Vězni v Terezíně hráli divadlo a pořádali koncerty. Toužili zůstat lidmi

Neštěstí, nemoci, smrt, krutost, dřina, plynové komory, bití, děti bez rodičů a rodiče bez dětí, beznaděj, koncentrační tábor… Prodaná nevěsta, Hubička, opera, divadlo, kultura… Jak mohou být tato slova postavena vedle sebe? Jednoduše proto, že i v koncentračních táborech, tváří v tvář téměř jisté smrti, byli lidé (tedy vězni) lidmi. Do lágru byli uneseni i se svými sny, nadáním a touhami. A tak se alespoň ve vzácných chvílích vraceli k tomu, co dělalo jejich živoření snesitelnějším, tedy k umění.