V roce 1960 vznikl v rámci PEN klubu International PEN's Writers in Prison Committee – výbor pro uvězněné spisovatele. V době založení bylo jeho cílem potlačit věznění spisovatelů a násilné umlčování jejich projevu. Zpočátku byl zaměřen především na podporu autorů disentu, kteří byli často vystavováni režimní zvůli.
V současné době výbor monitoruje kolem tisícovky spisovatelů, žurnalistů a publicistů po celém světě, kteří jsou za své projevy vězněni, mučeni a v nejhorších případech i popravováni. Dvakrát do roka publikuje Case List – zprávu o násilí páchaném na spisovatelích. Výbor rovněž pořádá řadu akcí zaměřených proti potlačování svobody projevu a proti její perzekuci.
Charta 08
V České republice působí Výbor pro vězněné spisovatele Českého centra Mezinárodního PEN klubu. V něm zasedá kromě jiných i známý spisovatel a dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera Jiří Hájíček. V rámci PEN klubu vychází Knihovnička PEN klubu, jež vydává tituly těch autorů, kteří nemohou publikovat ve svých zemích. Je mezi nimi například kubánský básník Jorge Olivera či čínský autor Liou Siao Po.
Ten byl v roce 2009 uvězněn jako spoluautor a signatář Charty 08 (dokument, který požaduje politické proměny a demokratizaci čínské společnosti). V roce 2010 byl i přes protesty čínské vlády oceněn Nobelovou cenou míru. Letos v červnu byl kvůli rakovině jater propuštěn z vězení a 13. července nemoci podlehl. Právě proti jeho uvěznění se celosvětově vzedmula mohutná vlna protestů, z nichž mnohé organizoval International PEN's Writers in Prison Committee.
Havel, Pecka. Ve vězení byl i Karel May
Asi nejznámější vězněný spisovatel je v českých dějinách Václav Havel. Ten v roce 1978 spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Spolu s ostatními zakladateli byl následujícího roku zatčen a téhož roku odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně. Ještě ve vazbě psal Havel dopisy své ženě Olze, jež vyšly knižně v roce 1983 a jež jsou dodnes jedním z nejčtenějších děl slavného dramatika a prvního českého prezidenta.
Dalším dílem, které si připomínáme už ve školních lavicích a které vzniklo ve vězeňském prostředí, jsou Magorovy labutí písně Ivana Martina Jirouse. Držitel ceny Jaroslava Seiferta a ceny Toma Stopparda byl v osmdesátých letech vězněn ve Valdickém vězení. Básně z jeho připravované sbírky opouštěly prostor nápravného zařízení vskutku pozoruhodným způsobem. Motáky s básněmi předával Jirousův spoluvězeň Jiří Gruntorád Daně Němcová, jedné z prvních signatářek Charty 77, francouzským polibkem.
Jestliže jsme narazili na slovo moták, je nezbytné zmínit jednu z nejslavnějších knih vzešlou z vězeňského prostředí. Motáky nezvěstnému Karla Pecky. Pecka napsal Motáky sice až po propuštění, ale autobiografická próza je zasazena právě do prostoru nápravných zařízení. Pecka byl zatčen v roce 1949 při pokusu o útěk do Západního Německa. Za velezradu byl odsouzen na 11 let. Pobýval mimo jiné i v neblaze proslulých uranových dolech Jáchymov.
Dalším slavným vězněným literátem byl například Karel May. Autor nesmrtelného Vinnetoua byl odsouzen k šesti týdnům vězení za krádež hodinek. Konečně nelze nezmínit Paula Verlaina, prokletého básníka, který byl uvězněn pro sodomii.
Kvůli komunistickému režimu je bohužel seznam vězněných spisovatelů v Československu velice obsáhlý. Nezbývá než doufat, že se zásahy do svobody projevu slova podobné těm, které zde probíhaly v druhé půli minulého století, už nebudou opakovat. Snad i díky působení PEN klubu.
