Temná pole metropole. Dobrodružství Ve Smečkách skončilo napadením

Praha láká nejen zahraniční turisty, kteří míří do středu Evropy za historií a kulturou, ale často se sem vydávají i mladí cizinci. Jejich cílem jsou pak hlavně striptýzové kluby a bary v centru, stejně jako levný alkohol a dobře dostupné drogy. Jedním z míst, kde lze přitom toto vše snadno získat, je také smutně proslulá ulice Ve Smečkách. Ta při naší reportáži dostála své špatné pověsti a šrámy nejen na duši jsme si odtud bohužel odnesli i my.

 

14.01.2019 - 06:45   |  
Ve Smečkách či na Karláku byste se v noci ocitnout nechtěli. Čekají tu na vás drogy, lehké děvy a pro ránu se tady nejde daleko...
Zobrazit fotogalerii (12)
S problematikou drog na Václaváku nedávno vyrukoval pořad Černota, v němž se dva jeho protagonisté Martin Klesnil a Patrik Fiala vydávají za narkomany, dealery a mafiány přímo na místo činu a odhalují zločinecké praktiky gangů i nečinnost policie. 

Zatímco na jedné straně tato reportáž ukazuje centrum Prahy bez pardonu se všemi svými nešvary, podle některých odborníků a sociologů naopak pořad podporuje stigmatizaci drogově závislých a nepřináší prý nic nového...

Revoluční rok 1989 s sebou do Čech přinesl nejen pád komunistického režimu, boření mostů a otevření se světu, ale znamenal také příchod řady mafiánských klanů.

Smutným odrazem těchto ruských, italských i nigerijských rodin se pak stalo Václavské náměstí a jeho okolí, jež se během několika let proměnilo v ráj prostitutek, narkomanů a dealerů drog. Přestože krušná 90. léta, kdy se tito vraždili mezi sebou, jsou už dávno pryč, ani nyní zde není zcela bezpečno.

Na Karláku se šlapou chodníky dodnes

S nepříjemnou předtuchou, že naše dnešní výprava do těchto končin nedopadne úplně nejlépe, se vydáváme do centra Prahy také my. I když největší koncentrace klubů, barů a heren, plných prostitutek se nachází právě v uličce lásky Ve Smečkách, my nejprve chceme poznat místa, kde dívky dodnes šlapou chodník. Moc jich totiž už nezbývá. Většina kněžek lásky zaplula do vlastních privátů, ale na Karlově náměstí jsou prý prostitutky stále k vidění.

Po našem příchodu to však vypadá, že máme smůlu. Po lehkých dívkách není ani památky, ale i tak se máme na co dívat. Totálně zarostlý park plný bezdomovců, poházených stříkaček a žebráků jasně ukazuje, že tady to v noci musí stát skutečně za to. „Jestli chcete za k*****a, tak to musíte přijít až večer, kdy jsou jich tady mraky,“ směje se jeden z nich, po tom, co mu dáváme dvacku na pivo, a loučí se s námi radou – pozor na pasáky a foťáky radši schovejte.

Drogy a prostitutce pod ochranou státu

Zatím se zde nic neděje, a tak se chystáme k odchodu. Na Karláku si nyní začínají hrát malé děti, pod dozorem učitelek, a to na dohled od chudoby, špíny a nepořádku. S otazníkem v hlavě, jestli je tohle ten nejlepší styl výchovy a co je pravdy na tom, že pořizování snímků není bezpečné, již míříme k našemu vysněnému cíli. Na Václavák, jemuž prý dodnes vládne mafie, a pak také do tolik vytoužené uličky Ve Smečkách, kam údajně - ani přes den - není radno chodit.

Jedním z nejslavnějších míst Ve Smečkách je také známý Darling Cabaret, kam ročně zavítají za zábavou v podobě brazilské show či pole dance tisíce lidí, včetně VIP hostů ze všech koutů světa.  

Ve skutečnosti však nešlo jen o pouhý zábavní podnik s kapkou erotiky, ale za úplatu zde byly podle zjištění pražských detektivů návštěvníkům poskytovány také sexuální služby

Pro lidi neznalé podsvětí přitom nevypadá na první pohled Václavské náměstí nijak nebezpečně. Je to zkrátka přelidněná lokalita plná obchodů a restaurací, napříč rozdělená tramvajovou tratí. A právě ta slouží jako linie, jež od sebe dělí dva naprosto rozdílné světy. V dolní části údajně policie obchod s drogami a prostitucí netoleruje a zákon se tu tvrdě vymáhá. Naopak horní polovina náměstí je plná narkomanů a dealerů drog, kteří tu fungují pod ochranou státu.

Za sexem a levnými holkami do Smeček

Celé toto území si pak mezi sebou jednotlivé gangy rozdělily. Zatímco pravá strana Václaváku, při pohledu od koně, slouží běžným feťákům a bezdomovcům, prostě spodině, vlevo pak vládnou tři černošské gangy z Nigérie, vyznačující se agresivitou, Albánci, Rusové a snad i Bulhaři. Ti ale pro ránu nejspíš taky nejdou daleko, když je třeba. Především cizincům, kteří míří za zábavou, zde nabízí kokain, taneční drogu, a samozřejmě také zvou do nočních klubů.

