Proč má tolik staroegyptských soch rozbitý nos? Nepřátelé je chtěli zadusit

Jako ve většině případů i zde hraje roli posmrtný život
Zobrazit fotogalerii (3)
06.04.2019 - 08:00  

Starověcí Egypťané byli mistry sochařského umění. Vytvořili bezpočet soch, které zobrazovaly faraony, náboženské osobnosti a bohaté občany. Ale bez ohledu na to, jaké tyto sochy znázorňují osoby nebo bytosti, mnoho z nich má jednu věc společnou - rozbitý nos. Proč?

Epidemie rozbitých nosů je tak rozšířená, až se člověk musí ptát, jestli tyto uražené kamenné čichové orgány padly za oběť nešikovnosti a nepředvídatelným nehodám, anebo zda tu bylo ve hře něco zlověstnějšího. A ukazuje se, že ve většině případů je druhá varianta správně.

Sochy mají zlomené nosy, protože mnoho starověkých Egypťanů věřilo, že sochy mají "životní sílu". "A pokud k moci nastoupila nová skupina, opozice či protivník, pak nejlepší způsob, jak sochu její životní síly zbavit, bylo rozbít jí nos," říká Adela Oppenheimová, kurátorka oddělení egyptského umění v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.

Životní síla soch

Jistě, starověcí Egypťané si ve skutečnosti nemysleli, že sochy - navzdory své životní síle - jsou schopné vstát a chodit, protože byly z kamene, kovu nebo dřeva. A také si nemysleli, že jejich sochy doopravdy dýchají.

"Věděli, že nevdechují a nevydechují vzduch, to viděli," řekla Oppenheimová serveru Live Science. "Na druhou stranu ale ty sochy měly životní sílu - a život přichází nosem, kterým člověk dýchá," dodala s tím, že se tehdy běžně prováděly na sochách různé ceremonie, včetně "rituálu otevírání úst". Při něm se socha potřela oleji a zvedaly se k ní různé objekty, o kterých se předpokládalo, že ji oživí. "Tento rituál soše dodal něco jako život a moc," uvedla Oppenheimová.

Víra, že sochy mají životní sílu, byla tak rozšířená, že vedla protivníky k touze tuto sílu zadusit, pokud cítili, že by jim mohla škodit. Například když začali rozebírat, přebudovávat, vykrádat nebo znesvěcovat chrámy, hrobky a další posvátná místa, kde podle jejich víry sochy disponovaly životní silou, kterou by proti vetřelcům mohly použít.

Někdy nezůstalo jen u nosu

Lidé tehdy dokonce věřili, že stejnou sílu mají také hieroglyfy nebo další druhy zobrazení zvířat nebo lidí. "V zásadě jste to museli zabít a jedním ze způsobů bylo uříznout nos sochy, aby nemohla dýchat," dodala Oppenheimová. Někdy se ovšem protivníci nezastavili jen u nosu. Někteří také rozbili nebo poškodili obličej, paže a nohy, aby životní sílu deaktivovali, uvedla.

Existují samozřejmě také případy, kdy sochy z přirozených příčin spadly a v důsledku toho přišly o nos. Další nosy padly za oběť přírodním vlivům, jako je eroze způsobená větrem či deštěm. Obvykle však lze podle stop na soše poznat, jestli byl nos zničen záměrně, konstatovala Oppenheimová.