Československá námořní plavba: Od rentability až po její zhoubu jménem Viktor Kožený

Československá námořní plavba patřila k velmi rentabilním podnikům
Zobrazit fotogalerii (3)
09.01.2020 - 11:00  

Česká republika je zemí v srdci Evropy, která to má k moři poměrně daleko. Přesto patřilo bývalé Československo ke státům s vlastní námořní dopravou, která hrála významnou roli v hospodářství. Historie naší námořní plavby sahá až do období první republiky. Jaký byl osud československých lodí?

Nejkratší vzdálenost k Baltskému moři je ze Šluknovského výběžku a činí 298 km. Z Aše do Hamburku a k Severnímu moři je to 381 km a z Horního Dvořiště k Terstu na břehu Jaderského moře je vzdálenost 322 km. Ani tyto dálky však nebránily tehdejšímu Československu, aby mělo své vlastní námořní lodě, které pod československou vlajkou brázdily vody oceánů. Za první republiky patřily různým soukromým společnostem.

Není bez zajímavosti, že v předválečném období vystudovalo námořní akademii v Jugoslávii na 80 československých námořních důstojníků, kteří své uplatnění na moři našli i v poválečném Československu. Byli vzdělaní s potřebnou odborností a byl o ně zájem. Možná i proto, že jinde vyjma námořních důstojníků patřili námořníci spíše k té spodině, která se na lodi chtěla ukrýt před zákonem.

Námořní cesta legionářů do vlasti

Vraťme se však do období před druhou světovou válkou. Historie naší námořní plavby začala krátce po vzniku Československa. Už v roce 1920 byla československými legionáři zakoupena loď Legie, jež se nemalým dílem podílela na přepravě našich legionářů z dalekého Vladivostoku zpátky do vlasti. Jejím majitelem se posléze stala Legiobanka. Provoz lodě ukončily až problémy za hospodářské krize v roce 1930, kdy byla odprodána řeckému rejdaři. V roce 1942 loď potopila německá ponorka. 

Baťa a námořní doprava

Mezi ty firmy, které námořní lodě vlastnily, patřila také zlínská společnost Baťa. Pochopitelně, že uvažovala ekonomicky. Doprava surovin vlastní lodí vyšla totiž nejlevněji. V roce 1923 firma Baťa koupila francouzskou loď Kouroussa, kterou přejmenovala na jméno Morava. Další lodí byla loď Mona, plující na trase Hamburk-Gdyně a přepravující kůže pro koželužský závod. Loď posléze dostala nové jméno Little Evy a plavila se na ní výhradně československá posádka. Baťa tak vlastně provozoval první závodní námořní dopravu u nás. Po srážce v Kielském kanálu v roce 1934 byla Little Evy odstavena a o rok později prodána do Francie.

Praha jako přístav

Československo mělo jako registrační přístav stanovenu Prahu a od Německa pronajaty přístavy Hamburk a Štětín. V roce 1959 vznikla akciová společnost Československá námořní plavba, pro niž lodě stavělo například Polsko, Jugoslávie, Bulharsko nebo Japonsko. V průběhu let vlastnila na 44 obchodních lodí, jejichž provoz byl vysoce rentabilní – například lodě Košice, Vítkovice, Blaník, Sitno, Radhošť, Kriváň, Praha, Mír, Bratislava, Třinec, Orlík, Slapy, Lipno a Ostrava.

Zajímavosti z československé námořní plavby

Ze všech lodí Československá námořní plavba ztratila jedinou obchodní loď. Tou byla loď Pionýr, která 6. srpna 1969 najela při zpáteční cestě z Kuby do Štětína u bahamského ostrova Mayaguana na korálový útes a poškodila si spodní část trupu. Nebyla nadále schopna plavby, zároveň ji nešlo opravit ani odtáhnout do přístavu. Zboží z ní bylo přeloženo na druhou loď a Pionýr byl ponechán na místě poškození svému osudu.

Když v 60. letech minulého století eskaloval válečný konflikt mezi Izraelem a některými arabskými zeměmi, byla československá loď Lednice včetně posádky zadržena na dlouhých 8 let (1967-1975) na Velkém Hořkém jezeře u Suezského průplavu.

Neslavný konec naší námořní plavby

Po sametové revoluci byla v roce 1992 Československá námořní plavba privatizována v kuponové privatizaci. V roce 1995 se jejím majoritním vlastníkem stala společnost Stratton Investments, jež byla spojená s nechvalně proslulými Harvardskými fondy Viktora Koženého. Do roku 1998 byly všechny lodě postupně rozprodány, a tak skončil věhlas naší námořní dopravy. I v současné době nadále působí čeští a slovenští námořníci, avšak pod hlavičkou cizích společností.