Jaroslav Hutka si pro svoje důchodové protest songy nemohl vybral vděčnější oběť. Ubohé? Možná. Ale omlouvat prezidenta tím, že je chudáček starý, není vhodné. Jednou je hlava státu a musí se podle toho chovat, zasloužit si úctu. Není to tak, že ji má automaticky prezidentská funkce, vždy je to o člověku.
Miloš Zeman z veřejného vystupování vytvořil nový sport. Kolik lidí urazíš, tolikrát jsi vítězem. Svými nedávnými vulgárními projevy v živém rozhlasovém vysílání zase s velkou radostí nasbíral několik bodíků, které vykouzlily šibalský úsměv ztracený někde v jeho hlubokém podbradku. Jen jednomu člověku v České republice došlo, o co panu prezidentovi jde. Byl jím právě Hutka.
Ať po mně něco zbude
Je těžké býti prezidentem v době míru. Žádná velká rozhodnutí nestojí na stole a je jen málo příležitostí k velkému státnickému gestu. Dějiny plynou a láhví vodky v Kremlu ubývá, aniž by se cokoli zásadního stalo. Jak jen na sebe upozornit?
Sametovou revoluci si pro sebe přivlastnili disidenti v čele s Václavem Havlem. Roztržení Československa zařídil předchůdce Václav Klaus a co zbylo na Miloše? Rozdat nějaké ty medaile pro tvůrce spartakiádní hymny, jednoho Drákulu a Trošku toho hezkého lidového humoru. Co dál? "Já mám přece ty svoje bonmoty!" řekne si Miloš Zeman a slova začnou lítat.
Vždyť to znáte, kunda sem a ekonomický zmrdi tam, "virózní" taneček nad korunovačními klenoty, barikády na Pražském hradě, ale pořád je to strašně málo. Díky bohu za Jaroslava Hutku, který se postaral o to, aby ego pana prezidenta náhodou neupadlo do alkoholické deprese. Splnil mu totiž ten největší sen. Něco po něm opravdu zůstane. Dvě volební období plné pachuti a dva nekvalitní protest songy (Ovarova revoluce k poslechnutí zde).
Hutkovi tak nestačilo poslat na Hrad zubatou, ale potřeboval okomentovat i Zemanovy voliče: "Davy jako z hloupé knížky svého vůdce milují. Tupost jako rána z pušky rozlehla se po kraji, kdo nevěří, ať tam běží skutečně tam blbost sněží a sáňkuje šťastně z kopce, Ovarova revoluce."
Ovarova revoluce
Je těžké býti druhým, natož třetím prezidentem. Ani Václav Klaus dodnes každoročním výletem na Sněžku nerozchodil, že holt bude v českých dějinách ve stínu Václava Havla. Lítost tak budí situace, ve které se nachází právě Miloš Zeman. Je pravda, že snaha byla. Rusko a Čína se ve středu Evropy neměly nikdy lépe a to se ani nemusely tolik snažit. Kdo je potom vítač, že? Vzpomeňme jen na nádherně vyzdobenou Evropskou pří příletu čínského prezidenta. Nedělní přehlídka tomu nesahala ani po kotníky, nebo jste snad viděli nějakou státní vlajku Ćeské republiky?
Prezident by si moc přál nějakou revoluci, které by vévodil v čele. Do boje s pražskou kavárnou vyslal samotného Kájínka, ale co po Miloši Zemanovi opravdu zůstane? Nějaký odkaz? Myšlenka? Jiří Ovčáček? Je zvláštní, že Miloš Zeman při letošním udílení státního vyznamenání opomněl právě Jaroslava Hutku, který pro něj tolik udělal.
Až se jednoho dne vypaří z Hradu "blbá nálada", zůstanou tu dvě velmi nepovedené písně, které tak nějak trefně komentují, kdo doopravdy Miloš Zeman byl a co po sobě zanechal. Revoluci? Ano, ale maximálně tu ovarovou. Pane Hutko, Superstar s tímhle nikdy nevyhrajete, ale má to určitě něco do sebe...
