Dominik Feri: Mladí lidé by měli rozhodnout o své budoucnosti

Mladí se o politiku moc nezajímají, přesto na jejich životy dopadá. Která témata táhnou a má být vůbec politika zábavná? Dominik Feri v tom má jasno: Je potřeba vzbudit celospolečenský hype. Teď je čas tyto věci změnit. Jak je to podle něj naopak s bohatými, opravdu nemají zapotřebí krást?

06.09.2017 - 12:11   |  
Bude nejmladším poslancem?
Zobrazit fotogalerii (3)

Dominik Feri se v politice pohybuje od roku 2014, kdy kandidoval jako nestraník z třetího místa teplické kandidátky za MOJE TEPLICE TOP 09. Postupně se stal členem městské rady, a to už v 18 letech. To z něj udělalo nejmladšího radního v České republice. V květnu 2015 vstoupil do TOP 09 a z této pozice také v Praze na posledním místě do voleb. Možná ho tak čeká pozice nejmladšího poslance. Co je podle něj zásadní a jak vidí Andreje Babiše? 

Máte problém se svým věkem? Jste mladý, jak se vám pohybuje ve světě, kde dominují starší muži?
Nechal jsem si narůst vousy, takže to alespoň nějak zastírám. (smích) Ne, podle mě věk není výhoda, ani nevýhoda. Já jsem dostal ten přídomek nejmladší radní a možná po volbách, když mě lidi na podzim vykroužkují, tak i nejmladší poslanec. Uvidíme, člověk se hlavně musí obhájit, že byť je mladej, tak je schopnej a že má nějaké znalosti. Že není svazák a za ním stojí nějaká aktivita a práce. Já navíc ještě studuju práva v Praze, ale to je pro mě velkou výhodou, protože témata se potkávají. Jsem velmi rád, že znám ústavu, ustavně právní vědu, státovědu a podobně. Což je velké plus, oproti mnohým jiným politikům.

Dominik Feri se narodil v Kadani, ale už od svého mládí žije na Teplicku. Jeho matka pochází z východních Čech, předky má také v Etiopii.

Jak to mají celkově mladí lidé s politkou? 
Celkem 57 procent mladých se o ni nezajímá. Můj největší politický úkol je pro mě dostat více mladých do politiky, ať už jako volené, nebo i jako voliče.

Je to problém, když se mladí nezajímají o politiku
Podle mě ano. Když se to nenaučí, tak jak můžou být náležití občani?

Neangažují se jinak?
Vůbec ne. Aby se člověk zajímal o politiku, musí vědět hodně věcí, aby se v ní zorientoval, protože politika je kontextuální. Když se budeme bavit třeba o nové tramvajové trati v Praze, je potřeba znát problematiku, dopravní podnik, další zapojené instituce, nějaké politiky, rozpočtování a náklady projektu. Což je pro mnoho mladých lidí hodně abstraktní. Když se budeme bavit o daňové politice, musíte mít nějaký ekonomický backgroung. A pak se k tomu můžete nějak kompetentně vyjadřovat. Nicméně bohužel to mladí lidé moc nemají a když už by ty znalosti mohli i získat, tak často chybí ten prvotní zájem a víra, že v tom je nějaký smysl. Nestačí jen znalosti, ale i zájem - a ten já se právě snažím vzbudit. Snažím se to dělat takovou tou vtipnou cool formou, která by se asi dala definovat, že je plytká. Ale jak jinak oslovit lidi, kteří se s politikou zatím nesetkali, než tak nějak lehce, nenásilně a střídmě.

Jaká jsou témata, která mladé voliče zajímají?
Já říkám pořád mladí lidé, ale ona není jedna skupina "mladí". Jsou různé skupiny, napříč vzdělaností a napříč místem bydliště. Osmnáctiletého syna podnikatelů, studujícího na prestižním gymnáziu, který má v plánu také podnikat, budou zajímat jiná témata než absolventa učňovského oboru, kterému je 22 a chce žít na vesnici a chce, aby vesnice vzkvétala.

Kandiduje v Praze na posledním místě a musí spoléhat na to, ze dostatek lidi zakroužkuje číslo pred jeho jménem.

Které z nich se snažíte oslovit?
Všechny mladé napříč, nevyděluji nějaké skupiny. Jezdím po celé republice a potkávám se s nimi. Kdybych měl nějak vyabstrahovat témata, která převážnou část mladých lidí osloví, tak to jsou témata jako elektronické volby. Mladí také nejsou spokojení se školstvím, vnímají to, co se jich bezprostředně dotýká. Dobrým příkladem je třeba pamlsková vyhláška, ta se jich dotkla a přirozeně se o ni začali zajímat. Dalším příkladem může být povinná maturita z matematiky, školství se mladých dotýká, ovšem bohužel, jakkoliv je to pro ně zásadní a čekal bych, že se kvůli tomu budou více zajímat, tak se to úplně neděje. Pak je zajímají různá nová témata. Zajímá je i zákaz kouření v restauracích, ale i sport a kultura. Zájem vzbuzuje i otázka legalizace marihuany, což teda v Česku ještě není nějak politickým tématem. A protože jsou mladí převážně liberální, tak je zajímají i práva LGBT komunita.

