Zázraky se dějí. Každý ho prožil po svém. Jako například tyto

Někdy zažijeme takové záhady, až nám jde hlava kolem...
29.02.2016 - 08:15  

 V životě každý z nás zažije neskutečné věci. Takové, kterým by člověk sám nevěřil, kdyby mu je předem někdo řekl, že se stanou. Považovali bychom ho buď za blázna, nebo pohádkáře. Ovšem život nám nastolí takové chvíle poznání, že někdy by to člověk nevymyslel ani v tom nejdivočejším fantastickém snu. O to je pak větším překvapení, co se to vlastně děje, když se vše zažívá v realitě běžného života.

 

V mém případě se jednalo o čtyři velice podivné zážitky, které snad hraničí s tématikou scifi, nebo s oblasti esoteriky, mystiky a záhad. O dvou příkladech jste se mohli dočíst v minulém článku, a zde jsou poslední dva, které také stojí za to, a které i vy v jiné podobě jste možná zažili také, a možná i v silnějším prožitku a podivnějších okolností.

Ohnivý přelud dokáže i život zachránit

Vyhověl jsem prosbě odvést auto kolegy, které se porouchalo v Brně, ze servisu zpět do města, kde jsme žili. Kolega náhle musel pracovně odjet mimo republiku. Souhlasil jsem a dojel pro něj do Brna. Vyzvedl jsem ho na večer, a vracel jsem se zpět domu. Cesta ubíhala v pohodě, za mnou jelo asi 5 aut spořádaně po silnici podél řeky Labe, kde svodidla dělila silnici od břehu řeky. Už jsem se viděl doma, když vtom se to stalo. Najednou ze tmy z boku se na silnici z kopečka, jenž lemoval druhou stranu silnice, skutálel předmět, připomínající hořící pneumatiku. Prudce jsem zbrzdil vůz, jen tak tak že do mě nenarazil vůz jedoucí za mnou. Najednou se ozvala rána, auto se otočilo kolem osy a bočně narazilo do svodidel. Nic se mně nestalo, a důvod? Praskl čep předního kola, a kolo se vyvrátilo.

Kdybych prý pokračoval v původní rychlosti, asi by to dopadlo hůře, neboť o pár metrů dál svodidla končila a byl tam sjezd k Labi. Když jsem řekl, že jsem brzdil ohledně té pneumatiky, koukali na mne jak na blázna. Nikdo nic neviděl, a jako shoda náhod druhý vůz co jel v koloně za mnou, patřil policii ČR. Takže jsem měl vidiny, co mě zachránily od něčeho horšího? I sami vyšetřující z nehodovky řekli, kdybych nezačal brzdit tak skončím v řece.

(Byla to jen doopravdy opět náhoda?)

Déja vu, které jistě v životě zažije či zažil každý z nás

Měli jste pocit na jistém místě, ve městě, krajině, kde jste poprvé v životě, že jste tam už byli a znáte okolí?  Kde tušíte, co kde se nachází, a po chvíli na vlastní oči se přesvědčíte, že to je do detailu pravda? Mně se to stalo sta kilometrů od domova v zahraničí.

Cestovali jsme přes Německo domů do Čech. Zastavili jsme se na odpočinek i šálek kávy v malém historickém městečku mezi Hamburgem a Berlínem. Zaparkovali jsme vůz na podlouhlém náměstí a rozhlíželi jsme se kolem kam si zajít. Rozhlédl jsem se též kolem sebe po okolí, a měl pocit, že to tu znám.  Cítil jsem se tu jak doma. Navrhl jsem, že mi něco říká, abychom šli na konec náměstí a tam by mohla být taková malá hospůdka mezi sloupy domu, která bude jistě zajímavá, třeba s velkým krbem, a schody do zahrady. Všichni se mi smáli, že mám vidiny, ale úsměv jim ztuhl na rtech, když jsme došli na konec náměstí a zahnuli za roh do uličky.

V polovině délky uličky byla pod sloupovým krásná historická restaurace se zahradou, kde se vcházelo dovnitř po velkých starých kamenných schodech, a uprostřed restaurace vévodil interiéru velký majestátný krb.

(Opět náhoda? Stalo se vám také něco podobného? Napište nám o tom. Bude to zajímavé povídání.)


Závěr

Nic v životě není náhoda. Vše je pro něco, ale platí i to, za něco. Záleží jen na nás, jaké priority života si určíme, a co vše jsme pro to schopni udělat. Jen se vše musí brát s rozumem a rozvahou. Ono občas je lepší se něčeho vzdát, než díky tomu snáze přijdeme o vše. O přátele, kamarády, rodinu, ale i zdraví. Stojí pak cokoliv, čeho dosáhneme za tuto cenu, za to? Na to si ale odpovězte každý sám sobě.

 

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru