Ta scéna patří mezi ty největší zlomové momenty listopadové revoluce. Miroslav Štěpán z pozice tajemníka Městského výboru KSČ v Praze mluví 23. listopadu k dělníkům z ČKD a vyřkne památná slova: „V žádné zemi, ani v rozvojové ani socialistické a kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo.“ Místo očekávané podpory a potlesku však dělníci začali pískat a bučet. Třešničkou na dortu byl pokřik, jenž Miroslavu Štěpánovi zlomilo politický vaz. Dělníci totiž jasně sdělili: “My nejsme děti!”
Náčelník Lidových milicí
Miroslav Štěpán politicky rozkvetl během normalizace. Reformní komunisté museli ustoupit a do čela KSČ se postupně dostávali velmi angažovaní a přesvědčení komunisté sovětského střihu. Miroslav Štěpán byl jedním z nich. Původně byl vystudovaný zemědělský inženýr, ale tento obor ustoupil politice.
Už od roku 1974 po tři léta působil jako tajemník Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze. Následovala významná pozice předsedy prorežimní organizace s názvem Mezinárodní svaz studentstva, kde svou výsostnou pozici zastával až do roku 1984.
Krůček po krůčku se nesl výš a výš. Od roku 1986 byl tajemníkem a o dva roky byl dokonce vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze a aby jeho profesní životopis byl dostatečně rudý, byl také náčelníkem Lidových milicí v Praze. Rok 1988 znamenal pro Miroslava Štěpána vrchol funkcionářské kariéry, protože dohromady zastával hned několik mocných pozic. Byl členem Ústředního výboru KSČ, členem sekretariátu ÚV KSČ a až do listopadu 1989 zastával funkci člena představenstva ÚV KSČ.
Dominantní politik
O tom, že Miroslav Štěpán nebyl jenom nějaký nudný politik v kvádru, který zvedá ruku tak, jak se mu řekne, hovoří hlavně jeho působení na pozici tajemníka Městského výboru KSČ v Praze. Tehdy proslul jako velmi agilní politik, jenž zastával reformní názory pevně orientované na Sovětský svaz.
Nejzásadnější byl jeho přístup k politické opozici, kde se rozhodně nebál jednat tvrdou rukou. Právě jemu jsou připisovány brutální způsoby potlačování demonstrací během tzv. Palachova týdne v roce 1988 a samozřejmě i zásah policie proti demonstrantům na Národní třídě během 17. listopadu 1989.
Nebylo se tak čemu divit, když se hned v prvním manifestu Občanského fóra objevilo právě jeho jméno, které chtěla opozice co nejdříve odstranit z vedoucí pozice, protože se jeho způsob vlády stával pro lidi nebezpečný.
Konec dobrý, všechno dobré
Svůj politický ortel si podepsal jednak svým konáním ve výše zmíněných událostech během roku 1988 a listopadu 1989, ale veškerou podporu veřejnosti ztratil hlavně nepovedeným vystoupením před dělníky z ČKD. Nejen, že to byl pád moci jednotlivce v přímém přenosu, ale vlastně se jednalo o symbolickou událost v kontextu celé revoluce a předání moci.
Miroslav Štěpán jako jeden z mála tehdejších funkcionářů skončil neslavně. 22. prosince 1989 byl zatčen a obviněn z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele. To provedl během Palachova týdne, kdy jeho rozhodnutí znamenalo použití vodních děl a slzného plynu proti demonstrantům v centru Prahy. Odsouzen byl na čtyři roky a trest se mu následně snížil na dva a půl roku. Na svobodu se dostal v říjnu roku 1991, a to do úplně jiného světa, než doposud znal.
Následně se neúspěšně pokoušel vrátit do politiky, až v zapomnění zemřel v roce 2014 na rakovinu v nemocnici na Vinohradech. Miroslav Štěpán byl příkladem dynamického a agresivního politika, jenž svoji roli vykonával tak svědomitě, že jako jeden z mála skončil za své přečiny ve vězení.
KAM DÁL: Čech, kterého uznává celý svět. Vyhnanec Jan Amos Komenský přišel o děti kvůli moru