Nejvíce se jich přitom nachází Ve Smečkách. Na první pohled nenápadná, zapadlá ulička je téměř celá lemovaná levnými hotely, priváty a kluby, kde si užijete parádní večer plný zábavy, se sklenkou whisky v ruce a krásnou holkou po boku. Pokud tudy jenom procházíte, nevypadá toto místo nijak nebezpečně. Ale jakmile se začnete zdržovat a okounět, můžete taky dostat pěknou nakládačku. To když se nebudete chovat podle pravidel, stanovených gangy, jako my.

Hey guys. Guys, give me your camera!

Ještě předtím, než se do tohoto doupěte neřesti doslova ponoříme, si chceme vyfotit ceduli s názvem ulice. Nervozita stoupá. Foťák nefunguje, jak má. Měníme baterie, měníme kartu, a začínáme vzbuzovat nepříjemnou pozornost. V průběhu naší snahy pořídit snímky si nás všímá pěkně oblečený černoch ležérně opřený poblíž jedné z restaurací na rohu uličky a Václaváku. Sleduje nás a po chvíli navážeme oční kontakt. Naše činnost se mu nelíbí. Hodně nelíbí.

Služebna městské policie Ve Smečkách byla zřízena v roce 2012 v rámci boje magistrátu proti prostituci. Místní lehké dívky později na protest věšely nad její vchod spodní prádlo. Podle toho, jak to v jejím okolí vypadá, se však zdá, že žádný strážník ani policista do budovy této služebny již hodně dlouho nevročil. 

Radši proto odcházíme a míříme rovnou do Smeček, což se ukáže jako osudová chyba. "Hey guys. Guys, give me you camera!" Slyšíme za sebou. Domníváme se, že ignorace bude fungovat, a tak zrychlujeme krok. Kéž by se nám podařilo dostat k nedaleké služebně městské policie. Pozdě. Dotyčný s tím, co drží foťák, praští o jedno z aut a chytne ho pod krkem. "Your photos, show me, show me,“ dožaduje se vymazání fotek. Rozhodně nevěří, že nic nemáme.

V centru Prahy se žádného práva nedočkáš

Celá potyčka, v podstatě beze slov, začíná rychle nabírat na agresivitě. Černoch chce vidět fotky, a když nemá úspěch, vezme foťák, začne jím kroutit ve snaze vše zničit, smazat. To se mu ale nedaří a nakonec s ním praští o auto. Teprve potom mu radši ukazujeme snímky, a když ví, že na fotkách není, chce odejít. Bez omluvy, bez toho, aniž by se domluvil, jak uhradí škodu… Vyzýváme ho tedy, aby počkal na místě, do příjezdu policie, za to, že nás napadl.

„OK. No problem. Call the police. Call the police. Call the police.“ Pokřikuje bez přestání, ať si je tedy klidně zavoláme, a zároveň nás ujišťuje, že jemu se nic nestane. Má to s nimi údajně domluvené. Celou dobu předpokládáme, že poté, co uvidí blikající majáky, sebere se a z místa činu uteče. Jsme ale na omylu. V klidu se nechá zlegitimovat a pak začne hrát písničku o tom, že v Evropě studoval, je slušný a že my jsme prý neviděli černocha, tak jsme ho začali fotit.

Fotit Smečky? To jste mohli skončit ve Vltavě

Bohužel, jeho přes pět minut trvající výstup se zadařil. Strážci zákona s ním jednají téměř v rukavičkách, zato s námi se začnou bavit dosti odměřeně. Ve výsledku to pomalu vypadá, že pachatelé jsme nakonec my sami. Několikrát se nás přitom zeptají, zda věc opravdu chceme nahlásit… Když vidíme, že tady se pomoci nedovoláme, říkáme, že na stanici do Krakovské dorazíme snad později. To ale nemáme v úmyslu. Chceme vše oznámit na státní zastupitelství.

Za dobrodružstvím do Smeček se podobně jako my vydal již před lety také slavný britský investigatiní novinář Donal Maclntyre. Bohužel však stejně jako v našem případě i jeho návštěva Prahy skončila napadením

Od toho náš však později odrazuje jeden bývalý kriminalista. „Jako záleží na vás. Ale když se vlastně nic nestalo, být vámi bych se na to radši vykašlal. Nevíte, co je to zač, zda skutečně nemají nějakou neoficiální dohodu, tak ať ještě nemáte problémy.“ Právo se tak v horní části Václaváku asi skutečně vymáhat nedá. Ještě jadrněji se vyjadřuje známý, řidič metra. „Blázni, fotit Smečky. Vždyť řada lidí tam radši ani nejde, být to v noci, mohli jste skončit ve Vltavě.“  

Ať už byl naším „hrdinou“ skutečný dealer drog, naháněč, nebo jen obyčejný turista, který se prostě bál, že ho někdo fotí, a řešil to silou, se již asi nedozvíme. Zajímavé ale je, že za pár dní, kdy jsme se na místo vrátili, zde opět stál. A rád nás tu evidentně neviděl. Celou výpravu jsme zakončili trochu netradičně v Perlovce, minutou ticha u památníku věnovanému padlým ženám. Z výletu do uličky lásky ale nic nebylo a ani krásky jsme si neužili. Tak snad někdy příště…