Nejpodivnější stanice metra v Praze. Centrum bezdomovců v betonovém ráji

Prostor kolem stanice Vltavská dlouho patřil mezi ta úplně nejméně příjemná místa Prahy. Dodnes je tu stále shromaždiště lidí bez domova, kteří zde mají svoje náměstí mimo centrum města. Na jejich přítomnost si už místní zvykli. Teď je důležité, aby kousek magistrály, který zastřešuje tramvajovou křižovatku, nespadl lidem na hlavu.

12.07.2019 - 11:00  
Pražská magistrála se na podobě stanice Vltavská podepisuje zcela zásadně
Zobrazit fotogalerii (10)

Ti, kteří prostředí stanice metra Vltavská znají, jistě mají v paměti hned několik již kultovních postav, jež se starají o to, jak to v tomto velmi specifickém místě vypadá. Muž s harmonikou má svůj spot jistý, stejně jako desítky lidí bez domova, kteří se sem v podvečer shlukují s vidinou drobného výdělku.

Vše jim umožňuje urbanistické pojetí prostoru, které se stává veřejným kolbištěm, kde za jeden den projdou stovky cestujících. Jaké nedostatky jsou dodnes zřetelné a jak vznikla tato velmi specifická stanice metra na lince C?

Nejdivnější stanice metra

Velkorysé prostranství kousek od Strossmayerova náměstí nevzniklo na prázdné louce. Výstavbě tohoto objektu musela ustoupit řada činžovních domů a také pobřežní komunikace. Hlavní slovo si však pro podobu budoucí podoby stanice Vltavská vzala výstavba severojižní magistrály.

Zastřešení velké tramvajové křižovatky pražskou dálnicí jasně definovalo, že okolí stanice metra Vltavská bude jedním z nejvíce betonových míst ve veřejném prostoru hlavního města. Tak se i stalo a komplex různých monumentálních podchodů stále funguje jako užitečný úkryt mnoha lidí bez domova.

Člověk se tak alespoň s malou dávkou empatie může tváří v tvář setkat s těžkými osudy lidí, které život postavil do těžko řešitelné situace. Zároveň se mezi davem cestujících objevují spolky mladých parkuristů, kteří zdejší betonové architektonické prvky pojímají jako ideální prostor pro zdolávání překážek. Vltavská tak žije svým velmi specifickým životem.

Umění v ulicích

Některá skrytá místa mají tu vlastnost, že pravidelně lákají pouliční umělce, aby sprejem či fixou projevili svoje grafické nadání. Každý ze sloupků či velkých betonových stěn se tak stává prostorem pro graffiti. Když se však rozhlédnete po všech velmi těžko čitelných písmenech na zdech, uznáte, že v Praze není moc podobných míst, kam se tento druh umění hodí víc.

O to je smutnější, když jednu z největších stěn překryla v rámci revitalizace prostoru bílá barva. Sprejeři a bezdomovci totiž nejsou ten největší problém v prostoru stanice Vltavská. Naopak právě oni se podílejí na specifickém geniu loci, který v Praze nemá obdoby.

Nedostatky jsou však patrné ve zcela běžné obslužnosti. Tramvajové konstrukce už nepůsobí zrovna bezpečně a přítomnost vytížené magistrály jistě nepřispívá. Vedení Prahy 7 se postupně snaží objekt rekonstruovat, ale přítomnost existence popraskaných betonových spár a krápníků, které vznikají v podchodech pod pražskou dálnicí, jsou reálnou hrozbou, která by při lhostejném přístupu mohla znamenat reálné nebezpečí.

Spreje, pouliční muzikanti a přítomnost bezdomovecké komunity jsou koloritem místa, ale polorozpadlá dopravní komunikace už je nedostatkem, který je potřeba co nejdříve vyřešit.

Rekonstrukce

Jak bylo za minulého režimu zvykem, tak při realizaci podobně rozsáhlých architektonických komplexů bylo nutné veřejný prostor zaplnit i nějakými prvky seriózního umění. Nedávno zrestaurovaná fontána od Miroslava Hudečka či napravená skleněná reliéfní výplň od Václava Zajíce jsou příslibem, že se věci mění k dobrému.

Vltavská tak přes všechny nové květináče, opravené omítky a opravené lavičky bude místem, kde se život odvíjí svým vlastním stylem, a to je dobře. Opravy postupně zasahují i do těch nejbolavějších míst, která jsou zasažená magistrálou, takže jsme svědky příslibu, že procházka z Vltavské nebude nebezpečnou stezkou. Místo toho zde potkáte reálný život Prahy bez obalu a příkras. Nebojte se tak někdy vystoupit, rozhlédnout se a pochopit, že Praha není jenom most a hrad...