„Odbor investic nemá zatím všechna povolení ke kompletní rekonstrukci. Ta nejspíše začne až v roce 2021,” sdělil na začátku března tohoto roku radní pro dopravu Adam Scheinherr.
Ku příležitosti uzavření Vinohradské ulice z důvodu výměny starých kolejí se tak otevřela otázka, proč se nenaplnil plán, který počítal s tím, že v roce 2018 bude jedna z nejfrekventovanějších ulic Prahy "vonět novotou". Bezpečnost především, alespoň tak lze charakterizovat primární důvody, pro které se Praha nepustila do kompletní rekonstrukce souběžně s tou, která byla dokončena v červenci tohoto roku.
Ostrůvek problémů
V souvislosti s rekonstrukcí Vinohradské třídy si nelze odpustit lehce provokativní komentář. I když se přibližně dva kilometry dlouhý úsek stále nachází ve stadiu rozpracovaného projektu, lze si všimnout některých "maličkostí", které už dnes působí jako paradox.
První prvek, který pozměnil to, na co byli řidiči a chodci této často využívané ulice zvyklí, se odehrál v rámci zvětšení tramvajových ostrůvků, přes prostor jednoho jízdního pruhu pro automobily. Na několika místech tak vznikl bohatý prostor, který zlehčuje život hlavně chodců, což přináší zklidnění situace a hlavně se omezuje riziko nebezpečí v kontaktu s rychle jedoucími automobily.
Pozitivní záměr však kolikrát nestačí. Mnohem důležitější je provedení a to se tedy rozhodně nepovedlo. Lze tak jen doufat, že se jedná o provizorní řešení, než budou schválena všechna potřebná stavební povolení. Estetická a funkční úroveň nových ostrůvků na Vinohradské třídě je minimálně důvodem k diskusi. Proč?
Cityblok
Téma Vinohradské třídy je zajímavé ještě z jednoho důvodu. Paralelně s dokončovacími pracemi se totiž v Centru architektury města Prahy (CAMP) prezentovala výstava CITYBLOK, která měla lidem představit, jak se veřejný prostor plní zcela nesmyslnými překážkami.
Důraz na funkci a estetiku se však neodrazil v tom, jak dnes Vinohradská třída vypadá. Je jasné, že velký díl práce Prahu ještě čeká a současný vzhled důležité tepny města nelze brát za dokončený, ale několik málo realizací už předpovídá, že poučení sice přichází za zdmi galerie, ale nikoli v praxi.
Minimálně tramvajové ostrůvky na zastávce Italská a Vinohradská tržnice představují hned několik problémů, které v podstatě ilustrují to, co představovala samotná výstava. Nulová elegance, masivní ploty, mohutně vylitý beton bez ladu a skladu prostě neodpovídají představám moderní a esteticky atraktivní metropole.
Současné výsledky jsou spíše polotovarem a v mnoha případech také šlápnutím vedle. Jediné, na co lze spoléhat, je, že plánovaná rekonstrukce všechny tyto problémy zahladí a současný stav promění Vinohradskou ulici v elegantní a funkční veřejný prostor, na který bude Praha hrdá, a nikoli jen splní technickou povinnost.
