Charles Blondin: šílenec na laně nad Niagarskými vodopády. Na hraně života a smrti bavil diváky

Výšky ani nebezpečí Charlesi Blondinovi nic neříkaly
Zobrazit fotogalerii (3)
30.06.2020 - 11:50  

Kdo z nás by tu děsivou nádheru nechtěl vidět na vlastní oči? Niagarské vodopády nabízejí podívanou na masy vody, padající do hloubky i více než padesáti metrů. Je to neuvěřitelná síla přírody. Málokdo se ale chtěl přiblížit, natož aby se rozhodl přejít tyto vodopády po laně. Charles Blondin se ale jako první člověk tohoto kousku odvážil…

Lano, pod sebou nekonečný a smrtící proud zběsilé Niagary, všude kolem mlha, vítr a ohlušující zvuky padající vody. Už jen to stačí, aby člověku naskočila husí kůže i doma v obýváku. Přesto se našli lidé, kteří se rozhodli této výzvě čelit - a prvním z nich byl právě Charles Blondin, vlastním jménem Jean-Francois Gravelet. Výzvě se úspěšně postavil již v roce 1859.

Měl to doslova v krvi

Je pravda, že přejít Niagarské vodopády po laně byl skutečně nejšílenější kousek Charlese Blondina, ale ani jeho další nápady nebyly příliš bezpečné. Ostatně akrobacii se věnoval už od dětství, když jej jeho rodiče v pouhých pěti letech poslali na akrobatický výcvik. Malý tehdy ještě Jean-François si okamžitě získal srdce diváků, stejně jako později i své ženy Marie Blancherie. Rodinu ale nakonec opustil a vydal se za štěstím do Ameriky. Tady mimo jiné provozoval cirkus, vystupoval s odvážnými kousky, ale zdaleka největší podíl na jeho popularitě měly právě přechody Niagarských vodopádů.

Nezapomněl na publicitu

Na svůj odvážný, lépe řečeno snad spíš nerozvážný hrdinský nebo bláznivý kousek se Charles Blondin dlouho připravoval a jako správný showman nezapomněl ani na publicitu. O záměru přejít Niagarské vodopády s dostatečným předstihen informoval časopis Niagara Falls Gazette, který zprávu samozřejmě okamžitě otiskl. Od něj pak senzační informaci přebírala i další média a odvážlivec tak měl o zájem veřejnosti brzy postaráno. Zprávy se šířily jako kapka oleje na vodní hladině. Brzy bylo jasné, že o diváky nebude mít Charles Blondin nouzi. A tak se také stalo.

Tisíce diváků a velký úspěch

V ohlášený den, tedy 30. června roku 1859, se u Niagarských vodopádů sešly tisíce lidí, dychtících vidět odvážný kousek blázna, který se rozhodl riskovat svůj život kvůli rekordu. Šlo přitom o překonání více než kilometrového úseku ve výšce 160 metrů nad zuřícím přírodním živlem. Je tedy jasné, že se tak dlouhé lano nemohlo podařit tak docela napnout. Charles Blondin se tak vydal vlastně na cestu “do údolí”, když u obou břehů musel překonat poměrně prudké stoupání tři palce silného lana a uprostřed se ocitl o několik metrů níže. Musíme si uvědomit, že nešlo o žádnou akci, pojištěnou záchrannými sítěmi a podobnými bezpečnostními prvky. Jednoduše se prvním krokem vydal na cestu, kterou měl šanci buď dokončit, nebo zemřít.

Charles Blondin byl ale ve svém odhodlání a přesvědčení, že to dokáže, tak jistý, že dokonce nabízel odvážlivcům z davu, že vezme jednoho z nich s sebou na ramena. Asi není žádným překvapením, že se žádný další tak odvážný člověk nenašel.

Na procházce nebo na hraně života? 

Pro mnohé hrůzná podívaná začala pozdě odpoledne, když se Charles Blondin oblečený v růžových punčochách a žlutém trikotu vydal na cestu. V jeho podání se ale zdálo, že jde jen o obyčejnou příjemnou procházku. Pro zpestření podívané předváděl divákům dokonce zábavné kousky. Na laně si na chvíli lehl a “odpočival”, po chvíli zase balancoval jen na jedné noze… Lidé nedýchali úžasem a odvážlivec se zjevně dobře bavil, i když mu šlo každý okamžik o život. Nenadálý poryv větru, jakýkoliv špatný krok, křeč do nohy - cokoliv se mohlo stát a znamenalo by to okamžitý konec nejen odvážného pokusu, ale i života.

Sedmnáct minut a ještě méně zpět

Na druhé straně Niagarských vodopádů “přistál” Charled Blondin po sedmnácti minutách a dav jej samozřejmě přivítal bouřlivým potleskem. Vše by tím mohlo skončit, jenže rekordman se potřeboval dostat zpátky na břěh, ze kterého vyšel. A tak jednoduše zvolil stejnou cestu, tentokrát ale nasadil vyšší tempo a zpáteční cestu zdolal ještě rychleji. Jeho čin samozřejmě vzbudil velké pozdvižení a senzace se z něj stala nejen v celé Americe, ale i v Evropě.

Další pokusy

Mohlo by se zdát, že to stačilo. Co víc ještě dokázat? Jenže to by nesměl být Charles Blondin, aby se nerozhodl pokořit svoje vlastní hranice. A tak se na stejnou trasu vydal ještě několikrát. Jednou například se zavázanýma očima, jindy vzal na záda vlastního managera. A vždy se vrátil na pevninu bez zaváhání.

Není jediný, ale první zůstane

Od roku 1859 se samozřejmě úspěšně pokusili tento odvážný kousek i další nebojácní lidé, jméno Charlese Blonidna ale navždy zůstane na čestném prvním místě. Snad proti všem přírodním zákonům přežil tento akrobat všechny své šílené kousky a zemřel ve věku 72 let ve svém domě v Londýně, kam se na stáří přestěhoval. Důvodem jeho úmrtí bylo z pohledu jeho života "obyčejné" onemocnění cukrovkou. 

KAM DÁL: Několik vět: Dokument, kvůli kterému komunisté šíleli, zatýkali a vyhazovali z práce. Revoluce ale byla na spadnutí.