Tajemné pohřebiště pod Pražským Jezulátkem. Na Malé Straně se skrývá mumie

Davy turistů denně navštěvují Pražské Jezulátko na Malé Straně v kostele Panny Marie Vítězné, aby se sklonily před malou vzácnou soškou, která je opředena nespočtem legend. Jen málokdo ví, že hned pod jejich nohama se nachází tajemné pohřebiště a krypta ze 17. století. Co skrývá další část záhadného pražského podzemí?

13.10.2019 - 18:30   |  
Pražské Jezulátko je jedna z nejvýznamnějších památek v Praze
Zobrazit fotogalerii (5)

Praha svým rozsáhlým podzemním světem vzbuzuje zcela logický zájem dobrodruhů a také historiků. Jedno z takových míst, které budí zcela logickou pozornost, jsou podzemní katakomby pod kostelem Panny Marie Vítězné.

Místo, které je spíše známé díky Pražskému Jezulátku, tak skrývá zcela unikátní prostory, kde bylo uloženo celkem tři sta rakví. Místo posledního odpočinku zde nalezli řeholní sestry, šlechtici a rytíři.

Podkopaný kostel

Vstup do rozsáhlého komplexu podzemních sklepů se nachází za malými dřevěnými dveřmi, které svojí nenápadností nevzbuzují výraznější pozornost. Když však víte, co za nimi najdete, hned se jejich význam radikálně promění.

Místo, které je z hygienických a pietních důvodů uzavřeno veřejnosti, skrývá patnáct propojených sklepních prostorů, které slouží jako pohřebiště a krypty. Původně byla vykopána jenom jedna menší krypta pro řádové bratry.

Později se však chodbou propojila s dalším podzemním pohřebištěm, které sloužilo spíše pro obyčejné farníky. Díky tomuto spojení vznikla síť katakomb rozprostřená pod celkovou plochou kostela v délce 67 metrů.

Zazděné rakve a zasklené mumie

V tajemném podzemí, které slouží už jen mrtvým, můžeme v první řadě narazit na větší kapli, kde jsou ve zdech od země až ke stopu umístěné sarkofágy se zemřelými členy karmelitánského řádu.

Jména na většině náhrobků i přes rozsáhlou rekonstrukci a restaurátorské práce nejsou zcela čitelné. Okraj místnosti je ukončen malým oltářem. Celý komplex je propojen klenutou chodbou, která vede směrem k původnímu vchodu do krypty. Ten se na povrchu nachází hned za vchodem do kostela.

Jedná se o jeden velký kus kamene položený v podlaze. Není tedy náhoda, když člověk v podzemním prostoru slyší kroky návštěvníků, kteří míří za vzácným Pražským Jezulátkem.

Soukromé hrobky

Na dlouhou chodbu, která celý prostor propojuje jako páteř podzemí, se nabalují postraní krypty, kde na věčnosti odpočívali představitelé šlechty či donátoři kostela.

Dnes zde nalezneme jen sedm uzavřených a tři prosklené rakve, kde jsou vidět mumie, jež však jsou beze jména. Po revoluci, kdy byl kostel navrácen karmelitánům, se v podzemí nacházelo až tři sta rakví. Většina z mumifikovaných ostatků skončila v muzeu. 

Většinu z pochovaných bylo nemožné identifikovat, ale je dobře známo, že v jedné z nich byla pochovaná Febronie Eusebie z Pernštejna, což byla příbuzná Polyxeny z Lobkovic, jež kostelu věnovala slavnou sošku Jezulátka, které je dnes jednou z největších vzácností Prahy.

Otevření veřejnosti

Tajemné podzemí pod Pražským Jezulátkem by se též mohlo v budoucnu otevřít veřejnosti. Prostor byl do velké míry již zbaven nánosů doby, kdy byly katakomby v hrozném stavu. Po asanaci chodeb a krypt je jen otázkou času, kdy se otevřou dveře do podzemí i veřejnosti.

Hlavní téma, které leží na stole, se zabývá problémem ohledně potenciálního vstupu. Jeden z nápadů hovoří o prostoru pod terasou kostela u hlavního vchodu.

Tím další část pražského podzemí možná přijde o svoji tajemnou atmosféru, ale chladné prostory, kde odpočívají mrtví již několik staletí, si jistě zachová alespoň část své autenticity.