Proč má tolik staroegyptských soch rozbitý nos? Nepřátelé je chtěli zadusit

Starověcí Egypťané byli mistry sochařského umění. Vytvořili bezpočet soch, které zobrazovaly faraony, náboženské osobnosti a bohaté občany. Ale bez ohledu na to, jaké tyto sochy znázorňují osoby nebo bytosti, mnoho z nich má jednu věc společnou - rozbitý nos. Proč?

06.04.2019 - 08:00  
Jako ve většině případů i zde hraje roli posmrtný život
Zobrazit fotogalerii (3)

Epidemie rozbitých nosů je tak rozšířená, až se člověk musí ptát, jestli tyto uražené kamenné čichové orgány padly za oběť nešikovnosti a nepředvídatelným nehodám, anebo zda tu bylo ve hře něco zlověstnějšího. A ukazuje se, že ve většině případů je druhá varianta správně.

Sochy mají zlomené nosy, protože mnoho starověkých Egypťanů věřilo, že sochy mají "životní sílu". "A pokud k moci nastoupila nová skupina, opozice či protivník, pak nejlepší způsob, jak sochu její životní síly zbavit, bylo rozbít jí nos," říká Adela Oppenheimová, kurátorka oddělení egyptského umění v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.

Životní síla soch

Jistě, starověcí Egypťané si ve skutečnosti nemysleli, že sochy - navzdory své životní síle - jsou schopné vstát a chodit, protože byly z kamene, kovu nebo dřeva. A také si nemysleli, že jejich sochy doopravdy dýchají.

"Věděli, že nevdechují a nevydechují vzduch, to viděli," řekla Oppenheimová serveru Live Science. "Na druhou stranu ale ty sochy měly životní sílu - a život přichází nosem, kterým člověk dýchá," dodala s tím, že se tehdy běžně prováděly na sochách různé ceremonie, včetně "rituálu otevírání úst". Při něm se socha potřela oleji a zvedaly se k ní různé objekty, o kterých se předpokládalo, že ji oživí. "Tento rituál soše dodal něco jako život a moc," uvedla Oppenheimová.

Víra, že sochy mají životní sílu, byla tak rozšířená, že vedla protivníky k touze tuto sílu zadusit, pokud cítili, že by jim mohla škodit. Například když začali rozebírat, přebudovávat, vykrádat nebo znesvěcovat chrámy, hrobky a další posvátná místa, kde podle jejich víry sochy disponovaly životní silou, kterou by proti vetřelcům mohly použít.

Někdy nezůstalo jen u nosu

Lidé tehdy dokonce věřili, že stejnou sílu mají také hieroglyfy nebo další druhy zobrazení zvířat nebo lidí. "V zásadě jste to museli zabít a jedním ze způsobů bylo uříznout nos sochy, aby nemohla dýchat," dodala Oppenheimová. Někdy se ovšem protivníci nezastavili jen u nosu. Někteří také rozbili nebo poškodili obličej, paže a nohy, aby životní sílu deaktivovali, uvedla.

Existují samozřejmě také případy, kdy sochy z přirozených příčin spadly a v důsledku toho přišly o nos. Další nosy padly za oběť přírodním vlivům, jako je eroze způsobená větrem či deštěm. Obvykle však lze podle stop na soše poznat, jestli byl nos zničen záměrně, konstatovala Oppenheimová.

Klíčová slova: