Konzumace léků z egyptských mumií byla oblíbená léčba, boháči také pro zábavu pořádali mumifikační večírky

Místní věří, že je mumie chrání
  |   zajímavost

V Evropě byla po staletí rozšířená teorie, že pojídáním lidských ostatků se dá vyléčit mnoho nemocí. V oblibě byly zejména egyptské mumie, z nichž se vyráběly nejrůznější tinktury a léky. Nic samozřejmě nefungovalo, ale byznys to byl skvělý.

Víra, že mumie mohou léčit nemoci, vedla lidi po staletí k tomu, aby požívali mumie, tedy přesněji produkty vytvořené z mumifikovaných těl. Tyto léky konzumovali bohatí i chudí, byly běžně k dostání v lékárnách. Účinná látka, dá-li se o něčem takovém vůbec hovořit, byla vytvořena z ostatků mumií přivezených z egyptských hrobek. Již ve 12. století používali lékárníci rozemleté mumie pro jejich nadpozemské léčivé vlastnosti. Mumie se staly na dalších 500 let běžně předepisovaným lékem.

Lékaři hojně předepisovali nejrůznější rozemleté lebky, kosti a maso k léčbě různých nemocí od bolestí hlavy, přes nejrůznější otoky, až po snahy léčit mor.

Mrtvý egyptský rolník není faraon

Ne všichni byli přesvědčeni o zázračných účincích mumií. Třeba královský lékař Guy de la Fontaine otevřeně pochyboval, že mumie může být vůbec nějaký užitečný lék. Svou roli asi sehrálo i to, že v roce 1564 viděl v Alexandrii padělané mumie vyrobené z mrtvých rolníků, které obchodníci vydávali za mrtvé faraony. Konzumací mrtvého egyptského rolníka se nemůže nikdo vyléčit, tvrdil de la Fontaine.


Padělky však ilustrují důležitou věc - existovala neustálá poptávka po mumifikovaných mrtvých tělech, která se používala v lékařství, a nabídka pravých egyptských mumií ji nemohla uspokojit. V Egyptě se tak vyráběly mumie z čehokoliv, co bylo po ruce v naději, že evropští zákazníci stejně nic nepoznají, což byla často pravda.

Po záchvatu exktrakt z lebky

Přesto popularita těchto léků nijak neupadala. Anglický král Karel II. užíval po záchvatu dny léky vyrobené z lidských lebek. Až do roku 1909 lékaři běžně používali lidské lebky k léčbě neurologických onemocnění.


Pro královskou a společenskou elitu se konzumace mumií stala také jakýmsi stavovským symbolem, protože lékaři jim tvrdili, že mumie se vyrábí z faraonů. Lidé se domnívali, že užíváním jejich mrtvol sami získávají cosi z velikosti dávných egyptských vládců.

 

Kdo má peníze, má doma faraona

Došlo to tak daleko, že v 19. století už lidé nekonzumovali mumie k léčbě nemocí, ale britští šlechtici pořádali okultní tajemné večírky, na kterých se pro pobavení rozbalovaly egyptské mrtvoly. Hostitel, který byl dost bohatý na to, aby mohl vlastnit skutečnou mumii, byl považován za váženého občana. S tím, jak se z mumií staly spíše zábavné artefakty boháčů, se jejich lékařský potenciál vyčerpal. Běžní lidé ztratili o mumie zájem a pozornost budily už jen v dekadentních a okultismem posedlých skupinkách znuděné šlechty. Léky z mumií se přestaly úplně prodávat, čímž naštěstí skončila tato slepá ulička lékařské vědy.

Zdroj: livescience.com

KAM DÁL: Hluboká mozková stimulace jako léčba Parkinsonovy choroby.

 

Klíčová slova: