu zhltla během pár minut také. Proto jsem řekl stručně nahlas a profesionálně: "Please, payment." Tato slova jsem odposlechl před chvilkou od turistů, kteří seděli vedle nás u stolu, a chtěli zaplatit. Občas se vyplatí poslouchat kolem sebe co se kde děje a kdo co mluví. A tak se i stalo.

(pokračování)   díl 1, 2, 3,

 

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru