Bezdomovství mladých lidí taky není to, co by člověk záviděl

Co říci...Běžný pohled v centru Prahy, ale i v jiných městech. A důvod?...
 

Povídání s mladým chlapcem bez domova dávalo více a více možností nahlédnout pod pokličku života bezdomovců, a jejich důvodů proč takto žijí.

předchozí část tohoto rozhovoru najdete zde: 1.část

Jirko, to jsi středoškolský bezdomovec s maturitou?

No právě. Máma a táta pracovali na škole, kde jsem se učil. Dost blbý. Pořád do mě hustili, že musím být nejlepší, nedělat jim ostudu, a já, abych měl od nich klid, tak jsem se učil jak ten blbec celý dny. Nikam jsem s partou ze školy nechodil, měl jsem jen basket, a po něm zas domu k učení. To bylo na palici. Potom na konci školy oba dva, jak máma i táta začali dělat i do politiky, a už byli úplný mimoňi. Pořád doma mluvili jen o práci, o politice, a já jsem jim byl fuk.

 

Ale říkal jsi, že jsi hrál i v nějaké kapele…

Jo, hrál. To ti bylo supr. Našel jsem vylepenej inzerát, že hledají kytaristu a bubeníka do kapely. Od malička jsem bubnoval do krabic, do stolu, mám rytmus v těle, a nakonec jsem i tím hrál našim na nervy. Aby o tom nevěděli, tak jsem se tajně setkal v jedné garáži s partou lidí, co chtěli založit metalovou a rockovou skupinu. Vybral jsem si z mé knížky, kam mi naši vkládali kapesný prachy, a koupil na inzerát přes bazoš bubny. Začali jsme hrát, a dokonce měli pár vystoupení i v hospodách a na akcích venku pro lidi co mají tuhle hudbu rádi.

 

Jak na to reagovali rodiče?

Ani nemluv. Jsou to magoři politický. Jak se to dozvěděli, oba se sebrali a na jedné naší zkoušce v hospodě před lidmi, co tam byli, udělali trapnou scénu. Řvali na kluky, že mě využívají, že jsem se nenarodil pro takové prostředí, a obvinili je, že jsou důvodem toho, jak jsem vybral prachy a koupil si bubny. Nadávali na mě, že jim ničím pověst, že jsem parchant, co si ničeho neváží, že se za mne stydí, až jsem z hospody utekl. Naši odešli a táta hned na kluky poslal policajty, že to jsou feťáci, a já nevím, co si ještě na ně vymyslel.

 

No a jak to dopadlo?

Blbě. Kluci mě vyhodili z kapely, a když jsem přišel domů, tak mě máma a táta vyhodili z domova. Že se s takovým kriplem nebudou zahazovat, nebudou riskovat, aby se dostali do pomluv, do novin, a že si mám hledat sám to, co mě baví ale bez nich. Nakonec jsme se pohádali tak, že mě táta zmlátil, a vykopl mě ze dveří ven. Úplně z tý politiky zblbli.

 

A kam jsi šel? Co babička, děda, ti nepomohli? Nebo kamarádi?

Žádné jsem neměl. Naši byli pro ostatní magoři, co si hrají na něco, co nejsou, a nikdo se s námi nestýkal, a moc se nebavil. Politika je svině, fakt, nevěřil jsem tomu, ale je to tak. Kamarády co jsem měl, tak o ty jsem přišel, když na ně fotr poslal poldy. Děda už zemřel a babina na tom byla blbě. Naši se o ni na začátku starali, ale jak se pak věnovali tý blbý politice, tak ji šoupli do důchodkárny. Ani za ní nejezdili. Jakoby pro ně přestala existovat. Asi měli strach, aby jim nekazila image.

(pokračování zde)

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru