V běhu velkoměsta je někdy poučné se zastavit a poctivě se rozhlédnout, co všechno zaměstnává vaše oči, ale také je kladeno jako překážka do cesty. Ne na každém místě je samozřejmé si sednout a odpočinout na zelené ploše v parku, protože vám v tom brání některá z překážek v podobě zábradlí.
Co má svůj smysl před školou, je zase na jiném místě ve městě nepochopitelnou zábranou. Hranice mezi dobrým a špatným využitím podobných předmětů ve veřejném prostoru právě sleduje výstava CITYBLOK, pořádaná Institutem plánování a rozvoje. Částečně si tak na sebe tato státní instituce plete bič, protože podobné nešvary jsou zároveň úkoly, které by do budoucnosti měla pomoci vyřešit. Jak se daří téma prodat do veřejného prostoru?
CAMP
Když vstoupíte do areálu Emauzského kláštera, už vám v tom nebude bránit masivní plot. Ten byl během zahájení výstavy symbolicky odstraněn primátorem města Zdeňkem Hřibem a ředitelem IPRu Ondřejem Boháčem. Jedna z překážek ve veřejného prostoru je tak minulostí, ale mnoho dalších je nadále koloritem pražských ulic, parků a náměstí.
Výstava CITYBLOK tak v unikátním výstavním prostoru Centra architektury města Prahy otevírá diskuzi a snaží se na hluboko zakořeněný nešvar Prahy upozornit. Chvályhodná iniciativa je tak prvním krokem k postupné revitalizaci veřejného prostoru. Je však otázkou, kdy Prahu čeká budoucnost, kdy pohyb na ulici nebude překážkovou dráhou?
Samotná existence prostoru CAMP je příslibem, že podobné nešvary města mohou v budoucnu zmizet. Minimálně jsme tak dnes díky výstavě CITYBLOK svědky toho, že téma lhostejně nezapadá v běhu každodennosti, ale otevírá se tak kritická diskuze, ze které mohou vyplynout vhodná řešení. O čem vlastně výstava vypovídá?
Co nás blokuje?
Výstava CITYBLOK upozorňuje skrze 17 vybraných objektů z veřejného prostoru na zatím nezbytné prvky města, kterými jsou lavičky, parkovací automaty, zábradlí, odpadkové koše, rampy pro handikepované atd. Ty záměrně zasazuje do výstavního prostoru, aby se staly předmětem diskuse, zda splňují svoji funkci, nebo spíše blokují pohyb po městě.
Každý výrazný prvek totiž promlouvá do podoby města a čím více jich obslužnost moderní metropole potřebuje, tím častěji se znečišťuje prostředí veřejného prostoru. Hlavním důvodem je nekoncepčnost, se kterou se podobné objekty uxmisťují do prostoru. Debata tak ani nestojí na konfliktu, zda musí či nemusí některé objekty ve městě existovat, ale spíše jak pojmout jejich podobu a umístění, aby opravdu lidem sloužily, nikoli brzdily v přirozeném pohybu.
Je jasné, že městské osvětlení či troleje pro tramvaje v Praze musí existovat, ale námětem k zamyšlení je, pokud jsme svědky soustavy několika stožárů na malém prostoru chodníku. Nemohl by prostě jeden plnit všechny ostatní funkce?
Důležité je také nepodceňovat estetickou hodnotu objektů. Termín vizuální smog je tématem na samostatný článek a výstavu, ale projekt CITYBLOK s ním svým způsobem také pracuje. Nevzhledné a uniformní objekty jsou na mnoha místech Prahy na svém místě bez hlubšího myšlenkového pochodu. Výsledkem je tak objekt bez přidané hodnoty, který sice plní svoji funkci, ale prostoru nepřináší nic navíc. Nový pražský mobiliář je pozitivním příkladem, který naznačuje, že sjednocení nezbytných prvků pro obslužnost města pomáhá jak estetické hodnotě, tak zjednodušuje pohyb po městě.
Bolí oči
Vizuální odpad se však prezentuje hlavně v podobě obrovských city bannerů, billboardů, reklam zakrývající fasády, reklamou zakryté výlohy obchodů, ale přímo i objekty, které slouží jen reklamě a samy o sobě jsou chodcům na překážku.
Výstava však má však širší okruh témat a souvislostí. Pokládá si otázku ohledně vhodného umístění přechodů přes silnici či jakým způsobem lze změnit velmi rozšířený koncept podchodů a nadchodů, kterých je v Praze nespočet. Výstavu můžete navštívit do 30. června v prostoru CAMP, jenž leží v areálu Emauzského kláštera. Vstup je zdarma a ještě do konce měsíce bude probíhat několik zajímavých doprovodných přednášek a akcí, které se tomuto tématu budou věnovat.
