Babiš musí požádat sněmovnu o vydání. Jinak popře sám sebe

Jestli něco umí Andrej Babiš dokonale, tak tvářit se jako neviňátko
Zobrazit fotogalerii (4)
 

Předseda hnutí ANO balancuje nad propastí. V kauze údajného dotačního podvodu při stavbě Čapího hnízda by měl totiž dobrovolně a sám požádat sněmovnu o vydání k trestnímu stíhání. Pokud to spolu s Jaroslavem Faltýnkem neudělá, znovu popře sám sebe. Prošlo by i toto u jeho voličů?

Nebylo by to zdaleka poprvé, kdy Andrej Babiš káže vodu a pije víno. Jinými slovy, kdy se veřejnosti snaží vnutit něco, o čem v minulosti tvrdil naprostý opak. Tentokrát má však docela pech, Morální kodex reprezentanta hnutí ANO 2011 totiž hovoří naprosto jasně. Jestli je to účelovka nebo kampaň, tak jedině pečlivě připravená samotným Andrejem Babišem a jeho týmem. A to už i nejskalnější fanoušek exministra financí musí cítit, že by bylo hodně přitažené za vlasy.

Je to jasné jako facka

Aby ale bylo jasné, o co jde, připomeňme si pro jistotu přesné znění oné části Morálního kodexu. Píše se tam: "V případě přestupkového řízení či trestního stíhání proti své osobě, Reprezentant nebude využívat poslaneckou/senátorskou imunitu a požádá příslušný parlamentní výbor, aby neprodleně navrhl jeho vydání." Příslušný odstavec ještě dodává, že jedinou výjimku tvoří případné stíhání za politické projevy pronesené na půdě Parlamentu ČR. A to Čapí hnízdo opravdu není, sorry jako. 

Pokud si chce Andrej Babiš zachovat tvář a své voliče stále přesvědčovat o své roli mesiáše a zachránce národa, musí jednat. Jedinou možností je, že nechá policii dělat svoji práci a nebude nechávat rozhodnutí o vydání na poslancích. I když se on i jeho tým snaží tvářit, že se vůbec nic neděje, a dál vesele pokračují v předvolební kampani, i oni dobře vědí, že tady přestává veškerá legrace. 

Imunita? Pro nadlidi

Tím spíš, že Andrej Babiš sám zpochybnil princip poslanecké imunity v jednom ze svých nedávných prohlášení. Podle něj by se na poslance měla vztahovat pouze ve chvíli, že jim hrozí stíhání za politická prohlášení. "Nejsou to nadlidi," řekl doslova Babiš. Podle jeho chování je však teď zřejmé, že i z pohledu poloboha, jak ho někteří jeho věrní vnímají, jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. 

Mandátový a imunitní výbor bude zasedat 30. srpna, tedy tuto středu. Jestli tam Babiš a Faltýnek nepožádají o vydání, tak vše, co dosud udělali či řekli, je absolutně mimo a člověk si tak může logicky pokládat otázku, zda jim může vůbec něco věřit a co kdy mysleli vážně. Nakonec, největší zájem o očištění svého jména by měli mít právě oni dva, ne? Možná by to bylo rozumnější řešení, než se snažit očerňovat policii nejen ústy Andreje Babiše, ale i jeho koníka Roberta Pelikána.

Nezávislá státní správa?

Těžko říct, zda si ministr spravedlnosti potřebuje u svého šéfa šplhnout a doufá v další teplý flek, nebo to dělá z čisté víry a přesvědčení. Aby člověk, který pod sebou má soudy, ale i státní zastupitelství, které celý případ Čapího hnízda dozoruje, vykřikoval do světa věty o záměru policie poškodit Babiše před volbami, účelovém načasování a další, je hodně...nezodpovědné. A to volíme dost mírné slovo.

Je to o to víc úsměvné nebo spíš daleko větší důvod k obezřetnosti proto, že před pár dny se dostala na světlo další nahrávka. Na twitterovém účtu Julia Šumana se objevil zatím asi největší "úlet" a je jasným důkazem o zneužívání státní správy ve prospěch Andreje Babiše. Majitel Agrofertu měl spor s jistou firmou, finančák ji tedy systematicky zlikvidoval. 

"Ty naši klekli na tu FAU Přerov, takže to je v insolvenci, obstavený účty, vagony… No a samozřejmě jdeme po nich, protože to je zločinecká banda, která dluží na daních státu asi 100 nebo 200 milionů," říká Babiš na nahrávce. Tipnete si, jaký je osud této společnosti, jejíž sklady jsou v areálu firmy Precheza, která přísluší do holdingu Agrofert? Obstavený majetek a likvidace. Soud později zajišťovací příkazy zrušil jako nezákonné a nesmyslné. To je náhodička, co?

Jestli je kolem Andreje Babiše občas něco k smíchu, tak jeho jednání rozhodně vtipné není. Stále větší propojování politiky a byznysu se za jeho éry stalo denním chlebem. Jeho vrtochy jsou krajně nebezpečné, přitom nedělá nic, co už by se jinde nedělo, a je tedy možné si spočítat, kam to může vést. Stačí se podívat do Itálie a snahu Silvia Berlusconiho. A kde je dnes mocný boss a celá země?