Vojenský kaplan Vladimír Hudousek pochází z Orlických hor. Vystudoval teologii a v Praze poté zůstal. Po studiu neviděl perspektivu civilního duchovního, který by musel vyplňovat třeba matriky. Proto sedm let pracoval jako strojvedoucí pražského metra. V roce 2006 byl vysvěcen na trvalého jáhna a nastoupil na místo kaplana Hradní stráže. Od ledna do července 2008 se účastnil mise v Kosovu. Jeho úkolem je mimo jiné doprovázet pozůstalé a musel oznamovat úmrtí příbuzným pěti vojáků, kteří zahynuli v roce 2014 v Afghanistánu. "Byl to boj o čas s novináři, aby se příbuzní dozvěděli zprávu první z oficiálních míst," vzpomíná Vladimír Hudousek. O své profesi vyprávěl na besedě spolku Stará škola ve Vraném nad Vltavou.
Pochází z Rokytnice v Orlických horách.
Vystudoval železniční průmyslovku v České Třebové v roce 1985. Absolvent Katolické teologické fakulty UK v Praze 1999.
Žije ve Zvoli od roku 2008.
Ženatý, tři děti.
Zahraniční mise leden – červenec 2008 Kosovo.
Vojenská vyznamenání: Madaile Non Article 5 za službu na Balkáně, Medaile za službu v zahraničí, Záslužný kříž Vojenské kanceláře prezidenta republiky a další.
Spolupráce církví v armádě
Duchovní služba v Armádě České republiky funguje od roku 1998. Je to ekumenická skupina 32 duchovních různých církví, včetně jedné ženy. To je světově ojedinělé, protože v jiných zemích existují většinou služby jednotlivých církví. "Vojenská duchovní služba je považována za výkladní skříň církví. Je to bratrské společenství, kde funguje spolupráce místo konkurence," říká Vladimír Hudousek. Do budoucna by velikosti české armády odpovídal počet 38 kaplanů.
Papež byl velmi milý
Když Českou republiku navštívil papež Benedikt, tak kaplan Hudousek měl tu čest předčítat z Bible na bohoslužbě ve Staré Boleslavi. "Bylo tam třicet tisíc lidí a měl jsem trému. Papež se s námi pozdravil ještě přede mší, což bylo velmi milé a mimo oficiální scénář," popisuje zážitek Vladimír Hudousek.
Síla modlitby
Vojáci rádi přijímají modlitby a také se říká, že modlitba je nejsilnější zbraní. Častá prosba, se kterou se kaplan může setkat, je modlitba za nějaký účel. "Na kaplana z legrace spadá i zodpovědnost za špatné počasí," říká Vladimír Hudousek. Pokud se někdo rozhodne nechat se pokřtít během mise, tak je mu doporučeno to udělat až po návratu domů. Ale i nevěřící vojáci se prý raději svěřují kaplanovi než třeba psychologovi.
Bojovat, nebo nastavit druhou tvář?
V debatě s armádním kaplanem také zazněla otázka, jak se věřící vojáci vyrovnávají s citátem z Matoušovy páté knihy "Udeří-li tě někdo v pravou tvář, nastav mu i levou". "Ve starověku svatý Augustin určil pojetí spravedlivé války. Ta nastává po vyčerpání všech možností o zachování míru a má spravedlivý důvod. Tváří v tvář zlu není možné stále ustupovat. Zlu je nutno čelit," vysvětluje Vladimír Hudousek. Proto má kaplan také právo rozhodnout se, zda bude nosit zbraň, či nikoli.
Velitel, arcibiskup a Bůh
Vladimír Hudousek je katolík a trvalý jáhen. Oženil se před přijetím svěcení a má tři děti. Chválí si, že jeho žena má pro jeho poslání pochopení. Vystudoval katolickou teologii na Univerzitě Karlově. Pro přijetí do vojenské služby musel projít přijímacím řízením a nejrůznějšími testy. Je podřízen veliteli útvaru, na kterého nedá dopustit. "Velitelé mne vždy nechávali svobodně pracovat. Z duchovního hlediska spadám pod pražského arcibiskupa, Ale můj nejvyšší šéf je Bůh," říká s úsměvem Vladimír Hudousek.
Místo kaplana je v boji mezi vojáky
V Kosovu se setkal s muslimskými duchovními, kteří byli umírnění a islám vykládali jako náboženství míru. Oblast Kosova je také významně ovlivněna původem Matky Terezy. Zažil vyhlášení nezávislosti Kosova. Na misích se snažili pomáhat chudým. Zajistili například invalidní vozík pro postiženého chlapce nebo udělali sbírku na potraviny a kamna pro rodinu, kterou opustil otec. "Člověk není loutkou v rukou Boha, takže na něj nemůže svalovat všechnu zodpovědnost," říká Vladimír Hudousek
Zvukový záznam z besedy s Vladimírem Hudouskem
