Planeta rukojmím lidské nenasytnosti. Požáry v Amazonii a na Sibiři ukazují to nejhorší, čeho jsme schopni

Téma globálního oteplování hýbe společností. Na jedné straně se ozývají hlasy skeptiků a na té druhé varovné a znepokojené názory lidí, kteří myslí na budoucnost celé naší planety. V posledních dnech se však ukazuje, že problém nejsou pouze tající ledovce, ale obrovská hamižnost. Ta vede k tomu, že jsme svědky fatálních požárů v tzv. plicích planety. Ohně se rozhořely i na jiných místech planety a nutno dodat, že největší zodpovědnost nese právě člověk. 

27.08.2019 - 07:00  
Až osmdesát tisíc požárů po celé Amazonii. To je výsledek katastrofy, která nemá obdoby
Zobrazit fotogalerii (4)

/KOMENTÁŘ/ Sibiřská tajga a Amazonský prales. Dvě místa planety, kterým dnes kraluje oheň, a každým dnem tak přicházíme o obrovský počet stromů. Už na prvním stupni základní školy se dozvíte, jak vzniká kyslík. Život zvířat i lidí je tak znovu o nějaké to procento více ohrožen. Politici z celého světa nabízejí oběma zemím pomocnou ruku, ale největší problém zůstává na stole. 

Právě chování vrcholných představitelů Ruska a Brazílie naznačuje, že tady nepomůže déšť, ani vojenská pomoc. I kdyby se v tuto chvíli uhasily všechny požáry, které na planetě právě devastují přírodu, hlavní překážka zůstává v hlavách lidí, kteří hamižně touží po finančních prostředcích, jež plynou z kácení a vypalování pralesů. 

Nová zemědělská plocha je tak lákavým artiklem v hospodářském závodu všech zemí světa. Peníze a moc tak stále vítězí nad pokorou k přírodě, která nám své bohatství dává nezištně. Dnešní obrázky hořících lesů po celém světě tak mají blízko k apokalyptickým scénářům. Civilizace se tak dostává do fáze, kdy může velmi brzy dospět do chvíle, která bude podobná tomu, jak skončil kdysi Řím. Tedy v plamenech. 

Kdo za to může?

Sibiřská tajga čeká na déšť. Už i šamani volají nebesa o pomoc. Přes tři miliony hektarů se stále rozrůstá a vidina blízké budoucnosti není vůbec příznivá. Politici svolávají letadla a na oblohu vypouští umělá mračna, která mají pomoci k tomu, aby začalo pršet. Problém je však opravdu globální. Nehoří totiž pouze v Rusku a Brazílii. Požáry můžeme zaznamenat na Aljašce, v Kanadě, ale také ve Skandinávii, Řecku či Portugalsku. V letních dnech se tento jev stal běžným a mnoho zvířat dokonce oheň ke svému životu potřebuje. 

Míra a rozsah všech požárů však naznačuje, že tento rok se jedná o opravdu nečekanou komplikaci pro celou planetu. Pokud bychom měli v budoucnosti podobně devastující požáry zaznamenávat každý rok, řeči o apokalypse už nebudou jen strašidelnou pohádkou, která má probudit zabedněné skeptiky a politiky celého světa. 

Problém však často vychází právě z jejich iniciativy či nicnedělání. O sibiřském požáru se spekuluje v souvislosti s nelegální těžbou dřeva. Dřevorubci údajně zahlazují stopy tím, že lesy zapalují. Tentokrát se vše vymklo kontrole. V Brazílii je situace ještě horší. Kromě toho, že se jedná o nejdůležitější část planety v rámci výroby oxidu uhličitého, který dýcháme, je zde alarmující právě dlouhodobý postup ze strany prezidenta Jaira Bolsonaroa. 

Ten už několik měsíců podporuje zvýšenou produkci těžby amazonského dřeva. Cílem je vytvořit nové zemědělské území. Ano, chov brazilských krav je pro politiku tohoto radikálního politika důležitější než budoucnost celého světa. 

Co bude dál? 

Lidé po celém světě zcela pochopitelně vycházejí do ulic. Hořící deštné pralesy totiž nesou podpis vlády brazilského prezidenta. Ten vidí důvod masivních požáru v extrémně suchém a teplém počasí. Podle posledních veřejných vystoupení však vyzývá k umírnění falešných zpráv a zároveň vyhlásil válku proti enviromentálnímu zločinu. 

Jen škoda, že podobná slova je problém opravdu naplnit. Navíc, když on sám nese fatální zodpovědnost. Ano, požáry jsou v těchto oblastech opravdu běžné, ale v takovém rozsahu se ještě nikdy nevyskytovaly. Extrémní klimatické podmínky jsou také úzce spojené s přístupem lidí k přírodě. Klima se mění a příroda reaguje.

Lidé křičí do světa svoje obavy a odpovědí je pouze další kopanec do těch nejcitlivějších partií planety. Kolik ledovců musí roztát a kolik lesů musí shořet, kolik plastových odpadků musí zamořit oceány, kolik výfukových plynů poničí ovzduší, aby se doopravdy zapálil oheň odporu a změny našeho stylu života? 

Většina populace zažívá blahobyt na úkor budoucnosti. Lítáme po celém světě, produkujeme neuvěřitelné množství odpadu, spotřeba elektřiny neskutečným tempem roste, ale stále nemáme dost. Naopak. Nikomu se nechce zvednout z komfortní zóny. Ti, kteří to dělají, jsou označováni za bláznivé aktivisty, ale jde jen o to navrátit se k rozumnému stylu života, jinak budou důsledky na vlastní kůži vnímat naše děti.

Obyvatele straší migrační krize, ale co příroda? O tu se nikdo nebojí? Změny klimatu totiž zasáhnou všechny bez rozdílů náboženství a vlasti. Skeptiky, ale i hlasité ochránce… Začněme každý u sebe a následně možná najdeme naději v těchto krušných časech, které naznačují, jak nepříjemné časy celou planetu čekají…