![](https://www.ctidoma.cz/sites/default/files/styles/image_detail/public/imgs/14/putin-2847423_1920.jpg "Putin prý chystá "příjemné překvapení"")
Od chvíle, kdy Boris Jelcin předal žezlo vlivu nad Ruskou federací nástupci Vladimíru Putinovi, odehrálo se hned několik závažných událostí, které prohlubují propast mezi Západem a Východem. Válka to však podle všeho není studená, ale hybridní. Z několika veřejně známých výroků Vladimíra Putina je jasné, že obavy jsou na místě.
Rozpad Sovětského svazu
Někteří politologové, politici a historici už si zvykli současné Rusko označovat termínem Putinismus. Změna vnitřní i zahraniční politiky tomu od jeho nástupu nahrává, stejně jako mnoho výroků, které do světa nevysílají zrovna mírovou zprávu. Politika dezinformace, lží a pokřivení pravdy není cizí ani Vladimíru Putinovi. Jak si jinak vysvětlit dva citáty, které se dotýkají reflexe rozpadlého Sovětského svazu?
„Každý, komu nechybí Sovětský svaz, nemá srdce. Každý, kdo jej chce zpět, nemá rozum,” vysvětloval na počátku své vlády Putin. Tehdy se ještě snažil vzbudit dojem demokrata, který má poctivé vlastenecké srdce. Druhý výrok už poněkud bourá jeho pohled z nadhledu.
Už v roce 2005 prohlásil, že rozpad Sovětského svazu považuje za největší geopolitickou katastrofu 20. století. Historici si však jeho slova spíše vykládají jako cílenou hru na nostalgii ruských občanů. Výrok totiž pravděpodobně mířil na adresu států mimo Evropu, které byly v minulosti součástí Sovětského svazu. V posledních letech tomu lze však ve světle aktuálních událostí jen těžko uvěřit.
Konflikty s USA
Rusko a USA jsou jako rivalové fotbalového derby. Jejich nepřátelství definuje dva nesmiřitelné tábory, boje o hodnoty a hlavně o politickou moc. Jeden bez druhého by jako štěkající psi přes ulici dlouho nevydrželi. Provokace střídají sankce a Vladimír Putin několikrát dokázal, že zkouší, co je západní svět ochoten tolerovat.
Možná právě bezzubost a absence síly ze strany západních demokracií jsou pro něj vhodnou příležitostí, jak rozšiřovat svůj vliv v zemích bývalého sovětského bloku. Ve svých výrocích si nevraživost rivalů dovolil připodobnit i v historické metafoře: „Jisté západní kruhy by rády oslabily Rusko, tak jako Římané zničili Kartágo.” Putin se konstantně na veřejnosti snaží vytvářet dojem, že je Rusko v defenzivě, ale okolnosti kolem voleb Hillary Clintonové a dvojnásobná podpora Donaldu Trumpovi spíše hovoří o opaku. Stejně tak se jeví nebezpečné ruské působení sil na Ukrajině a Krymu.
O USA si však Putin v minulosti dovolil prohlásit různé názory. „Jsou jako paraziti, žijící ze světové ekonomiky a jejich dolarového monopolu,” a ruský národ se snaží zaujmout silnou vlasteneckou rétorikou. „Být občanem Ruska je zdrojem prestiže.” Podobné signály nevysílá pouze do USA, ale také ve vztahu k islámské víře jako v tomto případě: „Právem můžeme říci, že jsme právními následníky nejen Sovětského svazu, carské říše, Moskevské a Kyjevské Rusi, ale i Volžského Bulharska, Zlaté hordy a kavkazských státních útvarů, vytvořených ještě současníky proroka Mohameda.“
Schůzka mocných
Aktuálně se řeší uklidnění situace mezi USA a Ruskem nabídkou na zorganizování summitu na nezávislé půdě. Poněkud komicky se k tomu vyjádřil i místopředseda vlády Jan Hamáček, který pobídl diplomaty ve Washingtonu, aby se diplomatické divadlo odehrálo v Praze.
Výroky Vladimíra Putina jsou sice zajímavou sondou do politické strategie ruského autokrata, ale mnohem nebezpečnější se v posledních týdnech a měsících zdají být reálné činy než slova. Česká republika se vinou chaotické vlády, nekonzistentní zahraniční politiky a evidentní přízně Pražského hradu k Rusku dostává do nebezpečné hry o základní demokratické principy. Pandemie koronaviru je dnes ideální příležitostí, jak může Vladimir Putin ovlivňovat dění v Česku třeba pouhou zásilkou vakcíny Sputnik V či dostavbou jaderné elektrárny. Poslední politický vývoj na našem území už se to ani nesnaží skrývat…
KAM DÁL: Zoufalé očkovací tempo v Česku. Aktuální tvrdá data zabíjejí optimismus
