Nejošklivější stavby Prahy: Patrik Kotas, polistopadové metro a pražská nákupní centra

Hodnotit architekturu je značně subjektivní záležitost. Některé stavby Prahy prostě rozdělují společnost na dva tábory. Je jen minimum budov, kde se shodne většina, aby společně zaplakala nad nepovedenými výtvory architektů. Jaké stavby Prahy nejvíce rozdělují společnost?

24.05.2019 - 07:00  
Quadrium na Národní třídě
Zobrazit fotogalerii (4)

Nejkrásnější výhled na Prahu je z okna tramvaje. Když vás netíží čas, stačí si chvíli porovnávat postupně mizející činžovní domy, kancelářské komplexy, nádraží, ale třeba také samotné tramvajové zastávky. Ne vždy totiž platí, že stanice dopravního prostředku je jen sloupek s košem a jízdním řádem. Existuje autor, který tento skromný princip posunul na novou úroveň. 

Patrik Kotas už se stal pravidelným otloukánkem milovníků funkcionalismu a skromné, promyšlené architektury. Na druhé straně stojí armáda jeho obhájců, kteří se při procházkách jeho železobetonovým dobrodružstvím prostě cítí dobře.

Cesta na Barrandov je lemována stanicemi, které nelze přehlédnout, stejně jako jejich zcela nefunkční naddimenzovanost. Jaké další nepovedené kousky, jež mají přesto svoje fanoušky, v Praze najdeme?

Tam, kde se zastavil čas

Ta písnička už začíná být malinko ohraná, ale nelze si pomoci. Patrik Kotas a jeho realizace prostě v lidech rezonují. Jedna je však opravdu speciální. Pokud čekáte, že terčem kritiky se stane metro na Střížkově, musíme vás zklamat, i když by si pár zklamaných slov jistě zasloužilo. Konečná stanice metra B a autobusový terminál Černý Most ale ještě o jeden stupínek posouvají hranice toho, co je vůbec možné. 

Kdo se zde na pár chvil zdržel, jistě nemohl přehlédnout několik geologických laboratoří, které samovolně vznikají na autobusovém nástupišti. To se postupně mění na krápníkovou jeskyni a jako vrcholem je zlomené zábradlí pouhou kapkou vody.

Ne, nejedná se o drogovou fantazii, protože tak to na Černém Mostě doopravdy vypadá. Za několik let se totiž nepodařilo vyřešit prosakování betonové konstrukce a “prokapané” zábradlí je tím nejviditelnějším důkazem. 

“Kouzlo” zde spočívá v použití obrovského množství materiálu, který ničemu neslouží. Nadchody, podchody a třeba takové lavičky se setkaly s estetikou, která rozhodně neinspiruje. Na sudy, jež mají být místním mobiliářem, si sedne jen opravdu odvážný jedinec. Pokud máte rádi dobrodružství, jistě se vydejte na stezku po stopách Patrika Kotase. Jistě na ni nezapomenete. 

Metro A

Jen s upřímnou bolestí musí člověk uznat, že za minulého režimu se stavbě metra ve všech směrech dařilo mnohem více než dnes. Stačí nasednout do soupravy ve stanici Dejvická a nechat se unášet podzemím na Bořislavku. Ten rozdíl bolí do očí. Nové stanice metra A se staly zpátečnickým paskvilem a nevyužitou příležitostí. 

Budování podzemních dopravních staveb je velmi nákladnou záležitostí a o to větší je škoda, že v 21. století nejsou svěřeny do rukou autoritám, které by nabídly originální a esteticky zajímavé řešení. Ve stanici nemusí zrovna kralovat moskevská mozaika, ale stačí se pokusit nebýt tak všední a nudní.

Jediná stanice, která v polistopadové éře stojí za pozornost, je Kolbenova. Jinak se jedná o dlouhou řadu neuspokojivých výsledků, jakými jsou Kobylisy, Střížkov, Nádraží Veleslavín, Petřiny, Nemocnice Motol, Černý Most a další… 

Obchodní domy

Je to jen pár dní, kdy se obchodní dům Kotva stal chráněnou kulturní památkou. Brutalistní architektuře se v tomto období v Praze dařilo a takový Máj je dalším z povedených příkladů. Horší situace v centru a širším okruhu Prahy nastává po revoluci. Ne pokaždé se zadaří jako při celkové revitalizaci prostředí na pražském Andělu. Budova od Jeana Nouvela a stavba nákupního centra Nový Smíchov mají zásadní podpis na tvorbě nové atmosféry místa. 

Nový život přilákala i kompletní rekonstrukce bývalých vojenských kasáren na náměstí Republiky. Obchodní centrum Palladium sice zvenčí nepůsobí devastujícím dojmem, ale naddimenzované nákupní centrum vytváří reklamní smog a přitahuje davy lidí, kteří se touží ukrýt v útrobách obrovského nákupního centra. Kromě toho je u vchodu patrný zvláštní paradox, kdy se vedle nejnovější kolekce bot dozvíte, že v této budově napsal Josef Kajetán Tyl slova k národní hymně. 

Dalším podobně drastickým zásahem do městské krajiny byl Palác Flóra. Mnoho lidí tento prvek velkého obchodního domu přijalo s potěšením, ale z architektonického hlediska se jedná o velmi necitlivou a nevzhlednou stavbu.

Sousední Olšanské hřbitovy dostávají z jedné strany pořádně zabrat. Mohutný blok domu se sice časem usadil a lidé se s jeho přítomností naučili žít, ale v kontextu urbanismu a architektury se jedná o velmi nepodařenou realizaci. 

Jedna z dalších kontroverzních budov, která názorově rozděluje společnost, je komplex budov Quadrio na Národní třídě. Místo, které dříve sloužilo jako nadzemní jednopodlažní budova metra s náměstím a noclehárnou pro pražské bezdomovce, se proměnila v nepřehlédnutelný kolos. Život v okolí ožívá, ale lidé stále nemohou této stavbě přestat vyčítat její vzhled. 

Esteticky se nejedná o žádný zázrak, ale její přítomnost včetně zachovaného náměstí celému okolí zásadně pomáhá. Dům je z architektonického hlediska spíše bez nápadu, ale nutno dodat, že autor Jakub Cigler musel skloubit hned tři funkce v jedno. Obchodní centrum se stanicí metra, kancelářské budovy a byty.