Proč na nás reklamy stále řvou?

Problém se přesunul i na internet
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Mysleli jste si, že se problém s příliš vysokou hlasitostí reklamy vyřešil? Není to tak! Televizní strategie pronikla i na internet. Jaké triky na nás používají a jak se bránit proti řvavé reklamě kdekoliv? Jsou na to technologie.

Strategie pouštět reklamu hlasitěji než ostatní pořady vznikla před více než 15 lety. Reklamní spoty tvořily dlouhé bloky mezi programem a výrobci, kteří si připlatili nejvíce, měli zaručenou extrémně vysokou hlasitost. Tou pak vyniknuli nikoliv jen nad pořadem, ale i mezi ostatními spoty. Jenže posunovat volume doprava nešlo do nekonečna. Zanedlouho si začali stěžovat diváci a o problém se začali zajímat i hygienici. 

Televize má běžně hlasitost kolem 70 decibelů. Reklamy pak ještě o 10 decibelů vyšší.

Naposledy jsme byli svědky toho, že se situace v médiích řešila v roce 2013. Tehdy totiž mělo začít platit nařízení od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jenže tehdy vymyslely televize fintu, jak situaci řešit. Reklamu totiž ztlumily, jenže zároveň stáhly hlasitost i u ostatních pořadů. Tak se problém dostal více do rukou diváka, ale zůstal v podstatě stejný.

Po zvýšení hlasitosti zvuku při sledování pořadu přijde reklama, která je opět hlasitá. Před pěti lety to rada uzavřela ústy Kateřiny Kalistové: "Podle Rady je podstatné, že tímto postupem nedochází k porušení zákona. Nemůžeme tedy za toto jednání televize trestat."

Jak si pomoct s televizí? Věděli jste, že na trhu jsou už relativně dlouho i technologie ukryté v televizoru, které samy srovnají hladinu zvuku? Tím se srovná automaticky všechno. Nevyřeší sice problémy s nepříjemnými zvuky, ale stejně stojí za to. Jisté je samozřejmě to, že se to může podepsat i na celkové kvalitě zvuku a vyšlo by daleko lépe, kdyby byla tato hladina stejná už od televizních techniků ve studiu. 

Některé stanice se hájily tím, že rozdíl může být patrný jen u starších filmů, které jsou k dispozici jen v určité maximální hlasitosti, která se dnes může zdát nízká. Reklama mezitím pak prý běží v normě, ale stejně vynikne. Nešlo však prý o úmysl, ani peníze z reklamy. Nelze říci, že by se tyto problémy zcela vyřešily, ale je pravda, že rozdíl už není tak uši rvoucí, i když někdy se to přeci jen stane.

"Já vnímám velké zvukové skoky především na Nově a Primě. Nejsem si ale jistá, jestli je to jen u starších pořadů. Jisté však je, že je to ten důvod, proč si film raději pustím přes internet nebo jdu do kina," vysvětluje klavíristka s citlivým sluchem Ludmila Tvrdoňová. 

Z televize na internet

S tím, jak se televizní obsah postupně vléval i na internet, začala se ve videích objevovat i reklama. Nejdříve jen jednotlivá, ale postupně celé bloky. Samozřejmě v tomto prostředí fungují i jiné formy komerce, ale to nechme stranou.

Zákon nestihl vyřešit problém s hlasitou televizní reklamou a teď se s tím samým musíme potýkat na internetu. "Problém se dá snadno vyřešit některým s blockerů reklamy. Já ho používám, protože už mi to lezlo na nervy. Když neumějí udělat reklamu jemnou, krátkou a zábavnou, která se vám skoro až líbí, je to jejich problém. Myslím, že zacílení je asi dobře zvládnuté, ale ten randál kolem! Nejvíce mi vadí ta na youtube, nebo na Streamu," popsal IT programátor Milan Halal. "Trochu mi vadí, že vlastně nepodporuji ty kanály, kterým fandím, protože jim takto beru ten výdělek z komerce. Hledal jsem proto blocker, který by vypl jen zvuk, ale reklamu by nechal běžet. Zatím marně."

Poslechněte si nejběžnější techniky:

  • V první chvíli ticho, které vás překvapí a vytrhne z myšlenek. 
  • Hlasitý zvuk hned na začátku, kterého se skoro leknete.
  • Zvuková gradace proběhne do prvních 10 vteřin.
  • Velmi příjemný hlas, který je položen relativně hluboko. (Hlubším hlasům důvěřujeme snadněji.)
  • Vysoký zvuk na začátku, který vás "zatahá za uši".
  • Iritující hláška, zvuk nebo popěvek. (Typickým příkladem, který spojil všechno dohromady, byl XXX Lutz tatatata.) 
  • Pečlivě vybraný nejchytlavější a nejemotivnější úsek z populární skladby. (Tady jde o běžnou techniku popkultury, kdy se z větších, ucelených děl vyberou jen ty nejlepší a nejsilnější momenty, a ty jsou pak masově šířeny.)
  • Známý a příjemný zvuk. (Typicky křupnutí brambůrku nebo otevření lahve Coca-Coly.)