Řekněme, že zlatý střed TOP09 se věnuje spíše ekonomickým, nebo řekněme tvrdším tématům?
Tvrdším tématům, to je pravda. Ale já si myslím, že se mladí k těm tématům dostanou postupně přes tady ta iniciační, řekněme nízkoprahová témata. U těch často není potřeba moc znalostí, aby o nich člověk mohl přemýšlet a diskutovat. Když se bavíme o zákazu kouření, každý na to má nějaký názor a používá nějaké své argumenty. Zatímco když se budeme bavit o zavedení eura, už je potřeba mít nějakou znalost.

Na sociálních sítích ho sleduje 76 tisíc lidí. Známá tvář TOP09 spoléhá na preferenční hlasy.

Jak se o to snažíte?
Založil jsem událost Jdu volit, kdybych to dělal sobecky, tak by to bylo Jdu volit TOP09. Pro mě je ale mnohem důležitější, že mladí k volbám vůbec půjdou. Máme obrovské deficity v tom, kolik mladých se o politiku zajímá, je potřeba, aby přišel každý mladý člověk.Chci, aby se vzbudil jakýsi celospolečenský hype, teď je ten čas, kdy se dají věci měnit.

Není za tím třeba i školství, že se s nimi o tom nikdo nebaví?
Já objíždím školy, stihl jsem jich asi sto za poslední dva roky. Strašně mě to baví, jakkoliv je to vysilující, je skvělé, že je tam ta okamžitá reflexe. Ti lidi jsou nadšení. Důležité je podotknout, že já na těch školách neagituju, to by mě hanba fackovala, kdybych říkal: běžte volit TOP09.

Co se tam tedy děje?
Mám připravené přednáškové pásmo, kdy během dvou hodin představuju politiku. Ale jako od úplného gruntu. To znamená jak se volí, jak se můžou stát zastupiteli, jak se dělá politický marketing, na co si třeba dát pozor během politické kampaně. Hovořím také o vývoji politických stran. Studenti překvapivě vůbec neznají vývoj v devadesátých letech. Myslím, že smysl nemá nějaká frontální výuka ve smyslu demokracie je vláda lidu. Je potřeba podávat ty věci názorně a diskutovat. Pro mě je to takový dvouhodinový stand-up, vtip za vtipem, ale studenti si odnesou něco, co mohou rozvíjet.

Jaký mají na děti vliv rodiče, pokud jde o politiku?
Hodně záleží na jejich přístupu. Když berou dítě jako diskuzního partnera, je to hrozně dobře a nutí je to přemýšlet. Pak jsou ale i rodiče, kteří říkají: Co ty o tom víš, nemáš žádné zkušenosti. Dokud jsi pod naší střechou, tak nemáš právo se vyjadřovat. Co se čísel týče, dle průzkumu Medianu představují rodinní příslušníci hlavní zdroj informací pro padesát procent středoškoláků.

Možná pro mladou generaci není politika dost zábavná, jenže má být politika zábava?
Politika má vzbuzovat pozornost.a pakliže nejsme v takové občanské společnosti, kde by politika vzbuzovala pozornost sama od sebe, tak je potřeba se tam dopracovat​. Já nějak nezlehčuju závažnost těch témat. To, že si dělám legraci třeba z Evropské unie nebo sám ze sebe, neznamená, že bych v těch věcech nedokázal třeba politicky uspět v rámci diskuzního duelu. Každopádně se snažím podávat témata lehkou formou.

Co vám v politice chybí?
Ženy. Je to vidět na schůzce každé schůzce mládežnické organizace, což mě mrzí. Je tam 95 procent mužů, což mě hrozně mrzí a chtěl bych se tomuto tématu věnovat. Potřeba je najít zajímavé aktivní a angažované ženy a do politiky je prostě přitáhnout. Hlavně jim pomoci překonat tu ohromnou překážku toho dogma, že politika je jenom pro muže. Není pro ně snadné se obhájit, že nejste jenom hezká žena, ale že jste i kompetentní a schopná. Celých 20 procent mladých mužů si dokáže představit, že by byli politici. U žen je to pouze 13 procent. Tohle se musí změnit. 

Jak vnímáte postavu Andreje Babiše?
​Upřímně já se nedivím, že je Babiš tak populární. Jestli má v něčem pravdu a jestli v něčem nelže, tak v tom, že ho stvořili tradiční politické strany. V situaci, kdy jsme od revoluce neučinili ten posun, který byl proklamovaný, že doženeme Rakousko. I když transformaci jsme zvládli dobře, tak více, než úspěchy jsou vidět politické a korupční kauzy, pletichaření, zákulisní politika a v tu chvíli rozumím naprosto frustraci, která vyhřezla v úspěchu ANO. Také je to do jisté míry tím silným příběhem, který vidíme i v Americe s Donaldem Trumpem, miliardář, který dokázal vybudovat firmu, tak si lidé řeknou, že dokáže řídit i stát. Má zároveň skvěle zvládnuté sociální sítě.

Možná je ta logika pochopitelná, navíc si říkají, že nemá potřebu získávat další peníze?
Je to nejnebezpečnější mýtus, který je s Babišem spojený, to, že on už má penež dost. On už nepotřebuje krást. Protože pro nás všechny je naprosto nepředstavitelné jeho jmění, které čítá destítky miliard. Když to převedu do reálného života, tak to znamená, že když je někdo tlustý, tak už nemá důvod jíst. Firmy Andreje Babiše čerpaly miliardy na dotacích, dohromady přes 5 miliard. A naprostá většina z toho jsou "malé", miliónové částky. O malé dotace mu tedy nepochybně jde a snad se podaří mýtus miliardáře, kterému o "drobné" nejde.