Hledá se prezident, zn. spěchá: Pane Zemane, kde jste?

Miloš Zeman se už mezi lidmi neukazuje. Další volební období nepadá v úvahu, tak proč by to dělal?
27.02.2020 - 09:00  

První volební období prezidenta Miloše Zemana bylo naplněno akcemi, výjezdy, setkáními s občany, výstupy na pódiu, žhavými bonmoty a okázale vtipným vracením pera ve všech městech a vesnicích, kam zavítal. A jeho voliči mu rozuměli. Natolik, že ho poslali na Hrad znovu. Jenže teď už je všechno jinak. Ono se to ale vlastně dalo čekat.

/S NADHLEDEM/ Třetí volební období nehrozí, česká ústava to nedovoluje. A tak ačkoliv je prezident republiky podle všech dostupných lékařských zpráv až na drobné detaily zcela, ale úplně zcela zdráv, vypadá to, jako by se snad davu stranil. Kromě pohřbu předsedy Senátu Jaroslava Kubery se již drahnou dobu Miloš Zeman mezi lidem neobjevil. Kde jsou jeho výjezdy do krajů - tedy ne, že by tak chyběly, ale prostě: kde jsou? Kde jsou jeho promluvy k lidu, tedy hlavně tomu, který si mohl dovolit přijít na náměstí většinou v pracovní době? Kde je moudré rady udílející vrchní velitel ozbrojených sil?

Kde nic není…

Mohli bychom se zeptat jeho tiskového mluvčího, od toho je také nižší státní úředník ve své funkci. Tedy, měl by být. Jiří Ovčáček se postupem času vyprofiloval v něco, co tak trochu děsí. A jak říkala babička: kde nic není, ani čert nebere. Ostatně seznam činností prezidenta republiky můžeme - většinou hned v několika zmínkách - sledovat na twitteru.

A tak není nemožné jen v únoru zjistit, že hned pátý den měsíce (o předchozích se nikdo nezmiňuje) pohovořil prezident republiky s Xaverem Veselým v rozhlasovém pořadu “Xaver a host”. Díky tomu pořadu jsme se také dozvěděli, že krupicová kaše a rýžový nákyp jsou fuj, zatímco plíčky na smetaně jsou fuj jen částečně a koprovka je dobrá. Takže to stálo za to. Díky.

Kromě této ostré diskuse v rozhlase přijal Miloš Zeman předsedu Českého statistického úřadu a odeslal blahopřejný telegram prezidentu Vietnamské socialistické republiky. Na jeden pracovní den - no uznejte - to není málo.

Krásné ráno, dobrou noc

Další únorové dny se pak na stejném zdroji, tedy na twitteru mluvčího, nesou ve znamení ranních pozdravů a večerních rozloučení s přáteli, informací o dění v církvi a občasných útoků na toho či onoho, kdo se právě Jiřímu toho dne nelíbil. A tak jsme se v klidu a pohodě dočkali 12. února…

12. únor - rekord pokořen!

Ten den ale stál za to! Jen si to považte - pan prezident podle jeho mluvčího “rád vyslovil souhlas s novým angažmá Rudolfa Jindráka”, a to s funkcí premiérova zahraničně-politického poradce.
Akce číslo 2: “Pan prezident blahopřeje Stanislavu Křečkovi ke zvolení do funkce ombudsmana a děkuje všem, kdo mu vyslovili podporu,” a pořád to není všechno!
Pan prezident toho dne také “zaslal … gratulační dopis Reuvenu Rivlinovi, prezidentovi Státu Izrael”. Uf. 
A protože bez oběda to nejde, tak právě téhož dne, tedy ve středu 12. února “…v průběhu přátelského pracovního oběda poděkoval J. Em. Dominiku kardinála Dukovi, arcibiskupovi pražskému a primasi českému, za nominaci ekonomky Hany Lipovské do Rady České televize” - a aby toho nebylo málo, podepsal nové zákony.

Nezlomné přátelství

Přišel 13. únor a s ním další aktivity - přijetí ministra Petříčka a jmenování soudců. O den později byla republika upřímným přítelem Izraele a následují tradiční ranní pozdravy, večerní loučení, církevní chvilky a útoky na nepřátele … až do 18. února…

18. února byl podle svého tiskového mluvčího prezident republiky rád, že Ústavní soud po dlouhém čekání konečně vynesl verdikt ve věci premiéra republiky, když soud rozhodl, že předseda vlády naplňuje zákony.

Již druhý den Miloš Zeman přátelsky přivítal velvyslance Spojených států amerických Stephena B. Kinga a při obědě pohovořili o chystaném česko-americkém obchodním fóru. Stihl také jmenovat jednoho profesora, jemuž ale poslal jmenovací dekret po ministru obrany. Tak co už.

Pomalu je toho dost

Přišel 20. únor a s ním kondolenční dopis prezidentovi Spolkové republiky Německo a přijetí starostky a starosty vítězných obcí soutěže „Vesnice roku 2019“ a jmenování soudce Ústavního soudu či smíření se s jeho předsedou…

Není tedy divu, že následující dny jsou už zase plné nezajímavých informací a osobních názorů mluvčího. Ty ale vystřídala 24. února smršť tweetů z oběda prezidenta republiky se členy vlády. Inspirativní setkání, příjemná atmosféra, pochvaly, skvělá spolupráce. Tak dodatečně: dobrou chuť i k dalším obědům.

Čas na ohlédnutí

Je pravda, že do konce února nám ještě pár dní chybí. Přesto není od věci si shrnout, jak hlava státu dře. Takže podtrženo, sečteno, uskutečnil prezident republiky za více než tři týdny jeden rozhovor v rozhlasu, třikrát slavnostně přátelsky poobědval, přijal ministra a vítěze soutěže, jmenoval soudce (2x) a jednoho profesora, podepsal zákony. Vše ve zdech Hradu nebo Lánského zámku.

Zasílání telegramů, vyjadřování souhlasu a gratulace jsou také pěkným příspěvkem, nicméně lze očekávat, že je tu také kancelář prezidenta, tiskové oddělení, komunikace s veřejností a další pracovníci, kteří podobné listiny připraví k podpisu.

O tom, že by prezident konal akce, o nichž by jeho mluvčí neinformoval, nelze uvažovat. Už jenom proto, že z většiny výletů do jídelny pořídí hned několik zpráv. A že je to šichta. Předpoklad, že by tedy národu tajil jakoukoliv důležitou aktivitu, natož setkání s občany, nebudeme ani komentovat, je to nesmysl.

Co se děje na Hradě?

Co se tedy skutečně děje za zdmi Hradu? Brání někdo vrchnímu veliteli ozbrojených sil v setkání s lidmi? Příležitostí by bylo dost a času evidentně také. Ostatně před volbami se zdálo, že nic jiného ani prezidenta nezajímá.

A tak se ptám: máme, prosím, prezidenta republiky? A mohli bychom ho vidět?